Případová studie LXXIV. Název firmy: Boťa - kulečníky Forma podnikání: Fyzická osoba Datum vzniku: 1991 Předmět podnikání: Výroba kulečníků, truhlářská výroba Klíčová osobnost: Majitel firmy Jan Boťa Cíl společnosti: Udržet si pozici na trhu a pracně získané jméno mezi výrobci kulečníků Podnikatel Jan Boťa pracoval před rokem 1989 jako ergonom v invalidním družstvu, kde vymýšlel technologické postupy a pracovní pomůcky pro handicapované lidi.
Případová studie LXXIV.
Název firmy: Boťa - kulečníky
Forma podnikání: Fyzická osoba
Datum vzniku: 1991
Předmět podnikání: Výroba kulečníků, truhlářská výroba
Klíčová osobnost: Majitel firmy Jan Boťa
Cíl společnosti: Udržet si pozici na trhu a pracně získané jméno mezi výrobci kulečníků
Podnikatel Jan Boťa pracoval před rokem 1989 jako ergonom v invalidním družstvu, kde vymýšlel technologické postupy a pracovní pomůcky pro handicapované lidi. Po listopadové revoluci se podobně jako mnoho jiných občanů postsocialistického Československa rozhodl podnikat a postavit se na vlastní nohy. Začátky v novém tržním prostředí byly prozaické. Jan Boťa hrál v minulosti kulečník a chtěl mít svůj vlastní kulečníkový stůl. Nemohl jej dlouho sehnat. Když se mu to konečně podařilo, tak po určité době potřeboval zase peníze a rozhodl se kulečník prodat. „Povedlo se mi to s celkem slušným ziskem. Zjistil jsem, že je po kulečníkových stolech velká poptávka a přitom jich je nedostatek. To bylo rozhodující. Začátky ale byly poměrně naivní,“ popisuje Boťa své první krůčky podnikání. Firma je malá a podle jeho slov zřejmě takovou zůstane i v budoucnosti.
Prostory k podnikání
Od rozhodnutí k vlastní realizaci nápadu stačilo na první pohled skutečně nemnoho. V pronajaté garáži nedaleko od Prahy, kam ze svého bytu jezdil každý den na kole, se pustil do výroby svého prvního kulečníkového stolu. S každým dalším výrobkem získával vedle nových zkušeností finanční prostředky, které investoval do rozvoje firmy. Pomohly mu nakoupit novou výrobní technologii a zaměstnat první spolupracovníky. „Zpočátku to byl jeden člověk, pak jsem jich měl v roce 1994 až osm. Nyní u mě pracuje pět zaměstnanců,“ říká podnikatel. Výrobní prostory jeho firmy, které si pronajal dva roky od počátečního rozhodnutí podnikat, připomínají na první pohled nevelkou manufakturu. Přesto je to ve srovnání s nesmělými začátky podle podnikatele firma, která „rostla a rostla, nyní je tak akorát“ a již ji nehodlá personálně příliš rozšiřovat.
Problém č. 1: Nekalá konkurence
V době, kdy měla firma osm zaměstnanců, se jí jeden z konkurentů prostřednictvím Boťovy sekretářky pokusil přetáhnout zákazníky pomocí ukradených adresářů. Tehdy bylo na českém trhu celkem 18 výrobců kulečníkových stolů. „Podařilo se mi to ustát. Především pomocí mých zákazníků, kteří stáli na mé straně a naopak mě sami upozornili na to, že jim za mými zády moji zaměstnanci nabízejí jiné produkty než ty moje. Bylo to nepříjemné a odporující etice. Vyřešil jsem to odchodem zmíněné sekretářky, která již měla připraveno místo u konkurence. Tehdy jsem usoudil, že osm pracovníků je pro mě až příliš,“ popisuje zkušenosti s neloajalitou některých zaměstnanců Jan Boťa. Problémy měl se stálostí svých spolupracovníků i po nedávných povodních. V současné době, téměř po pěti měsících od záplav, považuje podnikatel situaci ve firmě v tomto směru za stabilizovanou.
Problém č. 2: Zákazníci a reklama
Poptávka po kulečníkových stolech byla v první polovině 90. let minulého století velká. V začátcích Boťova podnikání nebyl trh nasycen. „Já na to vzpomínám jako na zlaté časy. Tehdy stačilo dát zadarmo inzerát do Anonce, že prodáte kulečník, a bylo to. Hned volali zájemci. To byla radost. Dneska jsou to desetitisíce a statisíce za reklamu, abych nějakého zákazníka ulovil. Nejvíce se snažím využívat Zlaté stránky, různé výstavy a odborné časopisy,“ říká podnikatel. Na druhé straně se však situace na trhu s kulečníky ustálila. Boťa tvrdí, že převažují stálí zákazníci, kteří mu zprostředkovaně pomáhají získávat především díky dobrým referencím další potenciální klienty. K významným zákazníkům, kteří si koupili u Boti kulečník, patří i lichtenštejnský kníže. Další dva stoly si díky jeho doporučení koupili jeho známí z Lichtenštejnska. V České republice je nyní jen pět výrobců kulečníkových stolů. Firmy o sobě vědí a vzájemně se respektují. Konkurence mezi nimi je podle Boti korektní.
Problém č. 3: Kvalita a péče o klienta
U jakékoliv výroby stále platí staré zlaté pravidlo: Kvalita vítězí. Špatný produkt má totiž prakticky vždy za následek ztrátu klienta a pokles zakázek. To může vést až k naprostému zániku firmy. „Často se mi stalo, že přišel zákazník od dnes již neexistujícího výrobce právě kvůli lepší kvalitě. Vyšší cenu nakonec akceptoval především kvůli tomu, že ji vnímal jako dlouhodobější dobrou investici do výrobku, který mu vydrží mnohem déle než ten levnější a špatný u jiného producenta. Vysoká kvalita - to je filozofie, které se držím,“ říká Jan Boťa. Zpočátku, v době největších zakázek, vyráběl podnikatel jeden kulečníkový stůl denně. Nyní je to zhruba pět kulečníků měsíčně. Jedná se však o poměrně drahé „kusy“, které vyžadují i při výrobě mnohem větší péči, kvalitnější dřevo a delší čas. Dříve se vyráběly „méně kvalitní“ kulečníky především do různých restaurací a veřejných heren. Nyní je typickým zákazníkem Boťovy firmy představitel bohatší vrstvy, který si do svého domu chce koupit kvalitní a drahou věc. „Z takových luxusních a dražších kulečníků se speciálními požadavky moje firma teď žije,“ podotýká podnikatel. Nicméně obecně platí, že ceny kulečníkových stolů během posledních let klesly. V průměru o 10 až 20 tisíc korun. Vzhledem k nasycenosti trhu není příliš velká poptávka. V České republice už dávno neplatí, že prodejem výrobku nakupujícímu vše končí. Kvůli lepší konkurenceschopnosti a často i přežití firmy nabízejí mnozí podnikatelé nadstandardní služby. Často zadarmo. Jan Boťa například své klienty během několika lekcí kulečník v případě potřeby naučí. Kromě stolů zajišťuje i dodávky koulí, tág, lustrů a dalšího nábytku, který s kulečníkem souvisí. To je podle něj naprostou samozřejmostí. „Zákazník ví, že se na vás může spolehnout. Dělá to i konkurence,“ poznamenal Boťa.
Problém č. 4: Záplavy srazily firmu na kolena
Po více než deseti letech se malá firma stala důležitým hráčem na trhu. Za významný považuje Jan Boťa především fakt, že se mu na něm vůbec podařilo udržet. Vše vypadalo tedy téměř idylicky. Koncem léta ale přišla pohroma, kterou si předtím nikdo v Praze nedovedl představit. V důsledku povodní byla zaplavena část hlavního města. Boťova firma měla smůlu, že sídlí nedaleko od Vltavy. „Záplavy mi podtrhly nohy. Přišel jsem o všechno. Zůstalo mi jen auto a mobilní telefon. Všechno ostatní bylo jinak kompletně zatopeno vodou. Ukázalo se, že se ani metr a půl vysoko přestěhovaný počítač nevyhnul zničení,“ líčí katastrofu, kterou mu způsobila povodeň, podnikatel Boťa. Přesto se nevzdal a ani nehodlá změnit adresu své firmy. Dva dny měl truhlárnu, ve které vyrábí kulečníkové stoly, pod vodou. Po jejím opadnutí bylo všude jen bahno a nesnesitelný zápach. „Nejhorší bylo, když jsem chodil kolem, zpovzdálí sledoval svou zatopenou firmu a přitom nemohl vůbec nic dělat. Když jsem potom viděl tu spoušť, měl jsem chuť se na všechno vykašlat,“ vzpomíná výrobce. Nakonec podle něj zvítězil pocit duševního vlastnictví a léty budované jméno respektovaného podnikatele.
Spoléhej pouze sám na sebe
Celých pět měsíců trvalo, než se podařilo firmu stabilizovat a začít znovu vyrábět tak, jako před záplavami. Stálo to nemalé prostředky (škody se pohybovaly kolem jednoho a půl milionu korun) a ztrátu některých zaměstnanců, kteří nevydrželi. „Přišli však jiní,“ říká lapidárně Jan Boťa. Jelikož nebyl patřičně připojištěn (u České pojišťovny) - sice na živelnou pohromu, ale ne proti povodni - nedostal vůbec nic. Od státu také nic nežádal. „Místo, aby mně pomohli, tak prověřují, jestli jsem skutečně přišel o všechny účetní doklady a chovají se ke mně jako k potenciálnímu podvodníkovi. Teď se spoléhám ještě víc jenom sám na sebe,“ podotýká. „Banka mi vzhledem k dobrým zkušenostem úvěr nabídla. Nechtěl jsem ale riskovat nějaké větší zadlužení, protože by přineslo jenom další problémy.“ Povodní způsobené škody nakonec uhradil ze svých úspor. Doposud působí výrobní prostory firmy velmi provizorním dojmem, za chodu se postupně za nové vyměňují různé přístroje, které byly záplavami poškozeny. Vzhledem k tomu, že v nejbližším okolí není žádné stravovací zařízení, vaří Boťovým zaměstnancům oběd sekretářka.
Voda nejen brala
Je to paradoxní, ale důsledky záplav z dlouhodobějšího hlediska další budoucnost firmy ovlivnily díky novým zakázkám pozitivně. „Firmu to nakoplo,“ poznamenal její majitel. Nemůže si vynachválit ani zákazníky, kteří se k němu zachovali velmi shovívavě a domluvili se s ním na mnohem delší dodací lhůtě. Řada heren byla vytopena, takže i díky tomu má Boťova firma o práci postaráno. Zhruba z poloviny vyrábí kulečníky a další polovinu výroby tvoří truhlářské práce, včetně stolních fotbalů či různých skříněk.
Rady Profitu
* Nebát se hledat mezeru na trhu. Inspirací může být i koníček.
* Nechat si zaplatit výrobek před jeho distribucí. Dát někomu na dluh přináší problémy.
* Citlivý a individuální přístup k zaměstnancům i zákazníkům.
* Nebát se investovat finanční prostředky do firmy. Investice se v budoucnu většinou vrátí.
* Pozor při pojištění firmy. Zejména vzhledem k možnosti záplav. Nespoléhat se na stát.
* Počet zaměstnanců by měl odpovídat možnostem rozvoje firmy. Vybírat si loajální spolupracovníky.
„Voda sahala až ke stropu provozovny, zbylo mi pouze auto a mobil,“ jen nerad vzpomíná výrobce na letní povodeň.
FOTO: PETR NEUBERT
„Chtěl jsem mít svůj vlastní kulečníkový stůl,“ říká Jan Boťa o tom, proč začal podnikat.
FOTO: PETR NEUBERT
Voda firmu nejen téměř zlikvidovala, ale přinesla i zakázky například od vytopených heren.
FOTO: PETR NEUBERT
