Žijeme v divné zemi. Když mluvíme o výběru guvernéra centrální banky či šéfa Energetického regulačního úřadu, vlastně mluvíme i o výběru ředitele České televize. Nejvyšší posty všech tří zmíněných institucí pod státní a veřejnou kontrolou se obsazovaly na konci roku a vždy to vyvolalo rozruch. U někoho dokonce šok. Třeba energetičtí experti jsou zděšeni volbou regulátorky Jany Novotné, což redaktoři České televize, dnešní rebelové, ani nezaznamenali. Přitom jde přinejmenším o stejně významný post jako ten, na nějž byl instalován Jiří Hodač.
Guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmu si vybral a později i jmenoval prezident Václav Havel. Stihl to překvapivě rychle, dříve než začal platit nový zákon o centrální bance. Prezident všechny výtky odrážel, svůj krok ospravedlňoval tím, že Tůma je nepolitickou osobou. Souhlasili s ním mnozí ekonomové.
Zdeněk Tůma může být sebelepší cen–trální bankéř, ale podepsal Dřevíčskou výzvu, Impuls 99 a je také skalním členem skupiny Lípa. Jde o politická seskupení, která v posledních letech nejprve skrytě, později otevřeně kritizují opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD. A Klaus se Zemanem vzteky zelenají, slyší–li jejich názvy. Takže pokud se někdo ptá, zda byla volba guvernéra ČNB zpolitizovaná, odpověď zní ano. Čtyřkoalice a Hrad si mohly udělat další zářez do pažby.
To samé platí o jmenování Jany Novotné. Ne, nejde o známou tenistku, ale o neznámou úřednici. Na pět let ji do funkce energetické regulátorky na svém poslední zasedání před Vánocemi jmenovala vláda. Navrhl ji stratég Grégr, většina ministrů se jmenováním souhlasila. Mertlíkův návrh na výběrové řízení byl ministry smeten ze stolu, odborná veřejnost je v šoku a dezorientovaný premiér Miloš Zeman i za tento čin pohladil svého nejoblíbenějšího ministra po hlavě. Takže volba regulátorky byla jednoznačně politickou záležitostí. Regulátorkou se klidně mohla stát vysloužilá tenistka: kolik bude stát elektřina a plyn stejně určí Grégr, nebo jiný ministr. Sociální demokraté (jistě po souhlasu opoziční ODS) mohli udělat další zářez do pažby.
Volba Jiřího Hodače do čela České televize je jednoznačně politickou záležitostí, asi ODS. Ale i v Radě České televize platí opoziční smlouva, a tak pro Hodače hlasovali i zástupci ČSSD. Zieleniec, Ruml a Havel brečí, nezbývá jim než podporovat takzvané rebely, kteří by rádi provedli revoluci proti opoziční smlouvě. Občanští demokraté udělali další zářez do pažby, protože i Česká televize se bude před parlamentními volbami hodit.
Je to, jako když si kluci hrají na válku. Nic se nestalo, dalo by se říci, jen se vyrovnaly síly. Nesmluvní opozice získala v politickém boji pozice v centrální bance a to jí dělá dobře. ČSSD získala post v elektroenergetice a plynárenství a dělá jí to dobře. ODS získala vedoucí pozice v České televizi a má pocit, že se pomstila za Tůmu.
Není divu, že pro čtyřkoalici a Hrad (jakož i pro rebely) byl odvolaný Chmelíček politicky přijatelný. Vycházel jim vstříc hlavně ve zpravodajství. Proto zuří a vyvíjejí všemožný politický tlak, aby nemusely své pozice v České televizi pod taktovkou tandemu jednoduchých vykonavatelů politické moci (Hodač–Bobošíková) vyklízet. Takže se válčí.
Pokud se někdo v souvislosti s událostmi kolem České televize obává o svobodu slova, obává se právem. I já se bojím a bál jsem se i tehdy, když jsem sledoval reportáže a publicistické pořady natočené lidmi, kteří dnes stojí proti Hodačovi a Bobošíkové. Když je jim tak svatá věc demokracie, do níž jistě patří i svoboda slova, proč nekritizovali například volbu energetického regulátora? Protože nechápou, jak má fungovat systém. A když nefunguje systém, nefunguje nic. Zatím se zastavilo jen vysílání České televize. Půjde–li to však v Česku dál ve stejném duchu, nezůstane jen u černobílé obrazovky.
