Odhad vývoje českého daňového systému ve srovnání se zeměmi OECD
Základní pilíře daňových systémů žijí paralelně v různých časových pásmech. Správci daně kontrolují a soudy soudí daňová přiznání podaná před mnoha lety. Daňoví specialisté se snaží spočítat letošní daň podle aktuální právní úpravy a vedení společností plánují budoucnost. V té daně představují jednu z největších a nejhůře odhadnutelných nákladových položek.
Ernst & Young každoročně analyzuje základní parametry daňových systémů členských států OECD. Na základě historického vývoje a srovnání s nejvyspělejšími zeměmi světa lze odhadovat vývoj českého daňového systému.
Závěry poslední studie.
Rozdílný přístup členských států OECD ke zdanění ilustruje hned první srovnání. Ve Švédsku přesahuje podíl daňových příjmů na hrubém domácím produktu 50 procent. Na druhém konci žebříčku je Mexiko, kde tento ukazatel nedosahuje ani 20 procent. Česká republika obsadila s téměř čtyřicetiprocentním podílem deváté místo.
Smutnou pravdu, že daně je mnohem jednodušší zvyšovat než snižovat, dokládá další statistika. Od roku 1974 podíl daňových příjmů na hrubém domácím produktu vzrostl ve 22 z tehdejších 24 členských států OECD.
Empirickým důkazem, že daně lze výrazně snížit, je Slovensko. Od roku 1998 do roku 2005 klesl podíl daňových příjmů na HDP o 7,6 procenta. Následuje Maďarsko s pětiprocentním poklesem. Polsko vykazuje pokles okolo tří procent.
Makroekonomické ukazatele.
Česká republika se dělí s Francií o první místo v tabulce srovnávající podíl povinných odvodů na sociální pojištění na HDP. Výraz sociální pojištění však v českém kontextu označuje dodatečnou daň z příjmů zaměstnanců, jejíž větší část stát vybírá tak, aby si toho pracovník vůbec nevšiml.
Zajímavé závislosti lze vysledovat mezi dalšími makroekonomickými ukazateli. Například nutně neplatí, že stát, který vybere hodně na daních, si nemusí mnoho půjčovat. Naopak lze dokázat, že investicemi tažený růst HDP souvisí s nízkou úrovní daňového zatížení.
Právnické osoby.
Sazby daně z příjmů právnických osob mají klesající tendenci. V rámci OECD má Česká republika osmou nejnižší sazbu daně z příjmů. Tuto pozici bohužel oslabuje srovnání s našimi bezprostředními konkurenty. Slovensko, Maďarsko a Polsko se mohou pochlubit podstatně nižší sazbou daně z příjmů právnických osob.
Velká většina členských států OECD vychází při stanovení daně z příjmů právnických osob z účetnictví. Harmonizace účetních standardů v mezinárodním měřítku a snaha (některých) států zachovat daňové příjmy i při poklesu daňových sazeb vedou k prohlubování propasti mezi účetním ziskem a daňovým základem.
ČR a jiné státy.
Všechny země OECD za určitých podmínek osvobozují od daně dividendy přijaté mateřskou společností od firmy dceřiné. Stejně tak všechny země OECD obecně umožňují daňově neutrální restrukturalizace (fúze, vklady a tak dále).
Česká republika je jednou z mála zemí, které zcela proti logice daňového systému sice za určitých podmínek osvobozují přijaté dividendy, ale příjmy z prodeje dceřiných společností zdaňují.
Výjimky a výhody.
Většina zemí umožňuje převádět daňové ztráty v průběhu mnohem delšího časového období, než je pět let stanovených v České republice. Řada států dokonce dovoluje zpětný přenos ztrát.
Česká republika patří k výjimkám také v oblasti daňové konsolidace. Většina států OECD totiž umožňuje skupinám podniků počítat daňový základ společně, a započítávat tak zisky a ztráty realizované jednotlivými podniky.
Pozitivním faktorem českého daňového systému je neexistence jiných daní (snad s výjimkou té z převodu nemovitostí), které by podnikatele významněji zatěžovaly.
Budoucnost.
V poslední době lze pozorovat silnou tendenci ke sbližování daňových systémů. Odstraňování překážek bránících pohybu kapitálu a v rámci Evropské unie také průlomová rozhodnutí Evropského soudního dvora výrazně zmenšují manévrovací prostor národních vlád.
Naše optimistická prognóza vychází z předpokladu, že ve střednědobém časovém horizontu budou zásadní změny daňového systému reagovat spíše na vývoj v okolních zemích než na aktuální politickou situaci.
Optimistická prognóza.
Současné náklady na nejkvalifikovanější pracovní sílu a ničím neodůvodněný rozdíl mezi zaměstnanci a samostatně podnikajícími osobami povedou k zavedení limitu pro odvody na sociální pojištění.
Pod tlakem okolních zemí nastane další snížení sazby daně z příjmů právnických osob.
Bude zrušeno ekonomicky i teoreticky nezdůvodnitelné zdanění kapitálových zisků z prodeje dceřiných společností.
Tlak holdingových skupin, které jsou znevýhodněny proti zahraniční konkurenci, vyústí v zavedení alespoň jednoduchých pravidel pro skupinové zdanění.
Účetní předpisy půjdou vlastní cestou, aby účetnictví skutečně věrně zobrazovalo hospodářskou situaci společností. Prohloubí se tedy rozdíly mezi účetním hospodářským výsledkem a základem daně.
Pesimistická varianta naší prognózy se od optimistické varianty v zásadě liší jen datem, k němuž bude prognóza naplněna.