Tipování, kdo bude náměstkem ministra financí po odvolaném Jaroslavu Šulcovi, patřilo na sklonku června k oblíbeným diskusním tématům pražských finančníků. Ministr se rozhodl nedat šanci dlouholetým zaměstnancům ministerstva ani novodobým kariérním státním zaměstnancům typu Františka Jakuba. Spřátelené finančníky, kteří mu pomáhali připravit koncept reformy veřejných financí, požádal o tipy na nové tváře. „Otázka Nechceš být náměstkem? mi přišla e-mailem. Odpověděl jsem „Jasně“ a doplnil e-mail několika smajlíky, považoval jsem to za vtip,“ tvrdí nový náměstek Tomáš Prouza (31). „Následoval ale telefonát ze sekretariátu ministra, schůzku jsem neměl důvod odmítnout. Připravil jsem se na ni, zformuloval jsem své představy o tom, co by měl nový náměstek dělat,“ dodává.
Náměstek na prázdniny.
„Proč tam jde na těch pár dní?“ reagovali přátelé, příbuzní a známí včetně manželky na zprávu o jmenování náměstkem. „Je to blázen, zkazí si pověst,“ dodávala většina z nich. Prouza ale se svou kariérou nehazarduje poprvé. V předchozích působištích dokázal obstát a prosadit se, přestože vstupní podmínky byly podobně nepříznivé.
Svou kariéru začal v roce 1996 v Prague Tribune, z převážné většiny bezplatně šířeném česko-anglickém časopise, osobou vydavatele propojeném s na zakázku vyráběnými firemními magazíny a s personální agenturou Synergie. Z tohoto prostředí, byť je časopis na trhu již více než deset let, žádný novinář tuzemskou mediální scénu výrazněji nepoznamenal. Není divu, schopní žurnalisté se hlásí o práci spíše ve velkých denících či týdenících, bezplatný titul povalující se v recepcích hotelů a na letištích za odrazový můstek k novinářské kariéře nepovažují. Ne tak Prouza. Během čtyř let práce v titulu se dokázal zapsat do paměti tuzemských finančníků a stát se uznávaným publicistou, specializujícím se na problematiku kapitálového trhu a osobních financí.
Společně s Private Investors.
Na jaře 2000 v době vrcholící internetové horečky ho zlákala elektronická média, uvěřil v obchodní potenciál internetu. Pro společnost Private Investors (PI), obchodníka s americkými cennými papíry, který měl v té době před sebou již jen tři čtvrtě roku existence, připravil rozjezd dceřiné společnosti Peníze, firmy, která měla provozovat portál o osobních financích. I toto prostředí bylo rizikové. Informace o tom, že Private Investors vsadili vše na další růst kapitálových trhů a v případě jejich dlouhodobějšího propadu dostanou sebe a své klienty do vážných problémů, již v té době probleskovaly.
„PI se ke společnosti chovali jako klasický fond rizikového kapitálu, přímo ji neřídili, obě společnosti byly zcela oddělené, plánovali prodej peněz v co nejkratší době, akciový podíl ve společnosti tvořil větší část mé odměny,“ vysvětluje Prouza.
Hledání majitele.
Splasknutí internetové bubliny a krach PI hledání konečného investora pro firmu protáhl do konce roku 2003, kdy ji koupila společnost Petera Krištofoviče Salve Group, zabývající se distribucí finančních produktů. Prouzovi přátelé a spolupracovníci tvrdí, že po prodeji firmy strategickému investorovi ztratil hodně z pracovní motivace. „Dosáhl toho, co si naplánoval, byla jen otázka času, kdy odejde,“ říkají shodně.
O tom, že ve společnosti po začlenění do holdingové struktury Salve Group nebyl nepostradatelný, ostatně svědčí fakt, že jeho místo ředitele firmy nebude obsazeno. „Ve společnosti Peníze vznikl velmi kvalitní tým, za jehož vybudování patří odcházejícímu řediteli velký dík,“ komentuje odchod Prouzy ředitel Salve Group Tomáš Síkora. „Konečně bude na ministerstvu financí člověk, který rozumí kapitálovému trhu, myslím, že se jeho příchodem otevírá prostor pro to, udělat mnoho pozitivního,“ vítá nového náměstka šéf Asociace pro kapitálový trh Martin Fuchs. „Umí naslouchat a podívat se na problém očima protistrany, myslím, že jsou to výborné předpoklady pro pozici, na kterou nastupuje,“ doplňuje Josef Beneš, šéf ČSOB Asset Management.
Hlavní je regulace.
Nový náměstek ministra prý zaujal promyšlenou koncepcí narovnání regulace jednotlivých segmentů finančního trhu. „Trh je v některých částech, například v podílových fondech, přeregulován, v jiných, jako v pojišťovnictví, je co zlepšovat. Myslím, že je potřeba sjednotit a zpřehlednit platná pravidla pro jednotlivé části trhu,“ vysvětluje svou vizi Prouza. Naději, že se mu alespoň její část podaří naplnit, opírá o vládní záměr postupně do roku 2006 sloučit regulátory nad obchodníky s cennými papíry, pojišťovnami, bankami a kampeličkami do jedné instituce. „Tento pohyb je spolu s budoucí penzijní reformou příležitostí narovnat trh tak, aby byl konečný zákazník stejně chráněn při koupi podobných, ale právně odlišných produktů,“ říká. Zároveň ale připouští, že většinu jeho pracovní kapacity naplní uskutečňování záměrů vlády a na naplňování vize bude mít málo času. A to ještě za předpokladu, že si případný nový ministr nepřivede někoho jiného. „Je to riziko, zároveň ale velmi zajímavá práce,“ těší se nový náměstek, kterému jeho zarputilost už dvakrát pomohla prosadit se v na první pohled nepříznivých podmínkách.
