Zasměje se Bronfman jako poslední?

2. 12. 2003

Jestliže pirátství bude nadále klesat a internetový prodej vzkvétat, Warner Music má naději

Je poslední sázka Edgara Bronfmana Jr. na hudební průmysl pošetilou hrou? Bývalý majitel společnosti Seagram oznámil 24. listopadu, že se dohodl se skupinou investorů na převzetí Warner Music Group za 2,6 miliardy dolarů. Jako by se nepoučil ze ztráty dvou miliard dolarů rodinného majetku, kterou způsobily jeho dřívější neúspěšné hollywoodské aktivity.
Společnost Informa Media Group oznámila, že v důsledku paralyzujícího internetového pirátství a nedostatku hvězdných novinek zřejmě letos klesnou celosvětové tržby z prodeje hudby o devět procent na 28 miliard dolarů, ačkoli se za poslední tři roky již propadly o dvacet procent. Bronfman a jeho sponzoři jsou přesto přesvědčeni, že zlé časy budou brzy pryč a že se jim podaří opět proměnit hudbu v životaschopné podnikání. „Tento byznys budeme řídit naprosto novým způsobem,” tvrdí Edgar Bronfman.

Za prvé, Bronfmanova firma bude v soukromých rukou, čímž se vyprostí z tíživé povinnosti zodpovídat se každé čtvrtletí z toho, zda dosahuje požadovaných cifer. To by také mělo umožnit jejímu šéfovi podniknout bolestivější restrukturalizaci, než na jakou by přistoupil Time Warner. Pro Warner by taková přestavba znamenala velké snížení zisků mediálního giganta, a to v době, kdy si to po nešťastné fúzi s America Online sotva mohl dovolit.
Edgar Bronfman a jeho tým zatím veřejně nehovoří o tom, jak by mohli dát současnému podniku novou tvář. Otevírá se jim však několik možností pro úsporu nákladů. Roger Ames, generální ředitel Warner Music Group, během posledních čtyř let již snížil stavy pracovníků ze sedmi na pět tisíc. Přesto upozorňuje: „Stále je prostor pro zrušení mnoha míst.” Nějaký ten dolar by se také ušetřil sloučením nahrávacích společností, například Atlantic a Elektra, a odchodem z pokulhávajících zahraničních trhů. Podle zasvěcenců prý Bronfman věří i tomu, že vydavatelství Warner/Chappell Music, jež je součástí obchodu, vynese dost peněz z milionu autorsky chráněných písní, a tím se budou tlumit výkyvy po převzetí churavé produkce hudebních nahrávek.

Největší úspora nákladů se však možná dostaví, bude-li Bronfman ochoten podniknout „určitou kreativní destrukci tohoto byznysu”, jak to pojmenoval jistý investiční bankéř. Někteří manažeři se domnívají, že začít se musí od nevýhodných dohod s umělci, jejichž příkladem je dlouhodobá smlouva na sto milionů dolarů mezi Sony Music Entertainment a Michaelem Jacksonem nebo osmdesát milionů dolarů, které má EMI Group vyplatit Mariah Careyové z kontraktu na čtyři desky. Warner Music se možná bude muset brzy vypořádat s vlastním nákladným obchodem, a sice dlouhodobým partnerstvím s Madonnou a jejím labelem Maverick Records. Management napříč celým odvětvím zvažuje, že bude prosazovat kontrakty vázané spíše na skutečný prodej než „na odhad, kolik toho zpěvák prodá”, podotýká Danny Goldberg, zakladatel nezávislého vydavatelství Artemis Records. Zkušený právník z branže s mnohaletou praxí Christian L. Castle z kanceláře Akin Gump Strauss Hauer & Feld se sídlem v Los Angeles dodává: „V dnešní době přece nemůžete podepisovat smlouvy na pět desek, jestliže jich umělec ani pět nemusí natočit.” Ačkoli někteří lidé z okruhu Bronfmana argumentují tím, že úspěchu lze dosáhnout jen touto cestou, posun prozatím zdaleka není realitou.
I kdyby Edgar Bronfman odvážně osekal náklady, samo o sobě to stačit nebude. Člověk, který v devadesátých letech převzal Polygram a vybudoval Universal Music Group, největší hudební společnost na světě, počítá s tím, že celkový propad tohoto průmyslového odvětví brzy skončí. Začínají se objevovat záblesky naděje. Společnost pro průzkum trhu NPD Group uvádí, že od srpna do září kleslo pirátství o jedenáct procent díky razantním a intenzivně publikovaným zásahům na ochranu autorských práv. A s přílivem nových placených on-line služeb podobného typu, jaké nabízejí Microsoft a Sony, konkurujících populárnímu obchodu iTunes firmy Apple Computer, se objevuje nový zdroj finančních příjmů. Bronfmanovi vlivní sponzoři, mezi nimiž nechybí Thomas H. Lee Partners, Bain Capital a Providence Equity Partners, se právě díky těmto změnám nechali přesvědčit k uzavření obchodu.
Je to ovšem riziková a kontroverzní úvaha. Mnoho skeptiků nevěří, že by se na obzoru rýsoval natolik pozitivní obrat. Bude velice záležet na tom, zda konečně skončí éra „hudby zdarma“. Jisté je, že návrat hudebního průmyslu by pro Edgara Bronfmana Jr., jeho pošramocenou pověst a investory znamenal mnoho.