Projekt v poušti měl být ukázkou šetrné výstavby, teď budí otázky Spojené arabské emiráty jsou v našem myšlení spojeny s bohatstvím, které pramení v hlubinách země - s ropou. Dnes ale stále více poutají pozornost projekty, které tu díky příjmům z prodeje strategické suroviny vznikají.
Známé jsou stavby umělých ostrovů, na nichž rostou rezidence pro majetné z celého světa, luxusní hotely i bytové domy pro ty méně majetné. Všude musí být zeleň, fontány. Největší na světě je právě zde, poblíž prozatím nejvyšší budovy na světě Burdž Chalífa. Jsou tu ale i méně známé stavby. Ve Spojených arabských emirátech najdete také pobočky světoznámých galerií, například Louvru, a také vysokých škol -Sorbonny nebo Massachusetts Institute of Technology. Vědecké projekty se zaměřením na budoucnost tu mají zelenou. Jedním z nich je i Masdar City.
Pramen v poušti
Masdar znamená v arabštině pramen a vody si vždy bylo v pouštních zemích nutno vážit. Natolik, že kočovníci se svými rodinami například tábořili několik stovek metrů od studny či oázy, aby si děti patřičně cenily vody, kterou nosily.
Ovšem Masdar City mělo být městem, kde by obyvatelé netrpěli žízní ani třeba záplavou aut ajejich emisemi. Město mělo mít status „carbon zero“, tedy sídla, které by neprodukovalo žádné tolik proklínané skleníkové plyny. Projekt města budoucnosti podle architektů společnosti Fosters and Partners poblíž mezinárodního letiště v Abú Dhabí se začal stavět vroce 2006.
Projekt má obsadit šest kilometrů čtverečních.
Do prvních budov, které byly dokončeny roku 2010, se nastěhovaly Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii a Masdar Institute of Science and Technology.
Město pro výrobu energie využívá především solární energii, postaví se tu i farma větrných elektráren. Pro přibližně 45 tisíc až 50 tisíc obyvatel by to mělo stačit. V Masdar City budou také zpracovávat všechen bioodpad, který se kompletně recykluje. K zásobování i osobní dopravě slouží elektromobily, ale plán počítá spíše s pěšími zónami, krytými sítí se solárními panely, plnými zeleně, pohlcující oxid uhličitý, a projektovanými tak, aby zachycovaly osvěžující vánek.
Bez klimatizace
Voda má být dostupná z několika zdrojů.
Jednak to je odsolená mořská (energii poskytne solární elektrárna), jednak voda dešťová a v neposlední řadě recyklovaná voda odpadní. V samotných bytech jsou součástí projektu zařízení, která pomohou k více než polovičním úsporám vody oproti běžným sídlům - třeba sprchové baterie, jež nasměrováním vody vytvoří dojem mocného proudu.
Voda je v podobě jezírek a bazénků přítomna i na ulicích a náměstích města, kde pomáhá osvěžit vzduch, a ryby v ní se starají o její čistotu. Celá zastavěná oblast je obehnána zdí, která zadržuje nápor pouštního písku a k tomu pomáhá udržet mikroklima uvnitř, protože denní vedra střídá venku v poušti citelný noční chlad. K tomu přispívají i úzké ulice, do nichž se nedostane přímé sluneční záření, a strukturované fasády budov, často osázené zelení. Mimochodem, fasády jsou obvykle falešné, protože většina staveb právě kvůli udržení příjemného klimatu bez použití energeticky náročné techniky má dva pláště.
Výkřik či zítřek
Má to ovšem jeden či spíše hned několik háčků. Prvním problémem byla ekonomická krize, která přišla hned na počátku výstavby a značně ji pozdržela. Někteří developeři usoudili, že to bude běh na dlouhou trať, a raději se vrátili ke krátkodobým projektům. Technika, která se tu využívá, odpovídá době vzniku projektu. Například elektromobily, na něž je tu doprava a zásobování odkázáno, jsou dnes v technologii mnohem dál.
Některá očekávání se nenaplnila, například to o soběstačnosti v zásobování elektřinou. Ano, i tady dnes máme mnohem výkonnější články. Spolu s některými institucemi, které se vzdaly účasti na projektu, tu scházejí obyvatelé. Je jich tu údajně necelá polovina a reportáže z Masdar City hovoří o zeleném městě duchů.
Také někteří ekonomové a odborníci na životní prostředí považují projekt „carbon zero“ města v oblasti se zaručeným slunečním svitem za výkřik, který má přitáhnout pozornost k excesu, místo aby se výzkum a finance věnovaly zlepšení života jinde. Levicověji orientovaní sociologové zase tvrdí, že projekt slouží jen nové inertní high-tech elitě. Místa, kde by měly investice a nové technologie pro společnost daleko větší a bezprostřední význam, se přitom blíží ke statusu ghett.
Kočovníci se svými rodinami tábořili několik stovek metrů od studny či oázy, aby si děti patřičně cenily vody, kterou nosily.
O autorovi| Ivan Verner, spolupracovník redakce
