Nezákonné a neprofesionální postupy při vyšetřování korupce nahlodaly důvěru lidí ve schopnost státu udržet pořádek
A je to zase tady. Šlachtovi proti mafiánští policisté si vyšlápli na jiné policajty, celníky a státní zástupce. Je to po olomoucké akci Vidkun již podruhé, kdy vstoupili na území Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), když zadrželi vysokého důstojníka policie a funkcionáře celní správy, a pohybují se tak mimo zákonný rámec.
Tentokrát pod dohledem pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové.
Mohlo by se zdát, že je lhostejné, kdo chytne lumpa za ruku. Ale ono to tak lhostejné není. Uspořádání kompetencí při stíhání trestných činů příslušníků bezpečnostních sborů má svůj nezpochybnitelný smysl. Brání nejen falešné solidaritě a bagatelizování lumpáren kolegů, ale stejnou měrou omezuje šance na vznik války policajtů. Ono totiž není nikdy předem dáno, že ji vyhrají poctiví strážci zákona, a ne ti, jimž jde o získání moci, která jim nepřísluší, o majetku nemluvě.
U ŠLACHTY NA TAPETĚ
A přesně to se v současnosti děje v případě obou vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci ve spojení s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu. Odstřihávání GIBS od jejích kompetencí je mimořádně nebezpečné pro stav demokracie v zemi i proto, že má své hluboké politické souvislosti. Zatímco šlachtovci díky dlouhodobé vzájemné spolupráci mají velmi blízko k současnému ministru financí Andreji Babišovi, jehož policisté, kteří se nyní ocitli na Šlachtově tapetě, čistě náhodou momentálně vyšetřují v kauze Čapí hnízdo.
GIBS je fakticky podřízena premiérovi z konkurenční partaje. U kauzy Vidkun bylo snad možné chápat, že ani premiér příliš nedůvěřuje tehdejšímu šéfovi GIBS Bílkovi, protože měl blízko k Ivanu Langerovi. Tentokrát však Šlachta útočí na důvěryhodnost Sobotkova muže v čele GIBS a tím de facto i na premiéra samotného.
Pokud má někdo problém rozeznat, kdo je tady ten správný hoch, měl by použít jako měřítko dva týdny staré rozhodnutí Ústavního soudu, jenž učinil přítrž svévoli státních zástupců, kteří si pro úkony v rámci vyšetřování velmi často vybírali soudce dle vlastního uvážení. Bez ohledu na to, kde se údajný trestný čin stal či kde měl podezřelý trvalý pobyt. A vybírali si pro schválení odposlechů, domovních prohlídek či vazby pochopitelně soudce, u nichž tušili, že jim vyhoví.
Od toho, že má každý ústavní právo na svého zákonného soudce, se odvíjí ústavnost celého trestního řízení. Ústavní soudci všemi hlasy prohlásili praxi provozovanou Bradáčovou a Ištvanem za neústavní a poškozující základní práva stíhaných a souzených osob. V těchto případech nešlo zdaleka jen o známé a slavné kauzy Davida Ratha, Jany Nagyové či exposlanců ODS, ale i o stovky, možná tisíce veřejně neznámých lidí, vůči nimž policisté a státní zástupci zneužili svého postavení a vážně zasáhli do jejich osobních a profesních životů v rozporu se zákony této země i s opravdovou spravedlností.
To vše nejen pod dohledem, ale za přímé a aktivní podpory Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který by za těchto okolnosti v civilizované a demokratické zemi v těchto dnech už rozhodně neseděl ve svém křesle.
O KORUPCI NEJDE
Tady už dávno nejde o boj s korupcí a organizovaným zločinem, ale o boj o moc a politický vliv daleko za rámcem pravidel demokracie. Ta dostává pěkně na frak v medializovaných kauzách, které kvůli nezákonnostem a neprofesionalitě ve vyšetřování končí ve ztracenu i tehdy, když policisté chytí někoho s úplatkem v ruce, jak nyní hrozí v případu Rath.
Veřejnost pak ztrácí důvěru ve schopnost státu udržet pořádek a prosazovat spravedlnost. Důsledkem je posilování autoritářských a protidemokratických tendencí a růst vlivu těch, pro něž je parlament zvolený lidem zbytečnou žvanírnou. Ten parlament, který má nyní schválit Babišovou partají podporovaný a Babišovým ministrem Pelikánem připravený nový zákon o státním zastupitelství, jenž udělá ze současných policejních nezákonností růžovou selanku.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
