Rafinerský řetězec, dodávkami ropy počínaje a distribucí paliv konče, by měl být v rukou jediného subjektu. Vyjednáváme o tom se státem, tvrdí šéf Unipetrolu
Tak tohle už tady dlouho nebylo: Unipetrol po řadě negativních ekonomických výsledků z předchozích období vykázal ve třetím čtvrtletí zisk 1,4 miliardy korun. I kvůli vysokým rafinerským maržím. Jenže jak to tak vypadá, rafinerskou firmu čekají ještě tři dobré měsíce a pak se vše vrátí k normálu, nízkým ziskům a boji o přežití.
* „Makroekonomická situace v celé Evropě není příliš pozitivní. Evropa je znevýhodněna, až do září byla ropa Brent někdy i o deset dolarů za barel dražší než americká ropa. Navíc, k její destilaci se používá zemní plyn a jeho cena je v Evropě jedna z nejvyšších,“
tvrdí generální ředitel Unipetrolu Marek Świtajewski. Takže moc optimisticky se do budoucnosti asi nedíváte… Máme tu obrovskou převahu USA a Blízkého východu. Rusko začalo modernizovat své rafinerie, vyrábět palivo v evropské kvalitě a vozit jej na zdejší trh. Najednou tu máte mnoho zdrojů paliva. Například do roku 2012 se z Evropy vyváželo do USA velké množství pohonných hmot, zejména benzinu. Teď se situace změnila. USA exportují obrovské množství pohonných hmot do Evropy. Stejné je to s Ruskem. Navíc v Evropě začala klesat spotřeba fosilních paliv, máme úspornější motory, pomalu se prosazují alternativní pohony. Najednou je v Evropě přebytek paliv. Takže makroekonomický výhled rafinerského byznysu není z dlouhodobého pohledu moc optimistický. Naše výhoda je, že jsme vnitrozemská rafinerie, ležíme uprostřed Evropy. Pokud sem někdo chce přivézt pohonné hmoty, třeba z přístavu v Amsterodamu, musí přičíst další náklady, které jsou spojené s logistikou. Na druhé straně je Unipetrol nucen platit poplatky za přepravu ropy. Zhruba před rokem Unipetrol vyhlásil novou rozvojovou a investiční strategii. Budete ji kvůli aktuální situaci nějak měnit? Třeba omezovat objem investic, ve kterých jste hodně za původním plánem… Ne, nejsme, představili jsme investice na pětileté období, tedy léta 2013 až 2017. Celkem jsme oznámili investice kolem 19 miliard korun. Nic se nemění, největší investice jsou před námi, v letech 2015 a 2016. Není to o tom, že se všechno hned rozjede, nejprve musíte investice připravit, vypsat výběrová řízení. Loni jsme investovali kolem 2,5 miliardy, letos to budou zhruba dvě miliardy a v dalších letech objem ještě poroste.
* Již dříve jste ale naznačil, že se rozvojový plán Unipetrolu dočká jisté korekce. V kterých oblastech?
Ještě neumím říci, co se korigovat bude a co ne. Čekáme, jak dopadne prodej podílu v České rafinérské, potom budeme vědět. Zatím jsme nakoupili podíl Shellu (16 procent – pozn. red.), což bylo spojené s obrovskými náklady, ani ne tak na akvizici samotnou, ale museli jsme posílit provozní kapitál, investovat miliardy korun do nákupu ropy. Tu zpracujete, musíte navýšit své sklady a to jsou další náklady. Převzetí podílu Eni v České rafinérské (32,5 procenta, transakci musí schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) bude vyžadovat další významné investice.
* Takže pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) schválí převzetí podílu Eni v České rafinérské, budete korigovat celkové investice na úkor nákupu ropy?
Musíme se na to koukat jako na celek, ne jen jako na čisté investice do aktiv. Za podíl Shellu jsme zaplatili 600 milionů korun a přes dvě miliardy jsme investovali do nákupu ropy, kapitálu.
* Investice do ropy po akvizici podílu Eni bude stejná jako u Shellu?
Tam máte dvakrát větší objem. Těžko ale říci, jak velká částka to bude, hodně záleží na dalších faktorech, třeba kolik toho má Eni na skladech. Mění se cena ropy, důležité je i roční období, kdy k akvizici definitivně dojde. Těžko říci, zda to budou tři, čtyři nebo pět miliard korun. Proto jsme velmi opatrní a nechceme říkat žádná čísla, velmi snadno v nich můžeme udělat chybu. Čekáme, jak vše dopadne.
* Před časem vedení Unipetrolu naznačilo, že by bylo dobré, kdyby firmě pomohl v současné zlé situaci stát. Řešení, která připadají v úvahu, je několik: vytvoření společného holdingu, Unipetrol, Čepro, Mero, nebo fúze s Čeprem a podobně.
Makroekonomické prostředí sice není pozitivní, to ale neznamená, že nevidíme možnosti, jak vydělávat, vytvářet kladné finanční výsledky. Na nic si nestěžujeme. Naopak se snažíme být v tom vysoce konkurenčním prostředí schopni velmi férově soutěžit. A proto jsme říkali, že nechceme, aby nás tu dodatečně zatěžovala situace na českém území. Třeba tím, že se sem ve velkém dovážela nezdaněná paliva. Ať mají všichni férové podmínky. Unipetrol platí na daních ročně přes 26 miliard korun, jak pak může soutěžit s někým, kdo neplatil čtyři miliardy na daních? Měli jsme tu více než dva tisíce distributorů paliv. Udělal se zákon, teď jich máme přes 160 a je to normální běžná situace jako v okolních zemích. Myslím, že na tom vydělává zejména český stát, který jen letos vybere na spotřební dani z pohonných hmot o částku přesahující šest miliard korun více. Zejména stát si to vyčistil a podpořil nás v tom, že můžeme férově soutěžit. Taky říkáme, že chceme mít poplatky za dodávky ropy a distribuci paliv na podobné úrovni jako v okolních zemích. Se státní společností Mero ale ještě nemáme uzavřené smlouvy…
* Dobře, co tedy navrhujete?
Myslíme si, že aby tenhle průmysl, tak důležitý pro stát, mohl fungovat, měl by být rafinerský řetězec – začínající dodávkami ropy a distribucí paliv konče – v jedněch rukou. Jaká bude forma takového celku, zda vznikne petroholding, nebo něco jiného, není v tuto chvíli až tak důležité. Podobně jsme se rozhodli u České rafinérské a koupili podíly Shellu a Eni. Jen jeden vlastník může férově soutěžit v současných podmínkách s konkurencí. I proto jsme překvapeni a nevíme, proč ÚOHS tak dlouho schvaluje naši smlouvu s Eni. Evropská komise také napsala, že český trh je velmi otevřený, každý, kdo chce, sem může dovézt palivo z okolních zemí. Je tu otevřená konkurenční soutěž. Když se porovnáme s dalšími podobnými firmami, i ony vlastní terminály, produktovody, rafinerie – a žádný problém tu není, vše funguje.
* Jaký model fungování je podle vás ideální?
Nechci teď hovořit o ničem konkrétním, setkáváme se s českým státem, vyměňujeme si názory, předáváme si informace o tom, jak to která strana vidí.
* Nějaké velké spolupráci státu s Unipetrolem prý ale není nakloněn ministr financí Andrej Babiš. Že by to byl důsledek nepříliš dobré spolupráce s PKN Orlen při privatizaci petrochemické firmy?
Setkáváme se s českou vládou a nechci, ani nemohu komentovat podrobnosti. Ve vyjednávacím týmu je zastoupen Unipetrol a všechna relevantní ministerstva, včetně resortu financí.
* Existuje vůbec nějaké řešení, které bude vyhovovat oběma stranám?
Pro českou vládu je to složité, rozumíme tomu a chápeme to, jsme trpěliví, víme, že má kabinet řadu dalších důležitých témat.
Nastavení jednoho řetězce v rafinerském byznysu je jedno z mnoha, kterými se zabývá.
Jsme trpěliví, čekáme a vyjednáváme. Nechci jednat s českou vládou přes novináře.
* Dobře, ale třeba se státním Čeprem nemáte vztahy zrovna ideální. Konkurujete si ve velkoobchodě i retailu, přitom využíváte produktovody této firmy, do toho si navzájem kanibalizujete velkoobchodní marže. Velmi často kvůli vysokým cenám, které Unipetrolu účtuje Čepro, radši vozíte pohonné hmoty po železnici.
Musím zopakovat, co jsem již říkal. Na trhu musí fungovat jeden subjekt, každá jiná situace nás znevýhodňuje a je těžší udržet rafinerský průmysl v České republice. To je vše, co k tomu mohu říci.
* Koukám, že takhle se nikam moc nedostaneme…
Spolupracujeme s Čeprem, máme smlouvu, teď dojednáváme novou pro příští rok. Doufám, že dopadne dobře. Jasně že je těžké mít vztah s někým, kdo je z jedné strany vaším dodavatelem a z druhé konkurentem. Za ideální a čisté považuji, aby bylo Čepro naším logistickým dodavatelem. Situace ale ideální není, jednáme o tom s českou vládou.
* Ideální vztahy ale nemáte ani s další státní firmou, Merem. Na ni si zase stěžujete, že vám účtuje příliš vysoké poplatky za tranzit ropy, nemáte ani uzavřenou dlouhodobou smlouvu…
Problém je, že v Česku máme dvě trasy dodávek ropy. Z hlediska bezpečnosti je to sice výhoda, že můžeme dovážet z jedné strany přes Družbu, z druhé přes TAL a IKL. Všechno ale stojí nějaké peníze, musíte postavit potrubí, udržovat a monitorovat ho a tak dál. Otázkou je, kdo by měl za tuhle bezpečnost platit, zda procesoři České rafinérské, nebo zda se jedná o bezpečnost České republiky a náklady by měl částečně hradit i stát. Já jen říkám, z pohledu Unipetrolu, že náklady jsou mnohem vyšší než v okolních zemích. Nevidím důvod, proč to tak má být.
* Z navýšených poplatků se měl splácet úvěr, ze kterého se hradila výstavba ropovodu IKL.
Dle našich informací to už bylo zaplaceno minimálně před rokem dvěma. Nevidíme důvod, proč to tak máme platit dál.
* O kolik jsou poplatky vyšší než regionální průměr?
Dle našeho názoru jsou zhruba o 20 procent vyšší, než bychom očekávali a než platí ostatní rafinerie v jiných zemích.
* Kdy lze očekávat dohodu s Merem?
S firmou již přes pět let vyjednáváme a další rokování nepřidávají žádnou hodnotu. Takže se o tom snažíme mluvit v rámci celého balíku jednání s českým státem coby majitelem Mera a Čepra.
* Buď tedy dohodnete všechno, nebo nic?
Takhle postavené to není. Je několik témat, která probíráme, třeba poplatky za obnovitelné zdroje. Unipetrol je druhým největším plátcem, loni platil kolem 700 milionů korun – obrovské peníze, které se dají investovat někde jinde, třeba do postavení nějaké nové výrobní jednotky. A tyhle finance už více než tři roky utíkají. Tento problém se už částečně řeší v novele energetického zákona. Dalším tématem jsou biopaliva. Poptávka po nich stoupá, na úkor fosilních paliv. Nikdo nemůže být překvapen, že jsme odstavili rafinerii v Pardubicích. Objem její výroby odpovídá spotřebě biopaliv, respektive dnes už je to možná více. A pokud vezmeme v úvahu to, že na biopaliva je nulová spotřební daň a cena a náklady jsou stejné jako u fosilních, tak jak mají ta fosilní paliva soutěžit s bio? Když se bavíme o tom, že někdo říká, že se budou zavírat další rafinerie, je to další téma, které musíme vzít v úvahu. To není o tom, že trh s palivy bude narůstat, ten je pořád stejný – a naopak, vidíte, že máme na trhu stále více alternativních paliv. Jejich podíl ještě poroste.
* Někde jsem ale slyšel, že nejde o to, zda se zavřou české rafinerie, ale pouze o to, kdy.
Nerozhodli jsme se převzít podíly v České rafinérské proto, abychom firmu zavřeli, ale proto, abychom ji provozovali s pozitivním výsledkem pro naše akcionáře. Zavírání rafinérií neplánujeme, samozřejmě ale nemohu říci, co se stane za deset let. Trh neovlivním, sám vidíte, že se barel ropy v červnu prodával za 115 dolarů, v říjnu za 85. Což je pro nás dobré, máme nižší náklady na energie, protože nějaké plyny z destilace ropy se v rafinerii používají ke spalování a dalším procesům. Aktuální situace je pro nás příznivá, ale nevím, jaká bude za půl roku cena, co udělají těžaři, to nemůžeme ovlivnit. Připravujeme se na to, že budeme provozovat se ziskem rafinerie – buď ve spolupráci s českým státem, nebo i bez něj. Jasně, pokud nás podpoří, budeme moc rádi, pokud ne a bude mít jiné zájmy, co se dá dělat… Budeme fungovat tak dlouho, dokud to bude pro naše akcionáře výhodné a budeme pro ně generovat příznivé finanční výsledky. Snažíme se třeba rozšiřovat petrochemickou produkci a zvyšovat přidanou hodnotu přepracované ropě. Nevíme, jak se bude situace vyvíjet, ale budeme se snažit. I proto budeme chtít exportovat. Není jiná cesta. Loni jsme vyvezli přes třicet procent svých rafinerských a petrochemických produktů.
* Už jen tím, že MOL koupil síť čerpacích stanic Agip, vám ale vypadne odběr zhruba 1,5 milionu tun pohonných hmot.
Ano, i těch 1,5 milionu tun musíme někde prodat. Také proto se velmi seriózně bavíme o exportu. Již nyní vyvážíme obrovský objem paliv do Německa, exportujeme i na Slovensko nebo do Maďarska.
* Je to tak, že palivo vyvážíte, jen abyste se jej zbavili, nebo jej prodáváte aspoň s nějakým ziskem?
Ne, to není obchod za každou cenu. Každý měsíc uděláme operativní plán a podle něj se rozhodujeme. Jestli ceny, za které prodáváme, jsou tak výhodné, aby se vyplatilo ropu zpracovat. Jaký smysl by mělo přepracovat barel ropy a produkci potom prodat za nižší ceny, než za kolik jsme jej koupili? Vždy o tom rozhodujeme a daří se nám prodávat docela dobře, protože utilizace rafinerských kapacit je 93 procent, to nám docela jde.
* Plánujete, že na retailovém trhu výrazně posílíte pozici Benziny, i formou akvizic. Jediný, kdo ale za poslední rok výrazně posílil, je konkurenční společnost MOL, koupila síť čerpacích stanic Lukoil a Agip. Budete přehodnocovat své plány v retailu?
Ne, ty jsou pořád stejné, 20 procent podílu na maloobchodním trhu, naši síť chceme rozvíjet napřímo nebo přes akvizice. Některé akvizice již odpadly, už je to fakt, ale jedeme dál. Podíl Benziny na trhu stále roste. Pokud se podaří nějaká akvizice na českém trhu, bude to super, když ne, budeme se rozvíjet organicky.
* Společnost MOL rozjela na českém trhu poměrně agresivní akviziční kampaň. Nebyla by řešením současné nepříznivé situace na trhu třeba nějaká forma fúze maďarské firmy s Unipetrolem?
Jako předseda představenstva Unipetrolu se nemohu vyjadřovat k tomu, co budou dělat vlastníci firmy do budoucna. Jsme na pražské burze, nastavili jsme střednědobý plán. Pokud se něco změní, budeme se bavit o jiném plánu. Nemůžeme nic jiného dělat, případné majetkové a podobné změny jsou věcí našich vlastníků.
* Někteří minoritní akcionáři si stěžují, že se pod PKN společnost Unipetrol nerozvíjí, jen ji řídí tak, aby přežívala. Že má Unipetrol sloužit spíš jako jakási bariéra proti vstupu konkurence na polský trh. Co si o tom myslíte?
Nemohu komentovat prohlášení našich akcionářů. Komunikujeme s nimi a předáváme jim naše čtvrtletní zprávy. Máme valnou hromadu, každý akcionář má svůj názor. Ukazujeme plány, ty plníme, nemáme problém s prodejem paliv, naopak. Děláme jako vedení vše pro to, aby hodnota firmy rostla. Doufám, že letošek a příští léta to ukážou. l Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz
Na trhu musí fungovat jeden subjekt, každá jiná situace nás znevýhodňuje a je těžší udržet rafinerský průmysl v České republice. Je obtížné mít vztah s někým, kdo je z jedné strany vaším dodavatelem a z druhé konkurentem. Za ideální a čisté považuji, aby bylo Čepro naším logistickým dodavatelem.
