Zatmí se poslancům mozky?

Dle většiny manažerů by politici měli mít trestní a majetkovou zodpovědnost za dluhy státu

Měli by politici nést trestní a majetkovou zodpovědnost za své rozhodnutí, kterým zadlužují stát?

• Ano 61 %

• Ne 30,2 %

• Nevím 8,8, %

Loňský rok skončil pro Českou republiku z hlediska deficitu státního rozpočtu neslavně. Dosáhl rekordních 192 miliard korun. Vysoké deficity však byly i v době, kdy se české ekonomice dařilo. Politikům může být za současné situace do jisté míry jedno, jak rozpočet vypadá, protože za něj trestní ani majetkovou odpovědnost nenesou. Podle 61 procent manažerů by však tomu tak být nemělo.
Domnívá se to i tento respondent: „Politici by měli mít trestní a přiměřenou majetkovou odpovědnost za všechna svá rozhodnutí, nejen za ta, jimiž zadlužují stát.“
Značně skeptická je následující odpověď: „Předpokládám, že tato otázka byla zaslána omylem. Poslanci by museli mít zatmění mozků, aby něco podobného schválili.“
Jiný přístup se objevuje v této záporné odpovědi: „Zadlužení státu je občas nezbytné – například za války či recese. Morální, odpovědné a racionální chování politiků nelze nadekretovat. Jedinou cestou je zlepšení procedur, kterými se politici vybírají, a přísné oddělení mocí – zákonodárné, výkonné a soudní. Náš volební systém však neumožňuje výběr osobností, protože volíme strany. Strana však nikdy nerozhoduje, nemá morálku, nemůže být souzena ani odsouzena. Tyto atributy má pouze konkrétní člověk.“
Jednoznačně nedokáže odpovědět další manažer: „Chtělo by se mi napsat – měli –, ale otázka je značně zavádějící. V praxi by se muselo prokázat, že politici byli škůdci lidu a chtěli poškodit stát. To jsme tady kdysi měli – politické procesy v padesátých letech. Je to zneužitelné. Nezodpovědnost však vede k velkému mrhání a rozhazování veřejných prostředků. Nevím, jak najít cestu z této situace.“
Řešení nabízí tato kladná odpověď: „Svým způsobem ano, pokud trestní a majetkovou odpovědnost nesou členové statutárních orgánů komerčních společností, kteří mohou ve srovnání s politiky napáchat mnohem nižší škody. Jednodušší by pochopitelně bylo, kdyby se politici chovali zodpovědně. To by se však musel změnit volební systém, v němž by odpovědnost nesly konkrétní osoby, které by si voliči vybírali dle jejich schopností. A nikoli anonymní jedinci z kandidátek politických stran, které si voliči vybírají na základě nereálných populistických programů.
Je-li dle mne základní slabinou demokracie, že stejné právo vybírat politickou reprezentaci mají ti, kdo stát financují, i ti, kdo z něj pouze prostředky odčerpávají, pak náš volební systém také umožňuje, aby se na zodpovědná místa v politice dostali nekompetentní lidé. Na takto vybíranou politickou reprezentaci se plně vztahuje úsloví, že mezi zločincem a hlupákem je jeden podstatný rozdíl – činy zločince lze předvídat, a proto se před nimi lze lépe chránit.“
Záporně odpovídá následující respondent: „Nejprve je třeba vzdělat voliče, aby volili pouze politiky, kteří budou znát míru zadlužení a jeho nebezpečnost. Zadlužení je vždy negativní, ale občas je náročné se mu krátkodobě vyhnout.“
Odlišný názor zaznívá v další kladné odpovědi: „Pokud mají politici nést osobní zodpovědnost za hospodaření jim svěřeného resortu, mělo by to být i za jejich nezdary. Ta nemusí být hned majetková, stačí morální. Chce to jen uzákonit, aby ten, kdo jako premiér nebo ministr způsobil deficitní hospodaření svého resortu, nesměl již nikdy v budoucnu znovu zastávat nejen tuto funkci, ale ani žádné jiné vedoucí místo ve státní správě.“
Opačné stanovisko zaujímá tento manažer: „Pokud by tomu tak bylo, asi bychom jen obtížně našli někoho, kdo by chtěl být politikem. Je těžké dokázat, kdo zadlužení státu zavinil – určit viníka, který by nesl odpovědnost. V případě konkrétních rozhodnutí, která poškodila stát či veřejnost, by se z nich měly pro politiky vyvozovat minimálně profesní důsledky – například okamžité odstoupení z funkcí.“
Kladně se vyjadřuje tento respondent: „Politici mají nést zodpovědnost. Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď. Ve skutečnosti to však vůbec jednoduché není. Kritický stav nastává, až když si stát musí na splácení dluhů půjčovat. To však bývá důsledkem činnosti předchozích vlád. Mohlo by se proto snadno stát, že by ministři minulých vlád po ukončení funkčního období hromadně emigrovali. Komická situace by nastala, kdyby zodpovědnost platila v celé Evropě. Pak by se asi musela zřídit speciální věznice pro politiky. Brzy by byla plná.“

Odpovídalo 136 manažerů