Mezinárodní dohoda nezastavila boje na Ukrajině. A bohužel ani české propagandisty Kremlu
Západ je neskutečný. Vyvolal na Ukrajině nesmyslný geopolitický střet s Ruskem, stejně idiotský a tragický jako kdysi gruzínská válka, a teď se diví, že je porážen. Dnes jsme zvítězili v Debalceve. Do půl roku je možné a nutné zvítězit v několika zemích. Ne, předchozí věty nejsou výplodem válkou vybuzené mysli nějakého separatistického minometčíka, který se podílel na dobytí východoukrajinského města Debalceve, odkud se minulý týden potupně stáhla pravidelná ukrajinská armáda. Napsal je Jiří Vyvadil, někdejší český poslanec a senátor, náměstek ministra spravedlnosti a také soudce Nejvyššího správního soudu.
Můžeme si pomyslet něco o choré mysli.
Jenže Vyvadil není sám, kdo zásobuje česká média zaručenými informacemi a názory na ukrajinskou krizi, které jako by byly čerstvě přeložené z kremelské ruštiny do zjednodušeného jazyka internetových blogů. Podobných prokremelských „haterů“, jak se v IT slangu nazývá člověk, který cíleně zahlcuje internet štvavými příspěvky, má na svém facebookovém profilu dost také místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek. Občas se tu s nimi pohádá. To takový komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf je nad věcí. Má na Ukrajině své zdroje, které mu hlásí situaci z fronty. Minulý týden se blýskl zprávou, že v Debalceve obklíčili povstalci i tisíce žoldáků z NATO. Prý to dokazuje, že Evropa pokrytecky kritizuje Rusy, a sama na Ukrajinu vysílá vojáky.
S takovou zprávou to mohl polyglot Ransdorf dotáhnout na přední stránky světových deníků - kdyby nešlo o ohranou ruskou propagandu. Ukrajina se vrátila o krok zpět. Ponocování Angely Merkelové s Vladimirem Putinem se nakonec ukázalo jako téměř zbytečné - dohody z Minsku nepřežily ani týden. Jejich aktéři to alespoň se zastavením bojů mysleli upřímně a i to je ve vleklých konfliktech prvním stupněm na cestě ke smíření. Vojenská část ukrajinské krize má alespoň tu výhodu, že se dá skončit na povel. I v neregulérní armádě někdo velí a jiný poslouchá. To české šiřitele kremelské linie, kteří agresi vydávají za historické právo a střelbu za ochranu práv menšin, bohužel nezastaví ani mezinárodní dohoda, ani příkaz shora. Válku slov nikdo na mezinárodní úrovni nereguluje. A subordinace v naší politice v otázce Ukrajiny nefunguje. Bodejš by fungovala, když prezident Miloš Zeman coby vrchní velitel armády ze své spanilé jízdy po českých luzích a hájích slibuje, že na Ukrajinu nikdy žádné zbraně nedodáme, a přitom mu nečiní žádné problémy občanskou válku v této rozvrácené zemi slovně dál rozdmýchávat. A když se s ministrem zahraničí, který byl v počátcích ukrajinského konfliktu aktivním vyjednávačem evropského formátu, neshodne, dá mu pěkně velitelský kartáč.
V Debalceve to prý byl kotel, z něhož se armáda musela stáhnout, tvrdí očití svědci.
Těžko z toho vyvozovat, kdo a jak příměří porušil. U nás jsme nejprve pomáhali zatápět a teď do toho kotle na dálku vydatně přikládáme. Vykládat se to dá různě. Optimista by řekl, že umíme jít proti mainstreamu - když Evropská unie mluví o přitvrzení ruských sankcí, říkáme, že našemu průmyslu to škodí. Když se hledají příčiny ukrajinské krize, z Hradu víme, že to způsobila EU svou podporou neobanderovců a nejrůznějších renegátů. Místo stabilizace nabízíme finlandizaci. Proti teroristům z Islámského státu svoláváme mezinárodní tažení, ale v otázce ukrajinské války, která je za humny, provozujeme dokonalý appeasement. Až se někdy zdá, že Česko hraje v EU roli kremelského megafonu, dodal by pesimista. Výklad sem, výklad tam, každopádně jsme v obojím jedničky. Otázkou je, jestli o takové prvenství v Evropě máme stát. A jestli to vůbec někoho zajímá.
O autorovi| BLAHOSLAV HRUŠKA, hruskab@mf.cz
