Ten, kdo platí daně, nemůže v nejlidnatějším státě světa zbohatnout
Přijít k penězům nemusí být ve skutečnosti až tak úžasné. V Číně je to v současné době přímo nebezpečné. V posledních týdnech zadržely čínské úřady některé z nejbohatších obyvatel země a vyslýchaly je kvůli blíže neurčeným „ekonomickým zločinům“ (rozuměj daňovým únikům a korupci). Tento zvrat událostí vyplašil mnoho místních novodobých zbohatlíků natolik, že své mercedesy raději nechali v garáži. Takový tvrdý zákrok však nemusí být vůbec špatný. Většina bohatých Číňanů totiž rozhodně neplatí takové daně, jaké by oficiálně platit měli. U lidí s příjmy přesahujícími dvanáct tisíc dolarů měsíčně totiž daně dosahují 45 procent. Řada z nich sice nějaké daně platí, ale většinu příjmů obvykle tají. „Vlastně se dá říct, že s placením daní mají problémy všichni soukromí podnikatelé,“ říká bohatý rodák z Číny, který se usadil v Hongkongu, kde není čínským úřadům tolik na očích. „V Číně se říká: Kdybych platil daně, tak bych přece nemohl zbohatnout.“ Je pravda, že by Čína růstu bohatství příliš bránit neměla. Tato země totiž soukromý sektor, který vytváří více než polovinu hrubého domácího produktu dosahujícího 1,2 bilionu dolarů, potřebuje. Na druhé straně, i čínští podnikatelé by se měli smířit se skutečností, že zdanění je zkrátka nutné, a měli by daně platit podle toho, kolik si skutečně vydělají. Když Peking potrestá několik vysoce postavených jednotlivců, jistě to bude pro ostatní dostatečným varováním. Aby však takové tažení bylo opravdu úspěšné, bude třeba důkladná právní reforma. Daňový zákon je jen jednou součástí chatrného právního a regulačního systému, který ohrožuje ekonomickou budoucnost země. Koneckonců se dá jen těžko mluvit o moderní ekonomice, když se snad každá firma v Číně pohybuje v šedé zóně. Majetková práva neplatí pro všechny stejně. Místní úředníci licence udělují a odebírají podle toho, jak se vyspí. Firmy i jednotlivci se známostmi na vyšších místech dostávají daňové úlevy, zatímco ti, kteří mají konexí méně a nemají dost peněz na úplatky, je musí platit v plné výši. A obvinění z daňových úniků jsou často jen záminkou k potrestání těch, kteří z nějakého důvodu upadli v nemilost. „Je ostuda, že jsou daňové úlevy a protekce tak běžné,“ stěžuje si Joe Čang, analytik banky UBS Warburg. Takový nerovný přístup podněcuje neúctu k právnímu systému, která snižuje důvěru veřejnosti. To je zvláště nebezpečné v době, kdy se v kdysi rovnostářské Číně začínají rozevírat nůžky mezi bohatými a chudými. Jestliže se tato mezera bude ještě zvětšovat stejně jako se bude zhoršovat stav škol a nemocnic, ale z dělníků budou i nadále vymačkávány daně, protože jsou moc chudí na to, aby se jim vyhnuli, začne Číně hrozit sociální katastrofa. Je dobrým znamením, že křižácké tažení za zvýšení výběru daní zahájil sám premiér Ču Žung-t’i. I když je tato snaha možná vyprovokována spíše finanční opatrností než zájmem prosazovat právní stát, je to přinejmenším krok správným směrem. „Ču chce zajistit další zdroj příjmů,“ říká vysoce postavený hongkongský podnikatel s úzkými vazbami na Peking. „Nakonec budou daně platit úplně všichni.“ Přesto Peking svůj vytrvalý boj proti daňovým podvodům poškozuje tím, že jedná svévolně a panovačně. Vezměme si případ Janga Pina, pěstitele orchidejí, ze kterého se stal realitní magnát a jenž v září získal mezinárodní proslulost, když ho Severní Korea jmenovala ředitelem zvláštní ekonomické zóny Sinidžu u hranic s Čínou. Teď už je přes dva týdny ve vazbě a ještě nebyl obviněn ze žádného zločinu, přestože ministerstvo zahraničí dalo podnět, aby byl vyšetřován pro svůj příliš volný výklad daňového zákona. Jestliže se Jang skutečně dopustil zločinu, měla by ho Čína rychle obžalovat. Pokud ne, měl by být okamžitě propuštěn. Když se vláda chová spravedlivě, občané se snáze rozloučí s částí svých příjmů a daně zaplatí. Jestliže si však úřady vedou rozmarně a daňový zákon používají k prosazování svých politických záměrů, pak všem následovníkům Janga Pina dojde, že se spravedlnosti stejně nikdy nedočkají a své příjmy začnou tajit ještě úzkostlivěji.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
Překlad: Jana Jebáčková
