Obchod může pomoci komunisticko-kapitalistickému experimentu
Napětí v obchodních vztazích mezi Amerikou a Čínou se týká celého světa. Přináší spoustu palčivých otázek, které jsou spojeny s budoucností světové ekonomiky. Jak bude vypadat světový obchod za pár let? Převáží ochranářské tendence nad volným trhem? Vstupujeme do období tvrdých obchodních válek mezi Spojenými státy, Čínou či případně dalšími zeměmi?
Příliv levných čínských produktů do Ameriky či Evropy šíří strach o pracovní místa. Politikům, kteří nechtějí proti čínské hrozbě razantně zasáhnout, hrozí ztráta popularity u voličů. Množí se zprávy o tom, jak Čína posiluje svou vojenskou moc, ovládá klíčové energetické zdroje a stahuje na své území celá průmyslová odvětví z vyspělého světa. Pokud se výroba všeho možného bude čím dál tím více přemisťovat do Číny, stanou se Američané a Evropané příliš závislými na dovozu z této asijské velmoci. Strachu z mocné Říše středu pod komunistickým vedením se za této situace vlastně ani nelze příliš divit.
Otázka směnného kurzu čínské měny jüan se proto stala mimořádně výbušným tématem. Peking dlouho čelil výtkám, že uměle udržuje hodnotu jüanu na příliš nízké úrovni, což Číňanům přináší nezasloužené výhody. Američtí kongresmani proto nejednou vyzývali k různým sankcím vůči čínským produktům. Podobná řešení mají své zastánce i v Evropské unii.
Když tedy čínská centrální banka rozhodla o revalvaci jüanu o 2,1 procenta, mnohým se ulevilo. Otázkou je, na jak dlouho. Posílení čínské měny je totiž nedostatečné, pokud má mít reálné ekonomické dopady. Na druhé straně může být začátkem nového trendu, neboť nový mechanismus určování směnného kurzu mírný pohyb měny umožňuje (plus, minus 0,3 procenta vůči dolaru při denním obchodování). Leckdo očekává, že v budoucnu budou následovat další revalvace. Jenže je tu hodně neznámých. Nikdo přesně neví, jak bude nový měnový režim fungovat. Nelze vyloučit, že se více začnou ozývat finanční spekulanti, kteří budou sázet na silnější jüan. To by ale nemusela být dobrá zpráva ani pro čínskou makroekonomickou stabilitu.
Čínský krok lze bezesporu hodnotit jako „gesto dobré vůle“. Skeptici dodají, že jde právě jen to gesto. Nemělo by se však zapomínat, že Peking také myslí na čínské národní zájmy. A ještě důležitější je, v čem tyto zájmy vidí. Dnes už to rozhodně není stavba nových berlínských či čínských zdí. Číňané vědí, že k pokračování hospodářského boomu potřebují spolupráci s okolním světem. Potřebují přístup na trhy. Chtějí posunout svou ekonomiku na vyšší kvalitativní úroveň, nezůstat pouze u superlevného zboží. Proto potřebují know-how. To je další důvod k ekonomické spolupráci. Také proto chtějí čínské firmy expandovat do zahraničí. Ve skutečnosti ona závislost nikdy nebude jednostrannou. Pokud je někdo závislý na produktech toho druhého, bývá ten druhý zase závislý na svých odbytištích.
Zmírnění napětí tedy bylo v čínském zájmu. Jistě, Číňané jsou známí svou opatrností a snahou řídit vše včetně směnného kurzu, takže od nich v tuto chvíli není možné očekávat razantní změnu. Nejdříve si otestují důsledky nynějšího rozhodnutí a pak se možná rozhodnou co dál. Lze nicméně předpokládat, že volání po obchodních sankcích vůči čínskému zboží se momentálně zmírní. Není však příliš pravděpodobné, že by ztichli ti, kteří žádají, aby americký stát zabránil převzetí kalifornské energetické firmy Unocal čínskou společností CNOOC (více na straně 42).
Nakonec nemusí být tak zle. I když je současný krok Číny nedostatečný, Peking naznačil, že má vůli se dohodnout. Pokud budou Číňané rozumní, mohli by pomoci tomu, aby hlas všemožných ochranářů a sýčků na Západě nezněl tak hlasitě. Skutečným zájmem Ameriky a Evropy je totiž zapojit Čínu plně do světového obchodu a mezinárodních ekonomických vztahů. To je mnohem příznivější scénář než nestabilní Čína zmítaná vnitřními problémy. Nemluvě o tom, že Spojené státy potřebují vstřícnost asijských zemí včetně Říše středu, aby dokázaly zvládat makroekonomické problémy spojené s obchodním deficitem. Obchod také může působit pozitivně na bezpečnostní situaci. Pokud se podaří ekonomická integrace Číny, bude se jevit v poněkud jiném světle i ono posilování čínské armády. Také americko-čínské spory ohledně Tchaj-wanu bude možné řešit mnohem racionálněji. Koneckonců i onen čínský komunisticko-kapitalistický experiment se pak může dočkat přijatelnějšího vyústění.
