palubní deník
Maďarská spojka Tajný závod mezi Martinem Romanem a Pavlem Tykačem, kdo koho dostane dříve do tepláků, podle všeho vesele pokračuje, přestože dohoda mezi ČEZ a Tykačovou společností Czech Coal je v pracovní verzi dokončená.
Minulý týden například přinesl server Motejlek.com popis transakce, při níž se od roku 2008 postupně přesouvala inženýrská firma I&C Energo z rukou našeho energetického giganta přes dvoreček maďarského MOL do jiné maďarské společnosti Olajterv, přičemž za celou transakcí byl Romanův přítel a spolupracovník, advokát Josef Brož.
I&C Energo by na dostavbě Temelína přitom mohla vydělat pěkných pár milionů. A tak Romana čeká zase nejspíše nějaké vysvětlování. Nic na tom nemění skutečnost, že představa o Josefu Brožovi jako bílém koni Martina Romana je poněkud obskurní už jen proto, že bílí koníčci obvykle nejezdí nejdražším bentleyem a nekupují si zahrádku v sousedství Kramářovy vily.
Ale ani Pavel Tykač na tom není momentálně zrovna dvakrát dobře. Sdělení o stíhání převzal po mistrném kličkování v tranzitním prostoru starého letiště na Ruzyni, kde se neměl už kam schovat. Nyní hraje o to, aby policie nestihla dokončit potřebné úkony do konce února, kdy bude jeho údajný tunel v CS fondech promlčen.
Mimochodem, podle zdrojů Palubního deníku si management ČEZ nechal ověřit u právníků, že novou smlouvu s Czech Coalem může schválit pouze představenstvo a nemusí projít dozorčí radou. Že by se báli, že by tam někdo podstatný nezvedl ruku?
Kdo šetří, má za tři Andrej Babiš asi opravdu povánoční slevy nevyhledává. Jak se šušká po mediálním trhu, chystá se koupit české vydavatelství Ringier ze světové mediální rodiny Axel Springer za kulatou sumičku dvou set milionů eur. Po minimálně půlmiliardové ztrátě jeho projektu 5+2 se tedy zase pořádně rozeběhl. Je evidentní, že svůj útok na Parlament ve sněmovních volbách v příštím roce myslí opravdu smrtelně vážně. Sebevědomý miliardář nejspíše rady Palubního deníku nepřijme, nicméně i jiným je zjevné, že ty prachy je možné utratit lépe.
Výslužka pro Fischera Neúspěšný kandidát na prezidenta Jan Fischer asi dnes dost lituje, že opustil dobře placený post viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně. V souvislosti s neúspěšnou kandidaturou na Hrad vyvstává zásadní otázka, kterou stát doposud neumí dobře řešit – kam s ním? V minulosti se přetřásaly například odchody šéfů tajných služeb, kteří skončili v privátu, v podivných institucích nebo se živili pofidérním poradenstvím. O Janu Fischerovi se teď začíná mluvit především v souvislosti s možnou kariérou v diplomacii. Za potenciální veřejně deklarovanou podporu Karlu Schwarzenbergovi mohl údajně získat post velvyslance v Londýně. Z tábora Miloše Zemana pak přišlo ze zákulisních tamtamů eso původní kartu přebíjející – ambasáda ve Washingtonu. Na pražském Hradě se také špitá o tom, že by Jan Fischer mohl nastoupit do rady České národní banky. Palubní deník proto hodlá další kariéru Jana Fischera bedlivě sledovat.
