POTRAVINÁŘSTVÍ A MALOOBCHOD Záměr ministerstva životního prostředí by znamenal zásadní zásah do plánů výrobců nealkoholických nápojů a minerálních vod. Podle jejich zástupců hrozí, že kvůli zálohám na PET lahve by se musely některé podniky zavřít.
POTRAVINÁŘSTVÍ A MALOOBCHOD Záměr ministerstva životního prostředí by znamenal zásadní zásah do plánů výrobců nealkoholických nápojů a minerálních vod. Podle jejich zástupců hrozí, že kvůli zálohám na PET lahve by se musely některé podniky zavřít.
Výroba nealkoholických nápojů je v polistopadové historii nejrychleji rostoucím segmentem produkce potravin v České republice. V čele kritiků návrhu ministerstva je tak logicky Potravinářská komora ČR. Ta kromě všeobecně kritických postojů týkajících se hlavně miliardových investic do nového systému a odkazů na německý příklad, kde recyklace plastů po zavedení systému adekvátním návrhu MŽP v praxi klesla, uvádí i další systémové argumenty.
Potravináři například poukazují na to, že nově navrhovaný model by musela vláda obhajovat v Bruselu. A to s nejistým výsledkem. Podle ředitele komory by totiž musela pravděpodobně čelit námitkám jiných členských států stejně, jako když sama ČR oficiálně protestovala proti podobnému kroku v Německu a Maďarsku jakožto překážce volného obchodu. To v praxi znamená, že zavedení záloh na PET lahve by znamenalo další, a zřejmě zbytečný rozkol mezi Českou republikou a Evropskou unií.
ZDRAŽÍ SE NÁPOJE?
Otázkou také je, zdali by nebyla Česká republika za tuto netarifní překážku mezinárodního obchodu jinými zeměmi žalována. Dalším problémem je podle potravinářů schopnost zejména menších výrobců zvládnout jednorázově zvýšené náklady. „Je otázkou, kolik výrobců nealkoholických nápojů v Česku by si podobné investice mohlo dovolit a kolik by jich své podniky muselo zavřít,“ ptá se například Svaz výrobců nealkoholických nápojů.
Podle svazu navíc hrozí při používání opakovaně plnitelných lahví zatížení životního prostředí čisticími prostředky z myček a zplodinami vznikajícími při výrobě páry, která se v myčkách používá. Životní prostředí by podle výrobců zatížila i manipulace se zálohovanými obaly (jejich doprava atd.), jak jednorázovými, tak opětovně plněnými. Svaz také hrozí zdražením nápojů a poukazuje na zhoršení nákupních podmínek. „Vracení zálohovaných obalů by bylo pro spotřebitele velmi nepohodlné a jejich uživatelé by museli čelit i zvýšeným hygienickým rizikům,“ konstatují výrobci nealko nápojů.
MALOOBCHODY NEBUDOU MÍT LAHVE KAM DÁVAT
Možná největší investice do příslušného strojního vybavení na výkup plastových obalů by návrh MŽP znamenal pro maloobchod. A ačkoli to laická veřejnost příliš nevnímá, zdaleka přitom nejde jen o „nepřátele státu“, nadnárodní obchodní řetězce. Ty by patrně, na rozdíl od tisíců menších obchodů a obchůdků, nakonec zvýšené ekonomické náklady „ustály“. Naopak pro většinu „pultovek“ by bylo zavedení záloh a výkup plastů s největší pravděpodobností smrtelné, takže návrh MŽP by s definitivní platností zlikvidoval i tu část maloobchodu, která ještě v současné době nákupní alternativu k řetězcům představuje. Nejde přitom „jen“ o to, že takovým prodejnám chybí dostatek peněz na nákup příslušných strojů. Drobní obchodníci mohou skončit s podnikáním mnohem jednodušeji. Stačí totiž, aby vypláceli zálohy za vratné plasty nakoupené jinde než v jejich vlastní prodejně.
Obdobný problém byl ostatně se současnými vratnými obaly, zejména v obcích, z nichž většina obyvatel jezdí na velké nákupy do měst. Ve městě si naloží do auta basy piv (nyní kartony nealkoholických nápojů či stolních vod), které však nevracejí v místě nákupu, ale v místě bydliště. Drobný obchodník v příslušné obci nejenže nemá hotovost na vyplacení záloh, ale ani prostor, kde přijaté obaly skladovat. Úplně stejným způsobem (vracení obalů v místě bydliště) se zachovali i spotřebitelé v Německu.
Počty dotčených obchodů se různí
ritická reakce podnikatelů na záměr Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP) zavést zálohový systém na plastové nápojové obaly v Česku vedla ke zveřejnění K do té doby neznámé studie společnosti IREAS, která mapovala důsledky ministerského návrhu. Jedním z argumentů MŽP bylo přitom zpochybnění počtu a struktury obchodů, jichž se navrhovaný systém dotkne, tedy že studie IREAS vycházela z nesprávných a finanční dopady tak nadhodnocujících údajů. Podle konsorcia podnikatelských svazů, zahrnujícího Svaz obchodu a cestovního ruchu, Potravinářskou komoru ČR, Svaz výrobců nealkoholických nápojů, České sdružení pro značkové výrobky, Svaz minerálních vod, SYBA obalovou asociací či České sdružení pro obaly a životní prostředí byla ale alespoň v počtu dotčených obchodních míst studie IREAS správná. Jak totiž konstatuje tajemník Českého sdružení pro obaly a životní prostředí Jan Bláha, studie IREAS předpokládá 1500 obchodů s víkendovým provozem, a tento součet zhruba odpovídá MŽP uváděnému odhadu hypermarketů a supermarketů a diskontních prodejen (1200). Naproti tomu údaje společnosti Nielsen (na ty se odkazuje MŽP) nejsou z hlediska instalace nápojových automatů relevantní, neboť ta poměřuje prodejny podle rozměru prodejní plochy a nikoli podle charakteru prodeje a pracovní doby (například prodejny Jednota ve statistice Nielsen vůbec nejsou zahrnuty). Studie dále předpokládá 7500 obchodů, u kterých je provoz šest dnů v týdnu pouze v jedné směně a desetihodinová otevírací doba, tedy klasická samoobsluha typu Jednota, kterých je v Česku šest tisíc. Tento počet studie odhaduje na 7500, zatímco MŽP zjevně s těmito obchody vůbec nepočítá. Studie kromě toho předpokládá 13 500 obchodních jednotek s prodejem přes pult, večerky, benzinové pumpy, stánky s občerstvením atd. Ani tyto obchody nebere MŽP v úvahu. Celkově tedy podle Bláhy studie předpokládá, že se nápoje v Česku prodávají v celkem 22 500 obchodech, což je údaj spíše podhodnocený. Například jeden z členů sdružení, společnost CocaCola Beverages ČR, vykazuje na svém distribučním seznamu téměř 40 tisíc zákazníků, tedy prodejních míst.
VARIANTA A: KDE SE KOUPÍ, TAM SE VRACÍ
Prodávající vybírá od spotřebitele zálohu, musí se ale vhodným způsobem jistit, že mu budou vráceny pouze použité obaly z nápojů u něj zakoupených, neboť za nu musí spotřebiteli zálohu vrátit. Nutnost jištění je nepříjemná pro obu strany, prodávající musí vydávat stvrzenky (žetony, pokladní bločky apod.), že zálohu přijal. Spotřebitel si musí stvrzenky uschovat, aby při vrácení prázdných obalů mohl doložit, že se jedná právu o tyto již prodávajícím zálohované obaly. Prodávající se v praxi dostává do role osoby nakládající s odpadem. Díky tomu musí zajistit plnění přísných hygienických požadavkU, oddulit toky zboží a toky obalových odpadů. Dále musí zajistit odvoz obalových odpadů a jejich využití. Obdobný systém fungoval v Německu od začátku roku 2003 do května 2006.
VARIANTA B: VRAŤTE LÁHEV KDEKOLI
Taková situace, kterou ale požaduje spotřebitel, značně komplikuje evidenci spojenou s pohybem obalů. Vzhledem k tomu, že nelze zaručit, aby ten který prodávající vyplatil přesně tolik záloh, kolik od spotřebitelů vybral, je nutné vybudovat vyrovnávací systém na finanční toky, takzvané clearingové centrum. K jeho provozování je potřeba prostor, personální obsazení, vybavení, režie. Vzhledem k značným finančním tokům a vynalézavosti spotřebitelů i podnikatelU je nutné klást zv˘‰ené nároky na ovufiitelnost informací. V praxi jde zejména o minimalizaci rizika inkasovat za jeden přijatý obal platbu několikrát. To vede k nutnosti trvanlivu oznaaovat obaly, a to s možností strojního čtení tak, aby bylo vyloučeno riziko oputného načtení.
