Zažít krachy? Nevadí!

Mezi národními vítězi jsou i ti, kterým nečekaně vyšel risk

Proslulé finské textilní firmě Marimekko na začátku devadesátých let hrozil zánik. Koupila ji tehdy dvaašedesátiletá podnikatelka Kirsti Paakkanenová, která se rozhodla zahájit novou etapu svého působení v byznysu. Vyplatilo se. Firmu postavila znovu na nohy, loni její čisté tržby dosáhly výše 65 milionů eur. Dnes šestasedmdesátiletá Paakkanenová se stala finskou podnikatelkou roku a na konci května zamíří do Monte Carla na vyhlášení soutěže Světový podnikatel roku, kterou pořádá společnost Ernst & Young.
V Monaku se objeví i řada dalších troufalců, kteří dokázali vytěžit maximum z krizových situací, v nichž se ocitli oni sami nebo jejich firmy. Novozélanďan Phillip Mills proslul jako podnikatel v oblasti tělocvičen a fitness center. Jeho firma Les Mills vyvinula speciální kurzy, které vedou zkušení instruktoři za doprovodu hudby. Toto know-how Novozélanďané šíří do celého světa. V roce 1987 ale mohlo být vše jinak. Firma Les Mills tehdy byla uvedena na burzu a koupila ji jistá investorská společnost. Brzy však přišel krach na burze, investorská společnost zkrachovala. Mills se rozhodl, že tradiční rodinný byznys odkoupí zpět. Musel se však zadlužit a v příštích letech žil pod neustálým stresem a tlakem. Přežil, stejně jako Paakkanenová se prosadil s novými nápady a firma dnes pokračuje ve vítězném tažení.

Když padala zeď...

Pro japonského podnikatele Takašiho Sakamota přišel zlomový okamžik o dva roky později, v roce 1989, kdy se v jiné části světa bořila berlínská zeď. Tato událost však nemá se Sakamotovým příběhem nic společného. Tehdy neznámý obchodník s opotřebovanými piány zašel do jednoho antikvariátu. A dostal nápad: vytvořit menší síť knižních second handů. Jeho firma Bookoff se mezitím rozrostla do obřích rozměrů - jen v Japonsku dnes vlastní na 800 obchodů.
Události roku 1989 ve východní Evropě však přímo ovlivnily život Poláka Zbigniewa Sosnowského. Umožnily mu podnikat. Tehdy byl automechanikem. Větší perspektivu než v automobilech ale viděl v jízdních kolech. Začal s nimi obchodovat. Stal se distributorem státní společnosti Romet, která vyráběla bicykly pro polské zemědělce a dělníky. Skutečnou krizi Sosnowski zažil až v roce 1995, kdy nepružný Romet zkrachoval. Sosnowski se rozhodl sám montovat kola z kupovaných dílů a postupně se stal se svou firmou Kross největším výrobcem bicyklů v Polsku a jedním z největších v Evropě.
Na počátku všech čtyř podnikatelských příběhů bylo přesvědčení, že je nutné se vydat po jiné cestě, než bývalo zvykem. Paakkanenová se rozhodla, že musí zachovat tradiční design, ale zároveň mu dát moderní tvář. Od tradičních oděvů expandovala i do dalších oblastí, k ložnímu prádlu, ručníkům, taškám, batohům, ale i výzdobě interiérů či nádobí. Staré vzory se opět staly novým módním trendem. Novozélanďan Mills zase přišel na to, že fitness neznamená pouze bezhlavé zvedání činek, ale také třeba aerobik či jógu. Hlavně je ale nutné spojit cvičení se zábavou, hudbou a učinit z něj společenskou událost.
Japonec Sakamoto pochopil, že lidé si rádi koupí starou knihu v obchodě, který je čistý a světlý stejně jako normální knihkupectví. A Polákovi Sosnowskému došlo, že jízdní kolo v Polsku přestává být pouhým pracovním nástrojem či dopravním prostředkem. Zato rekreanti budou vyžadovat stále dokonalejší bicykly v nejrůznějších modelech.

Kostýmy pro Kennedyovou.

Ve zmíněných případech však většinou šlo o více než suchou marketingovou analýzu. Podnikatelé se rozhodli aktivně ovlivňovat vývoj životního stylu, nikoliv pouze pasivně přijímat změny v návycích spotřebitelů. Zároveň prokázali dobrý „čuch“ - odhadli, že lidé na jejich hru přistoupí. Typickým příkladem je Kirsti Paakkanenová. Mnohé Finky dnes oceňují, že jim vrátila symbol „finskosti“. Zároveň se šíří zprávy o „jedinečném designu“ z Marimekka v zahraničí. Zvláštní vztah k Marimekku mají v tomto ohledu Spojené státy. Tamní média dodnes připomínají, že v roce 1960 si několik kostýmů Marimekko koupila Jacqueline Kennedyová, manželka později zavražděného amerického prezidenta. „Finská firma se pak stala kulturním fenoménem ve Spojených státech,“ napsal list Los Angeles Times. Paakkanenová tyto vzpomínky umně využívá a jejím největším snem je, že si otevře vlastní obchod v New Yorku. Zvláště osudy obou evropských podnikatelů - Finky a Poláka - navíc ukazují, že pořád lze najít způsoby, jak čelit stále ostřejší konkurenci levných výrobků z nastupujících regionů světa, především Číny. Když se řekne textilní průmysl, mnozí si představí Číňany zaplavující evropský trh. Podobné je to s bicykly. Přesto se ve Finsku může stát podnikatelem roku královna textilu a v Polsku výrobce jízdních kol… Úspěch Paakkanenové je založen na kombinaci, kterou nelze snadno imitovat: originální vzory včetně zářivých barev, kvalitní látka a jednoduchá severní elegance. Tedy žádná úzká nabídka pro malý počet boháčů, ale rozhodně ani záplava superlevných triček z tržnic. Paakkanenová, bývalá majitelka reklamní agentury, navíc ví, že je nutné zkoušet stále nové věci. S nejznámější finskou firmou Nokia například uzavřela smlouvu na design obalů mobilních telefonů. U produktů firmy Marimekko je vždy důležitý důraz na praktické využití. Svým způsobem se Marimekko podobá švédské nábytkářské firmě Ikea.

Národní poklad nezhyne.

Když se Kirsti Paakkanenová v roce 1991 rozhodla koupit Marimekko, prohlásila: „Je to národní poklad, který se nesmí nechat umřít.“ Její éra se pak vyznačovala důsledným řízením. Jenom dobré nápady by nestačily. Paakkanenová tvrdí, že před jejím příchodem bylo Marimekko dobrou značkou, ale špatně řízeným byznysem. Dnes se přirozeně velmi bedlivě sleduje to, jaký mohou mít nové stroje přínos pro růst produkce či jak vysoké jsou neprodané zásoby v obchodech.
Marimekko vlastní pětadvacet obchodů ve Finsku a jeden ve Švédsku. Na zahraniční trhy jde ovšem skoro čtvrtina produkce. Paakkanenová a její lidé také uzavřeli řadu smluv, díky nimž se výrobky Marimekka vyrábějí na základě licencí v Japonsku či ve Spojených státech. Dalším velkým trhem, na který se hodlá finská firma zaměřit, je Rusko. I v tom se ostatně shodují její plány s představami polského podnikatele Sosnowského.

Na počátku byly činky.

Zatímco Paakkanenová se vrhla do svého nejslavnějšího byznysu v pokročilém věku, Novozélanďan Phillip Mills měl svou podnikatelskou dráhu vytyčenu od mládí. Pochází totiž z atletické rodiny, jeho otec Les Mills reprezentoval zemi na olympijských hrách ve vrhu koulí a hodu diskem. Na konci šedesátých let minulého století založil firmu, která provozovala tělocvičny. První v Aucklandu měla skromné vybavení a byla hodně vzdálena dnešní podobě fitness center.
Mladý Phillip však nebyl otcovým byznysem vůbec nadšen. Tehdy se vše soustřeďovalo pouze na vzpírání, a to považoval za nudné. Odešel studovat filozofii na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles. V Americe ovšem zaznamenal nástup aerobiku a dostal nápad, že tělocvičny Les Mills obohatí o moderní sporty.
Phillipova firma později prorazila do světa se svými fitness kurzy. Těchto kurzů je celkem sedm. Zaměřují se na klasické posilování, bojová umění, šlapání do cyklistických pedálů, sportovní tanec, využívají poznatků jógy a dalších východních disciplín. Vše je doprovázeno hudbou. Tyto programy se distribuují do celého světa, prostřednictvím licencí se rozšířily do téměř deseti tisíc klubů. Kurzy jsou nahrány na videokazetách a každé tři měsíce se obměňuje choreografie a hudba.
A jak si sám Phillip Mills vysvětluje úspěch své firmy? Zaručenou kvalitou služby, kterou nabízí. „Je velmi těžké zajistit kontrolu kvality u služeb,“ cituje Millse list Sunday Star-Times. V případě předpřipravených kurzů z Nového Zélandu však má provozovatel fitness center jistotu, že skutečně může svým zákazníkům poskytnout kvalitu. Není náhodou, že Millsovo propojení dřiny, zábavy a společenského kontaktu si získalo velkou popularitu v karnevalové Brazílii. Novozélandskému podnikateli to však závratný zisk nepřineslo, a to vzhledem k hospodářským potížím jihoamerické země. Z ekonomického hlediska zůstávají klíčovými trhy Spojené státy či Velká Británie.

Knižní sekáč.

Byznys už není pouhý prodej výrobků a služeb, ale také zkušeností, zdůrazňuje Phillip Mills. Japonec Takaši Sakamoto by o tom mohl vyprávět. Také jeho secondhandové knihkupectví Bookoff hodně vydělává na tom, že prodává franšízy dalším obchodníkům. Obchodů se starými knihami je v Japonsku už na osm stovek.
Přitom ambice někdejšího obchodníka s opotřebovanými piány (tehdy padesátiletého) byly zpočátku - v roce 1989 - mnohem skromnější. Tim Clark ve svém japonském podnikatelském zpravodaji uvádí, že Sakamoto chtěl v ideálním případě vytvořit řetězec třiceti obchodů. Dnes má největší radost z toho, že ziskový zůstává jeho obchod v New Yorku, který otevřel před několika lety. Nadšení pro americké liberální velkoměsto ho tedy spojuje s Finkou Paakkanenovou.
Sakamoto měl řadu let na to, aby svůj původní podnikatelský záměr promýšlel do detailů. Secondhandové knihkupectví není normální antikvariát. Musí být prostorné, světlé, čisté. Na druhé straně si ovšem nemůže dovolit to, co specializované obchody. Prodavači nemohou být znalci knih, prodávají spíše brigádníci, studenti či ženy v domácnosti. Je nutné vyčistit knihy a také zavést přísná pravidla pro prodej: Pokud se kniha neprodá do tří měsíců, výrazně zlevní. Zboží se musí rychle obracet. Hlavním hitem pro Bookoff vlastně ani nejsou staré knihy. Jsou to relativně nové publikace, které si jejich čtenáři přečtou a poté prodají. „Je nesmyslné nabízet knihy, které jsou tři roky staré,“ prohlásil dokonce Sakamoto (citace agentury Nikkei). Klasická knihkupectví přitom obviňovala Bookoff, že svou existencí vlastně vybízí zloděje ke krádežím knih, neboť ti je mohou rychle udat. Sakamoto toto obvinění označil za nesmyslné.
Nyní se Takaši Sakamoto zabývá mimo jiné tím, jaké další opotřebované věci by mohl prodávat. Mohou to být cédéčka i dévédéčka. Už také existují secondhandové obchody, v nichž se prodává dětské i dámské oblečení, sportovní potřeby a elektro.

Projekt Eurásie.

A co dnes nejvíce trápí Poláka Sosnowského? Jak chce čelit sílící konkurenci z Číny a Vietnamu? Leckoho možná překvapí, že jeho firma Kross nehodlá opustit segment levných a středně drahých bicyklů, v němž by měli kralovat Asiaté. List Financial Times uvedl, že Kross se spíše zaměří na vybudování silné značky, bude se věnovat sponzoringu, který zvýší povědomí o polské firmě. Stejný deník ovšem upozornil, že jízdní kola Kross se často prodávají pod značkou supermarketů, v nichž jsou vystaveny zvlášť mohutné konkurenci.
Zbigniew Sosnowski a jeho lidé ovšem hledají i další řešení. Hodlají zásobovat spíše menší, specializované obchody a také spolupracovat s větším počtem menších distributorů. Snížit by se tak měla závislost na velkých řetězcích, ochrana před asijskou konkurencí zase zvýšit. Velkou naději ovšem představuje trh Ruska a bývalého Sovětského svazu. Takže nepřekvapí, že na webových stránkách firmy Kross najde čtenář zvláštní kolonku, která nese název - Projekt Eurásie.