Odvolaná manažerka ŘSD roky poukazuje na korupční praktiky ve stavebnictví. A naráží
Radši Johanka, odpovídá Miloslava Pošvářová na dotaz, které ze svých dvou přezdívek - Panně z Arku nebo Černé mambě - dává přednost. „Mamba je zabiják, mstitel, já ne. Nadšení a zápal Johanky byl zneužit pro získání moci a to mě provází celý život,“ rozvádí myšlenku energická drobná černovláska s tetováním na obou ramenech. Před 14 dny odmítla předat řediteli ŘSD Pavlu Kočicovi zprávu o výsledcích zkoušek vzorků z dálnice D47, o kterou stát vede arbitráž. Nevěřila mu. A dostala padáka. „Lidé sní o vile, penězích, moci… Mě baví předem prohrané bitvy, které zdánlivě nemají šanci na úspěch.
Ale on se vždycky stane nějaký,zázrak‘,“ říká odvolaná kritička českých dálnic. Tentokrát měl mít ten „zázrak“ podobu Andreje Babiše. Ministr dopravy Antonín Prachař (ANO) ale zatím Pošvářovou na její post nevrátil.
Minulé dny opět ukázaly, že si Pošvářová jde tvrdě za svou pravdou, a jak sama říká, rozhoduje se intuitivně. Na ŘSD podala okamžitě po výpovědi žalobu a do médií se otevřeně rozhovořila o tamních poměrech. Když bůh rozdával diplomacii, Miluška zkrátka chyběla, říkají shovívavě její příznivci. Stavební branže ji vidí trochu jinak: Nesporně je odborníkem, ale chová se jako fanatický kněz, se kterým nejdou dělat kompromisy. „ŘSD ale přesně takového hlídacího psa, který dokáže rozkrýt lumpárny, potřebuje,“ zastával se jí bývalý ředitel ŘSD David Čermák. On byl tím, kdo lepil, co Pošvářová rozstřílela, a kryl jí záda. Po jeho odvolání Zdeňkem Žákem loni v září nevydržela dlouho ani Pošvářová. Svou zarputilostí a minimálním pudem sebezáchovy si vychovala zapřísáhlé nepřátele nejen ve stavební a akademické sféře. Nenáviděli ji i mnozí kolegové na ŘSD. „To není nic nového,“ reaguje Pošvářová. V angažmá Evropské investiční banky dohlížela pro konzultační firmu Mott MacDonald deset let na opravy silnic. Poté, co v roce 2004 obvinila z podvodu vedoucího zaměstnance ŘSD, už na stavby nesměla.
Sama vychovávala dvě děti, živila se psaním předpisů pro ministerstvo dopravy, učila na vysoké škole, udělala si zkoušky na soudního znalce. Pokoj si ale nedala. Pro Národní ekonomickou radu vlády Petra Nečase sepsala v rámci protikorupční strategie kapitolu o dopravních stavbách a na Úřadu vlády promítla téměř hitchcockovsky laděnou prezentaci o střetech zájmů, jejichž důsledkem jsou finanční ztráty státu.
Její protikorupční auru následně využil proslulý ministr dopravy Vít Bárta (VV), který se pasoval do role bijce stavební lobby a rozehrál spor o D47. Pošvářová mohla pro ŘSD udělat posudky ocelových mostů na zvlněné dálnici D47. Když však do médií řekla, že z nich v záruční době odpadávají pláty rzi, její mateřské firmě Mott MacDonald došla trpělivost. To, že Pošvářová jako insider veřejně mluvila o korupci v oboru, připravilo společnost patrně o zakázky od státu i od privátu.
Pošvářovou však obratem zaměstnal René Poruba, ředitel ŘSD dosazený Bártou. Její analýzy končily u Bárty v trezoru a ke změně poměrů na ŘSD nepomohly.