Školné se nadále platit nebude
Poslanec za Unii svobody Petr Matějů se už před časem rozhodl, že mu čtyřletá zkušenost ve Sněmovně bohatě stačí. Hodinový proslov uvádějící jeho dítě – zákon o školném na vysokých školách – tudíž pojal jaksi na rozloučenou. Vehementně a do hloubky. Byla to dobrá řeč, ale poslance nedojala. Ty neopiješ rohlíkem. Sám Matějů to koneckonců ví nejlépe, takže za nejvěcnější vyjádření ke svému návrhu zákona sarkasticky označil to, které vyslovil jeho kolega z bývalé čtyřkoalice, lidovec Jan Kasal: „Nejde o čtyřkoaliční návrh, nýbrž o návrh jednoho z poslanců Unie svobody, který není navíc ani stínovým ministrem školství.“
Jako kdyby záleželo na tom, kdo je stínovým ministrem, když přízraky stejně nemají stín. A čerti také ne. Ono by dokonce ani nezáleželo na tom, kdyby reálným ministrem školství byl někdo způsobilejší a vůči oponentním názorům méně popudlivý než Eduard Zeman. I když to Matějů odmítá, na rozhodování o případném citelném finančním zatížení klíčové části voličů se nemohla najít méně vhodná doba. Stokrát lze poukazovat na to, že školné měla čtyřkoalice v politickém programu, když KDU-ČSL, ta klidná síla, klidně řekne, že to bylo jiné školné. Tohleto se jí nelíbí. Zvenku to opravdu vypadá, že školné už v prvním čtení zařízli lidovci, když pro jako jeden muž hlasovaly Unie svobody a ODS. KDU-ČSL se stejně jednotně připojila k nesouhlasu sociálních demokratů a komunistů. Zevnitř to ale vypadá tak, že osvědčený lidovecký čich na vítr jen vytrhl trn z paty veškerému „politickému spektru“, protože co kdyby to vypadalo tak, že školné projde? Pak by se muselo „napříč politickým spektrem“ intenzivně jednat o tom, že pár zákonodárců hlasování nestihne, protože o politické vhodnosti nynějšího období pro přijetí podobného zákona může být přesvědčen opravdu jen ten, kdo se politikou nadále živit nehodlá.
Poslanec Matějů ostatně nezdar nijak dramaticky neprožíval a krátce po hlasování odcestoval do Salcburku, aby tam jednal s rektory evropských vysokých škol. O čem pak? Inu, mimo jiné o školném, protože investiční přístup k financování vzdělání - jinak řečeno spoluúčast studentů - hýbe minimálně Evropou, ne-li světem. Zanedlouho se stejně dohýbe i k nám a bude vyžadovat věcnější a konstruktivnější diskusi než dosud připustilo ministerstvo školství. A pokud by si někdo z té naivnější části veřejnosti hodlal lebedit, že pravicová hydra zvaná školné byla vyhubena, v dohledné době pravděpodobně zažije deziluzi. Samotná sociální demokracie si zapsala do programu, že „v řadě případů (výslovně jsou jmenovány investice do vzdělání – pozn. EURO) mohou být vytvořeny podmínky pro využití soukromých zdrojů v oblasti sociálních investic“. To je, pokračuje dokument, „zejména v podmínkách naší země, kde se i v dlouhodobé perspektivě budeme potýkat s omezeností veřejných zdrojů, zvláště významné“.
