Soudci a státní zástupci jsou orgány nezávislé justice, tudíž pilíře moderního právního státu. Tolik teorie. Bůhvíkde však berou tu smělost se k této definici hlásit všichni! Asi proto, aby se mohli přihlásit k údajnému doporučení Rady Evropy, že jejich finanční zabezpečení je jednou ze základních podmínek nezávislého výkonu soudní moci. My však víme, že žádné finanční ohodnocení člověka čestného nezviklá, ale zejména čestným neudělá. Se ctí, nezávislostí a spravedlností prostě finance z principu nemohou mít co dělat.
Nouzi s bídou zřejmě třoucím pilířům moderního právního státu je v boji za platy setsakramentsky nakloněn Ústavní soud. Ve své prý neskonalé moudrosti vyhlásil, že „mzdy soudců mají být kráceny až v poslední řadě“. Se zbytky bývalé úcty nyní očekáváme komplementární výrok Ústavního soudu o tom, čí platy tedy mají být kráceny v prvé řadě? Není to šílené uvažování, není už na zdravý rozum pozdě? Nebo jen Ústavní soud cynicky vychází z definice, že „moderní právní stát je ten, kde se dobře daří jeho pilířům“?
