Kvůli kauze letounů CASA budeme zvažovat právní kroky, říká Michal Hon, šéf zbrojního koncernu Omnipol
Na prodeji letounů CASA české armádě jsme vydělali něco mezi čtyřmi a deseti procenty kupní ceny, ale jistě to bude spíš k těm čtyřem, ujišťuje generální ředitel největší české zbrojařské firmy Omnipol Michal Hon. „Dokončuje se vyúčtování, takže my to skutečně ještě nevíme. Tento údaj zveřejním hned, jak jej budu mít k dispozici. Ale může to ještě nějaký ten týden trvat,“ dodává šéf společnosti, jejíž roční zisk se pohybuje kolem 20 milionů korun.
* Omnipol v loňském roce zvýšil tržby nad 800 milionů a letos je podle plánu chcete zdvojnásobit. Armáda, která musí navíc šetřit, ovšem v poslední době několikrát deklarovala, že se chce vyzbrojovat především přes agentury NATO a omezit tak prostředníky, což Omnipol zejména v minulosti primárně byl. Zasáhne vás to citelně?
My jsme nikdy nežili jen ze zakázek pro českou armádu. Jsme silně exportní firma. Kvantifikovat to paušálně bohužel nejde, protože se poměr exportu na našich výsledcích výrazně mění. Od 80 procent vývozu až po 80 procent dovozu, když jsme vyfakturovali letouny CASA. Co se týče agentur NATO, tedy Evropské obranné agentury a NSPA: to jsou agentury, které ve svém principu nejsou ničím jiným než takovým Omnipolem. Sedí tam aparát, který z něčeho musí být placen a provoz budov také něco stojí. Tudíž tyto agentury si také účtují nějakou marži, která je velmi podobná těm, co si účtují klasičtí prostředníci. Předpokládám, že ministerstvo bude i v případě využívání těchto agentur oslovovat také nás a bude zkoumat, která ta nabídka je výhodnější.
* Nicméně při využití agentur NATO by mělo být výhodou, že spojenci mohou nakupovat hromadně, a tudíž získat lepší cenu…
Původně dnešní NSPA sloužila skutečně k tomu, aby dodávala spojencům spotřební materiál, který země NATO potřebují ve velkém. Dejme tomu munici, nebo pokud mají státy stejný typ techniky, tak nákup náhradních dílů. Nicméně když se bavíme o servisu pro letouny CASA, tak chtít ho zúřadovat po této agentuře je nesmysl. Protože výrobce buď bude jednat s úředníky daného státu přímo, nebo si tam zřídí kancelář či jako v našem případě využije místního prostředníka, který ale funguje jako jeho prodloužená ruka a ne jen nějaký převozce zboží z místa na místo.
* Rozpočtové úspory v dnešní době asi nezavdávají naději na nějaké velké armádní zakázky. Mluví se ale přece jen o dvou velkých plánovaných akcích, a to modernizaci dělostřelectva a budování radarové protiletecké obrany. Jak vidíte své šance?
O modernizaci dělostřelectva se mluví strašně dlouho. Problém je, že česká armáda je vybavena houfnicemi ráže 152 milimetrů, zatímco standard NATO je 155 milimetrů. My se v tom zatím neangažujeme. Je to téma pro naši dceřinou společnost Poličské strojírny, která je muniční fabrikou a má odborníky i koncepci, jak by k té modernizaci mohla přispět. Bude-li ten projekt skutečně rozeběhnut, pak ne Omnipol, ale Poličské strojírny se budou pokoušet o zapojení se. Případ radarové techniky je zatím rovněž nejasný. My máme celou řadu partnerů v zahraničí, jejichž výrobky bychom mohli nabídnout zde. Bude-li chtít úřad pro vyzbrojování jít českou cestou, pak můžeme nabídnout služby naší dceřiné společnosti ERA. Navíc máme 50procentní účast v další firmě zabývající se anténní a radarovou technikou Ramet Kunovice, která se společností ERA už úzce spolupracuje.
* Je podle vás možné, aby se stihly tyto zakázky vypsat do příštích voleb, pokud budeme počítat s řádným termínem?
Já myslím, že je to plně v kompetenci současné vlády. Nebavíme se o strategických projektech typu Temelín, takže jakákoliv vláda má samozřejmě pravomoc takové rozhodnutí učinit. Navíc právě na ministerstvu obrany je, jak jsme říkali, kontinuita. Ale v dnešní politické situaci je těžké něco předvídat…
* Když už mluvíme o radarové technice: před rokem jste říkal, že jste před uzavřením smluv v Asii. Jak to dopadlo?
Obchody byly úspěšně završeny. Nicméně stejně jako před tím rokem vám nemohu říct, o které země se jedná. Zveřejnit můžu pouze počet, tedy že proběhly dvě dodávky radiolokátorů. Další až tři kontrakty jsou pak na dobré cestě.
* Asie je ostatně nyní velkým trhem pro zbrojní průmysl. Vloni jste vstoupili do tendru na dodávku munice pro houfnice indické armádě v zastoupení Explosie…
Nyní jsme se dostali do finálového kola, kde už jsme jen my a jeden významný evropský výrobce, takže to vidím velmi pozitivně. Do konce druhého pololetí tohoto roku by mohlo být rozhodnuto. A pak předpokládám, že by se díky rozsahu zakázky na ní mohly podílet i Poličské strojírny. Jde totiž o kontrakt v řádu miliard korun.
* Podívejme se na aktuálně uzavřenou kauzu nákupu letounů CASA českou armádou. Po dlouhých měsících byly konečně schváleny vojskovými zkouškami. Je to skutečně konečná tohoto procesu a nebrání nic tomu, aby s nimi vojáci mohli létat?
Ta letadla už k půli července nalétala přes 3,5 tisíce hodin, takže armáda s nimi už létala, vojskové zkoušky letounů máme dávno za sebou. To, s čím jsme se trápili, byla ne zcela plná funkčnost systému vlastní ochrany. Uživatel tak měl oprávněné námitky, že některé funkce nefungovaly tak, jak měly. Takže celý problém nebyl v tom, že by to nefungovalo, ale že to nefungovalo dost dobře. U tak složitého systému řešení tohoto problému vyžadovalo nekonečné množství zkoušek, které zabraly těch 12 měsíců zpoždění, protože před rokem jsme předpokládali, že již míříme do finále.
* Dají se ty potíže systému vysvětlit laicky?
Velmi obtížně. Tento systém je na tomto typu letounu unikátní. Což je zřejmě hlavní důvod, protože tak, jak je nainstalován, nikde jinde zatím nefunguje. Ukázalo se až při zkouškách, že vzájemná kompatibilita jednotlivých komponentů vyžaduje odladění. A tady bychom se již pouštěli do technikálií. Nicméně vše se vyřešilo a nyní budou tato zařízení zařazena do vybavení armádního letectva. Tudíž v tomto směru je to skutečně konečná, protože vše bylo formálně předáno ministerstvu.
* Týká se tato „konečná“ i finančních kompenzací za zpoždění, které z vaší strany plynou armádě, nebo se ještě může měnit suma? (Španělská strana vrací dva z pěti letounů L-159, které v rámci obchodu získala, a Omnipol jako penále dodá náhradní díly v hodnotě 20 milionů korun – pozn. red.)
Ano, i v tomto ohledu jde o uzavřenou kapitolu. Samozřejmě konečné vyúčtování není hotovo, protože kompenzace se čerpá v dodávkách náhradních dílů, což bude nějakou dobu trvat. Rovněž ještě navrácení druhého letounu L-159 proběhne až v srpnu.
* Velkým tématem okolo českých letounů CASA je cena. Jeden letoun přišel českou armádu na zhruba 900 milionů korun, zatímco například Portugalsko je nakoupilo za polovinu…
Tyto údaje jsou mediální fikcí a nejsou pravdivé. Vy počítáte cca tři miliardy děleno třemi, že vychází cena jednoho letadla. Ale takto se to počítat nedá. Jednak ty letouny mají různé vybavení, jednak součástí té dodávky jsou další balíky náhradních dílů, služeb, medicínského vybavení, různý typ systémů vlastní ochrany. Mimochodem nedávno v odborném časopise Aviation Week vyšla informace, že Polsko bude pořizovat dalších pět letounů za průměrnou cenu přes miliardu korun, celkem budou tedy provozovat už 16 těchto strojů. A cena se zase odvíjí od vybavení.
* Zveřejníte nyní, když je transakce uzavřena, výši marže Omnipolu? Zřejmě by to zvýšilo transparentnost celého obchodu…
Ještě v této chvíli ji zveřejnit nemohu. Stále dobíhá fakturace a dokončuje se vyúčtování, takže my to skutečně ještě nevíme. Už jen to, že my hradíme dodávku strojů L-159 ze Španělska, s tou konečnou marží hýbe. Nicméně slíbil jsem, že tento údaj zveřejním hned, jak jej budu mít k dispozici. Ale může to ještě nějaký ten týden trvat.
* V souvislosti se zbrojním průmyslem se mluví o běžné marži okolo deseti procent. Nemůžete ani odhadnout, zda ta vaše u obchodu s letadly CASA bude pod, nebo nad touto úrovní?
Bude to určitě méně. Konstatovala to mimochodem i policie, když prostudovala posudek společnosti American Appraisal. Já sám jsem říkal, že základní kalkulace, kterou jsme ministerstvu obrany dávali při nabídce, ukazovala, že Omnipol si navýší cenu ze Španělska o čtyři procenta. Měli jsme tam samozřejmě rezervy na neočekávané náklady, ale v konečném vyúčtování to bude jistě do deseti procent a spíše blíže k těm čtyřem.
* V průběhu celé transakce se výrazně vyhrotily vztahy mezi vámi a ministerstvem obrany. Například exministr Alexandr Vondra dokonce mluvil o odstoupení od zakázky…
Já se zpětně domnívám, že to nikdy nebylo tak vyhrocené, jak to bylo prezentováno v médiích. Jednak byly některé informace novináři zveličovány, jednak je nutné si uvědomit, že někdy jednotlivé strany nějakého obchodního vztahu si dávají přes média vzkazy. Takže když exministr Vondra někde vyprávěl, že pokud nebudou závady odstraněny, je možné celou transakci zrušit, tak podle mě velmi dobře věděl, že by to byla zřejmě nejhorší varianta rozhodnutí, které by udělal. Nedostatky, kterými systém vlastní ochrany trpěl, nebyly nikdy takových rozměrů, aby se ta letadla vracela. Znovu opakuji, že od počátku roku 2010, kdy byla první CASA dodána, byly letouny provozovány. Čeští piloti dokonce s nimi vyhráli několik soutěží ve svých kategoriích v rámci armád NATO. Z mého pohledu se vlastně kvůli špatné mediální prezentaci dostal technický problém do politické roviny.
* Ovlivnilo to pohled zahraničních zbrojařů, konkrétně v případě těchto letadel Airbus Military, na českou armádu jako zákazníka?
Já se domnívám, že ne. Nicméně si zřejmě společnost Airbus Military uvědomila, že pokud se v jejích produktech mohou objevit nějaké nedodělky, měla by opatrněji přistupovat k zákazníkovi. A to zvláště v tom případě, že jde o zákazníka, jako je české letectvo, který byl přísný v kontrole naplnění svých požadavků. Dá se předpokládat, že podobným problémům mohli čelit i jiní zákazníci, kteří buď projevili více pochopení, nebo, a to je pravděpodobnější, výrobu, která představuje nyní něco mezi 20 až 30 procenty obratu koncernu. Předloni odkoupil od Američanů stoprocentní podíl v českém výrobci radarové techniky ERA Pardubice, která je známá svým radarem Věra (dříve Tamara). V průběhu uplynulých měsíců Omnipol navýšil svůj podíl ve společnosti Ramet Kunovice, která se rovněž zabývá radiolokační technikou, z 34 procent na plnou polovinu, zbytek drží jeden z původních majitelů. Do koncernu pak patří také muniční továrna Poličské strojírny. „Nyní další akvizice nepřipravujeme. Protože na trhu nevidíme příležitost, která by naše portfolio vhodně doplňovala. Samozřejmě platí, že nikdy se nemá říkat nikdy,“ říká Hon. Stejně tak ale Omnipol neplánuje odprodeje svých aktiv, i když v rámci zbrojařského koncernu působí trochu nepatřičně. Mezi dceřiné společnosti totiž patří také producent žuly Kámen Hudčice. „Prodávat teď rozhodně nechceme. Z historických důvodů tuto firmu vlastníme. Je to pro nás v současnosti spíš hobby, kdy se snažíme firmu stabilizovat. Situace na stavebním trhu se s krizí zkomplikovala a paradoxně se dá přes půl světa přivézt levnější žula. Nicméně si myslím, že se to zase otočí a bude poptávka po kvalitní produkci, kterou Hudčice mají,“ věří Hon. S tím, že kamenictví Omnipol dotovat nemusí, protože výsledek hospodaření se daří dostat na nulu. Omnipol je historicky spojen se jménem podnikatele Richarda Hávy, který se řadí k přátelům exministra financí Miroslava Kalouska. Ostatně byl to právě Háva, kdo Hona v roce 1997 po dlouhém přemlouvání do Omnipolu přivedl. Hávovo jméno se objevovalo v řadě s politikou spojených kauz. I to byl jeden z důvodů, proč se Háva před pěti lety z vedení Omnipolu stáhl a odstěhoval se do Švýcarska. Majoritu v podniku nyní drží jeho synové Martin a Petr, kdy každý má 29 procent firmy. Dalšími akcionáři je pak několik manažerů firmy. Na chodbách v pražské ulici Nekázanka však na bývalého vládce českého zbrojního průmyslu narazit můžete. Když přijede ze Švýcarska, využívá tamní kanceláře. „Přece ho nevyhodím, když si sem přijde dát kafe,“ uzavírá Hon. (aju) l
se o potížích svět nedozvěděl. A v takových případech se to nestalo politickou otázkou či součástí politického boje.
* V současné době i po prohlášení nynějšího ministra Vlastimila Picka, že „konec dobrý, všechno dobré“, se zdají tedy vztahy zase normalizované. Vy sám jste příliš nevěřil v prodloužení servisní smlouvy, která vyprší letos. Jak to vypadá nyní?
Nechci se pouštět do spekulací, v co jsem věřil nebo nevěřil. Nicméně je jasné, že letectvo bude potřebovat nějaký smluvní vztah, který ošetří servis těchto letadel. Pokud jsou mé informace správné, armáda se chystá oslovit přímo výrobce a zřejmě i naši společnost, abychom podali nabídky na příští roky. Zatím jsme osloveni nebyli, ale předpokládám, že se tak stane.
* Aktuální rámcová servisní smlouva počítá až s 800 miliony korun. Kolik jich bylo dosud vyčerpáno?
Dosud bylo vyčerpáno přibližně 388,3 milionu korun, což představuje zhruba 47 procent rámcové smlouvy. Celých 800 milionů dočerpáno nebude, protože se ukazuje, že počáteční náklady na servis ve výši asi 350 milionů z velké části pokryly potřeby i pro další období. Ten smluvní vztah na konci roku skončí. Ale může být prodloužen nebo uzavřena nová smlouva s novými podmínkami. Ty však budou předmětem jednání, takže je zatím skutečně neznám. Nicméně věřím, že náš odborný tým se bude na servisu pro letectvo nějakým způsobem podílet.
* Vrátím se ještě k posudku společnosti American Appraisal, který jste sám zmínil. V něm stojí, že transakce s letouny CASA byla předražena o 658 milionů korun. Obáváte se nějakých soudních sporů či arbitráží?
Sebevědomě řeknu, že neobávám. Ty letouny nebyly rozhodně předraženy, ale prodány za běžnou cenu. Bohužel, ten posudek nebyl nikdy zveřejněn, takže netuším, jaká konstrukce vedla ke stanovení té škody, kterou zmiňujete. Nicméně pokud je ten výpočet založen na veřejně dostupných informacích z internetu, jak se o tom mluví, pak je to bublina, která musí splasknout. Postavit pak na takovém podkladu stíhání bývalé paní ministryně Vlasty Parkanové nebo vymýšlet konstrukce, že my jsme něco předražili, je nebývalá drzost. Protože na jiných serverech, a renomovaných, jistě najdu informace, které zase budou dokazovat, že jsme letouny dodali pod cenou.
* Nezvažujete s ohledem na ten posudek podávání nějakých trestních oznámení?
Nechci tady vyhrožovat trestními oznámeními. Já jsem již před časem vyzval orgány činné v trestním řízení, aby posudek zveřejnily. Na něm přece nemůže být nic tajného. Až ho uvidíme, tak se k němu vyjádříme. Pokud jeho argumentace je skutečně vystavěna na nějakých cenách nalezených na internetu, je to dle mého stavba na hliněných nohou. A pak budeme samozřejmě zvažovat právní kroky.
* Pokračuje pro vás nějak kauza kolem bývalé ministryně Parkanové?
My jsme policii předložili veškeré dokumenty, které si vyžádala. Pomohli jsme následně s vysvětlením všech položek smluv, protože ty dokumenty jsou velmi komplikované. Byli jsme vyslechnuti a od té doby se nic neudálo. Ta kauza z našeho pohledu nemá žádný další vývoj.
* Vzhledem k tomu, co všechno se kolem celého tohoto obchodu semlelo, šli byste do něj znovu?
To je komplikovaná otázka. Ale my dnes a denně vstupujeme do nových obchodů a užili jsme si v minulosti ledacos. Já myslím, že pokud bychom viděli obchodní příležitost a byli přesvědčeni, že nabízíme zajímavý výrobek, tak určitě bychom do toho šli. Možná bychom se po těchto zkušenostech pokusili lépe smluvně ošetřit to, abychom mohli podávat některé informace, aby nevznikaly pochyby o transparentnosti. Ale rozhodně není důvod se domnívat, že kvůli takovéto kauze přestaneme obchodovat.
* V rámci jednání s ministerstvem obrany i třeba s ohledem na dojednávání nové servisní smlouvy pro letouny CASA je pro vás pozitivem, že v nové vládě Jiřího Rusnoka zůstal ministr Picek?
Z mého pohledu je to dobře, protože je zajištěna kontinuita a stabilita. I když pan ministr přímo zásadní roli v dojednávání byznysu s námi nebo s kýmkoliv jiným nehraje. Ale právě díky jeho pokračování je namístě očekávat, že se nebude například měnit šéf úřadu vyzbrojování a podobně. Tedy lidé, s nimiž my pak napřímo jednáme.
Je plně v kompetenci současné vlády vypsat zbrojní tendry. Nebavíme se o strategických projektech typu Temelín, takže jakákoliv vláda má samozřejmě pravomoc takové rozhodnutí učinit. Michal Hon (54) • Vystudoval Fakultu elektrotechnickou Českého vysokého učení technického. • Po studiu nastoupil do Výzkumného ústavu rozhlasu a televize. • V roce 1986 zakládal zastoupení německé společnosti Rohde & Schwarz v tehdejším socialistickém Československu. • Od roku 1995 pak byl výkonným ředitelem pražské pobočky Rohde & Schwarz. • V roce 1997 nastoupil do Omnipolu jako ředitel importní divize. • Od roku 1998 je generálním ředitelem Omnipolu. • Hovoří německy, anglicky a rusky. • Je ženatý, má dvě dcery a jednoho syna. PŘÍBĚH MANAŽERA
Ozbrojený potápěč
Získat si respekt mezi kolegy či konkurenty ve zbrojním průmyslu jde jistě různými způsoby. Nabízí se pevná ruka při střelbě na terč či úspěchy při lovu. Generální ředitel největší zbrojařské firmy v Česku Michal Hon na to jde jinak. „Jsem vášnivý potápěč. A když vidím nějakou vodu, hned se do ní musím vrhnout. Jednou jsme byli v pozdní podzimní sezoně ve Švédsku v tamní zbrojovce Bofors a nedaleko bylo jezero. Tak jsem do něj hned skočil a musím říct, že to bylo pekelně ledové. U švédských vysoce postavených manažerů mi ale tato otužilost přinesla velký obdiv,“ vypráví pobaveně šéf Omnipolu. Občas to zase chce silný žaludek. To když vám čínští partneři předloží jako pochoutku živého hada, jehož krev vymačkají do sklenice před vámi a musíte ji vypít. Ale ono obchodování se zbraněmi je byznys pro silné povahy. „Jistěže vás občas napadají různé etické otázky. Já jsem si to za těch 15 let se svým svědomím srovnal. Já to beru tak, že dodáváme prostředky k obraně. A hlavně, pokud to nedodáme my a nedáme práci našim lidem, dodá to někdo jiný a naši lidé o tu práci přijdou. Já bych byl rád, kdyby svět byl jen spravedlivý, a tím pádem by zbraně vymizely, ale bohužel je to nedosažitelný ideál,“ filozofuje Hon. V uplynulých týdnech se zbavil největší zátěže. Podařilo se mu dotáhnout do konce obchod s českou armádou, v rámci nějž letectvo nakoupilo přes Omnipol jako prostředníka transportní letouny CASA. Po dvouletých odkladech kvůli potížím se systémy vlastní ochrany prošly konečnými zkouškami a mohou být nasazeny do bojových operací. V rámci kompenzací má české vojsko nárok na odběr náhradních dílů v hodnotě 20 milionů korun a vrátí se mu dvě letadla L-159 z pěti, které byly v rámci transakce odeslány španělskému dodavateli letadel, společnosti Airbus Military. Posledním otevřeným příběhem celé transakce za 3,5 miliardy korun je obvinění exministryně Vlasty Parkanové, že podepsala předražený nákup. Omnipol v poslední době stále méně spoléhá na svou zprostředkovatelskou roli ve zbrojním průmyslu. Stále více se zaměřuje na primární Byznys, který nese Hospodaření Omnipolu (v mil. Kč)
5164,190 2010
684,246 2011
824,703 2012
1653,895 2013
23,459 2010
19,834 2011
18,205 2012
19,539 2013
Zdroj: Omnipol
O autorovi| Adam Junek • junek@mf.cz
