Sedmkrát po sobě dokázal Colin Montgomerie (Monty) vyhrát v letech 1992-1999 žebříček získaných peněz „Order of Merit“ na European Tour. Je uznáván jako jeden z nejlepších golfistů planety.
Americká média a následně i někteří fanoušci ale zatím nemohli k Montgomeriemu zaujmout ten správný přístup. Oblíbeným tématem zaoceánských žurnalistů byla kromě jeho stále zakaboněného obličeje, v kombinaci s jeho tehdejší tlouštkou a zarážející podobností s filmovou Mrs. Doubtfire, přecitlivělost na reakce publika. Na popularitě mu nedodalo ani neustálé naléhání „kdy že už ten nejlepší golfista Evropy vyhraje nějaký Major“. O jeho hráčských kvalitách však nikdy nikdo nepochyboval.
Média rozevřela dlouhodobou kauzu, že Montgomerie je na hráče této úrovně „bolestínský“ a že není imunní vůči negativním nebo nefér projevům diváků. Bublina rostla a toto Montyho renomé bylo publikem neustále a nesoudně testováno. Díky Tigermánii přichází v posledních letech na golf v USA mnohem více diváků, z nichž někteří nemají o etice tohoto sportu a slušném chování fanouška ponětí a na golfu se chovají jako mnozí fandové na fotbale. A tři ze čtyř major turnajů se hrají právě na americkém kontinentě.
Na druhou stranu je známo, že Monty vždy patřil k hráčům, kteří, „když se jim nedaří, slyší cinknutí mincí v kapse na vzdálenost dlouhého paru pět…“ A je zřejmé, že na této úrovni a zvlášť při jakékoliv soutěži hrané na jamky, je jásot fanoušků na úkor soupeře více než očekávaný.
Situace vyvrcholila při Ryder Cupu v roce 1999 hraném nedaleko Bostonu. Tam se diváci chovali nepřístojně k více členům Evropského týmu a to, co předvedli vůči Montogmeriemu a během posledního dne i vůči jeho otci, bylo vysloveně hulvátství. Montgomerie následně omezil návštěvy amerického kontinentu jen na tři Major turnaje a dva turnaje Světové túry.
Po nedávné prohře v prvním kole na WGC Accenture Match Play Championship v Kalifornii, prohlásil „rozbolavělý“ Montgomerie, že vážně zvažuje, že až do konce své kariéry do Spojených států hrát nepojede. Důvodem byl nemístný jásot poté, co Monty v utkání s McGarronem minul na dvanácté jamce putt, to ale ve srovnání s předchozími incidenty nebylo vůbec nic.
Po návratu domů dostal Monty spoustu dopisů a signálů od hráčů, funkcionářů i fanoušků žádajících ho o změnu rozhodnutí, neboť jeho hráčský přínos pro kvalitu soutěže je nepopiratelný.
V momentě, kdy se situace zdála být neřešitelná, se najednou objevilo východisko. Média jeho úmysl nehrát v USA komunikovala s fanoušky a stejný princip, který celou několikaletou a zbytečnou kauzu rozdmýchal, ji teď pomáhá hasit.
Montgomerie změnil názor a dorazil na Players Championship, uznávaný jako pátý Major turnaj. Diváci – snad i s pocitem viny – se k němu po celá čtyři kola chovali nesmírně přátelsky a uznale. Stanice ABC Sports přenášející turnaj dokonce uvedla záběr, jak tribuna o několika tisících lidech na sedmnácté jamce vstává a aplauduje procházejícímu Montgomeriemu.
„Bylo to celé pozitivní a jsem moc rád,“ komentoval Monty atmosféru turnaje. Věřme, že tento pozitivní „náhled“ obou stran přežije i souboj s americkým hráčem při nějaké budoucí hře na jamky a že vydrží co nejdéle, aby měl Montgomerie dost klidu vyhrát svůj první Major.
