VÝROBCI POTRAVIN V ČR MOHLI PODLE PREZIDENTA POTRAVINÁŘSKÉ KOMORY ČR (PK) JAROSLAVA CAMPLÍKA UŠETŘIT PŘI ZAVÁDĚNÍ PŘEDEVŠÍM HYGIENICKÝCH STANDARDŮ EU ZNAČNÉ ČÁSTKY.
Maso a jeho další zpracování je pod kontrolou veterinářů foto: archiv Veterináři neměřili ve všech závodech podle stejného metru ZÁKLADNÍ PROBLÉM PŘITOM PODLE NĚJ TKVÍ V NEJEDNOTNÉM VÝKLADU UNIJNÍCH PRAVIDEL A MIMO JINÉ V PŘÍPADĚ ZNÁMÝCH BEZDOTYKOVÝCH BATERIÍ V CHYBNÉM POCHOPENÍ PŘEDPISŮ EU. Bezdotykové baterie na principu fotobuňky totiž Evropská unie podle prezidenta potravinářů pouze doporučuje, ale striktně nenařizuje. „Stejný účel splňují i jiné baterie, spuštěné například loktem. A cenové rozdíly jsou tisíce korun, takže pokud je v podniku baterií třeba třicet, je rozdíl v investicích obrovský. A to je jen jeden z příkladů,“ konstatuje Camplík. Jeho slova potvrzují i terénní poradci v oblasti hygieny a bezpečnosti potravin. Například cena za zabezpečení příjmu surovin proti průniku nežádoucího hmyzu se podle poradkyně Dany Walterové pohybuje podle zvoleného řešení od 10 000 do 150 000 korun. VETERINÁŘI NEDOPORUČOVALI CENOVĚ OPTIMÁLNÍ ŘEŠENÍ Jednotliví veterináři měli podle Camplíka v různých závodech různý přístup. „V zájmu tuzemských výrobců ovšem bylo, aby veterinární dozor navrhoval splnění unijních standardů jakoukoli dostupnou formou,“ zdůraznil prezident Potravinářské komory. To se však v mnoha případech nedělo. Podnikatelé si ale také za leccos mohou sami. „Když někdo jedná s veterinárním dozorem o stanovení veterinárních podmínek pro svůj provoz, měl by se vyvarovat, aby byl tento styk pouze ústní. Závazné je pouze písemné stanovisko,“ podotýká tiskový mluvčí Státní veterinární správy ČR (SVS) Josef Duben. Také různý přístup terénních veterinářů je podle Dubna do jisté míry logický. „Pokud se jedná o provozy, které budou působit na společném evropském trhu, jsou pro ně technologické normy obvykle přísnější, naopak pro ty, kteří budou dodávat jen na vnitřní trh, mohou být technologické požadavky mírnější. Z hlediska hygieny a bezpečnosti potravin ale žádné úlevy nejsou,“ uvádí mluvčí. Státní veterinární služba přitom podle něj vychází ze znění veterinárního zákona a prováděcích vyhlášek k němu, které jsou pro ni závazné. Žádné určité značky nebo výrobky ale nedoporučujeme,“ zdůraznil Duben. NAVRŽENÁ TECHNOLOGIE NEBYLA VŽDY INVESTIČNĚ NEJLEPŠÍM ŘEŠENÍM Státní veterinární služba sice určité značky nedoporučovala, jednotliví členové veterinárního dozoru ale ano. Ne vždy přitom byla navržená technologie pro podnik z hlediska investic nejlepším řešením. Zejména proto, že se řada zpracovatelů spolehla na názor veterinárního dozoru a nesnažila se hledat jinou alternativu, například prostřednictvím certifikovaných poradců. Podle Walterové, která jedním z takových poradců s certifikátem je, by se měli výrobci držet především následujících zásad: 1. Důležité je řešit hygienické podmínky a závady preventivně, a ne čekat, až bude zahájeno správní řízení. V rámci prevence je dobré mít nezávislého konzultanta - hygienika, který stejné hygienické problematice také rozumí a navíc je schopen odborné diskuze, to znamená stanovisko provozovatele může v odborné rovině preferovat u dozorového orgánu včetně požadavků vyplývajících z platné legislativy. 2. Pokud dojde ke správnímu řízení, je užitečné nechat za výrobce opět jednat nezávislého konzultanta - hygienika, protože ten je schopen analyzovat příčiny, vyvést z toho nápravné opatření včetně preventivního, to celé písemně zdokumentovat a ještě požádat o osobní projednání na místně příslušném dozorovém orgánu. Protože jde o aktivní přístup ze strany výrobce k dané problematice, může to znamenat i mírnější finanční nebo jiný postih pro výrobce. 3. Všichni musí postupovat v souladu s platnou legislativou, ale občas se stává, že na stejnou problematiku a požadavky vyplývající z platné legislativy jsou různé pohledy. Opět může napomoci nezávislý odborník, který dokáže na odborné úrovni vysvětlit a popsat provozní problematiku v celé šíři.
