Daňový odpočet na výzkum a vývoj se vyplatí firmám i státu, i když pravidla stále nejsou pevně daná
Možnosti využití daňového odpočtu na výzkum a vývoj (VaV) jsou v Evropě známé již od 80. let minulého století. V České republice to bude příští rok deset let, kdy byl tento nástroj financování inovací zaveden do legislativy. Zpočátku ho příliš firem nevyužívalo, dnes však s ním pracuje již více než tisíc firem z odvětví průmyslu i služeb. Co tedy firmám a státu přináší?
Firmy si mohou s jeho využitím snížit daňovou povinnost o náklady, které interně vynaloží na řešení inovativních projektů a jež současně naplňují legislativou stanovené parametry pro VaV. Tyto parametry jsou stejné jako v ostatních zemích na západ od našich hranic, kde je ovšem odčitatelná položka na VaV využívána již několik desetiletí. Daňovou úsporu pak mohou vložit do dalších podobných projektů a celkově do svého rozvoje, což je obecně i hlavním účelem daňového odpočtu VaV na celém světě.
Firmám tedy odpočet pomáhá v jejich rozvoji a zvyšování konkurenceschopnosti na globálním trhu, který se vzhledem k levné pracovní síle v mnoha odvětvích posunuje dále na východ. To je samozřejmě i v zájmu našeho státu. Česko se stejně jako ostatní státy EU zavázalo v rámci Strategie Evropa 2020, že bude do podpory inovací a VaV směrovat do roku 2020 tři procenta HDP.
Současná čísla včetně daňového odpočtu na VaV však hovoří o necelých dvou procentech. Tento nástroj je vhodný i pro střední a menší podniky, které nedisponují rozsáhlým administrativním aparátem nutným k vyřízení grantů a dotací. Navíc právě malé a střední firmy jsou motorem ekonomiky, na který každý demokratický stát spoléhá.
CO JE A CO NENÍ VAV
V souvislosti s mediální publicitou ohledně nejasného určení parametrů projektů VaV nastal problém, který v současnosti paralyzuje vedení lokálních firem. Jádrem problému je určení, co je a co není projekt VaV. Jasná pravidla po deseti letech v České republice neexistují. Stejně tak je tomu ovšem i v dalších zemích s delší historií této legislativy. U zvýhodnění, které má pomáhat zejména běžným firmám v konkurenčním boji, a nikoli výzkumným organizacím, je jednoduše nemožné pojmenovat všechny typy uplatnitelných projektů ve všech sektorech průmyslu a služeb, kterých se odpočet může týkat. Experimentální vývoj probíhá jinak ve strojírenství, chemickém průmyslu, stavebních hmotách, těžkém průmyslu, farmacii, IT, inženýrinku, elektrotechnice nebo logistice. Jinak vypadá projekt VaV u nového produktu a jinak u procesního a technologického zlepšování. Zákon v České republice i v ostatních zemích hovoří —o poítomnosti ocenitelného prvku novosti“ (z pohledu firmy nové řešení) a —vyjasniní technologické nebo výzkumné nejistoty“ (na začátku projektu nebylo známé kompletní řešení). Ostatní formální požadavky, jako je řádná evidence nebo základní vytyčení projektu VaV, nejsou tak matoucí jako ony kvalitativní požadavky na činnost samotnou.
Zásadní otázka zní, co je a co není vhodný projekt a kdo to posoudí (v současné době posuzují oprávněnost daňového odpočtu úředníci finančních úřadů). Jen málokterá firma by chtěla jít vědomě do křížku s finančním úřadem, riskovat konfl ikt, doměření daně, a k tomu pokutu navrch. Tato obava je v současnosti patrná v celé republice, zejména v souvislosti se sporem státu a několika firem, který skončil u Nejvyššího soudu.
ODBORNÝ DOHLED
Je mnoho firem, které nyní čekají na rozhodnutí soudu, aby vyhodnotily riziko pro využití daňového odpočtu na VaV. Otázkou je, jestli soud bude vůbec do hloubky hodnotit charakter daných činností (přítomnost novosti a nejistoty). Ať už rozsudek dopadne jakkoli, bylo by zodpovědné vyslat nějaký jednoznačný signál podnikatelům v České republice – jak se to s daňovým odpočtem na VaV v roce 2014 vlastně má. Nyní by se mělo přiznat, že v tuto chvíli chybí metodika posuzování projektů VaV. Že kvůli této absenci vznikají různé výklady, protože finanční úřady nedisponují pracovníky, kteří by po technické stránce uměli oprávněnost daňového odpočtu na VaV posoudit. Za to nemohou ani podnikatelé, ani zmíněné úřady. Chybějí zkušenosti obou stran, které ovšem už v zahraničí jsou. Koneckonců i v zahraničí se situace vyvíjela podobně. Zpočátku také docházelo k nejasným výkladům, co je a co není projekt VaV. Pravidla se postupně vytvořila, ale i tak vzniká prostor pro nejednoznačný výklad. Zásadní jednotící prvek napříč celou EU je nicméně ten, že v případě kontroly posuzuje projekty VaV vždy odborný orgán po technické stránce – například ministerstvo pro vědu a výzkum ve Francii, Agentura pro inovace v Portugalsku nebo Federální vědecká agentura v Belgii. Je tedy, s přihlédnutím k téměř desetiletým zkušenostem firem i státní kontroly, korektní zachovat v Česku v přístupu k odpočtu status quo. Alespoň do té doby, než vznikne nová, komplexnější metodika. Firmy by se odpočtu na VaV neměly obávat více než doposud. A ty, které ho s nejlepším vědomím využívaly, by se neměly začít cítit provinile jenom proto, že v jednotkách případů probíhá soudní spor. Další desítky, a možná i stovky kontrol ve firmách totiž potvrdily oprávněnost daňového odpočtu. Z podpory inovativně orientovaných firem by se mohla stát noční můra v podobě větší obavy z nečitelného přístupu finanční kontroly. Na tom jistě nemají zájem firmy ani stát. ?
Mělo by se přiznat, že v tuto chvíli chybí metodika posuzování projektů VaV. Z podpory inovativně orientovaných firem by se mohla stát noční můra v podobě větší obavy z nečitelného přístupu finanční kontroly.
O autorovi| PETR RÝDL • specialista na problematiku VaV, Alma CG
