ZBYTEČNÉ REPETE

Letos by prodej státního majetku měl přinést padesát miliard

Příjmy ve výši pouze zhruba padesáti miliard korun má v letošním roce přinést privatizace, přestože se počítá s prodejem státních podílů v bankách, Českých radiokomunikacích a patrně také v Českého Telecomu. Vyplývá to z návr hu na postup privatizace významných státních podílů ve čtyřiceti firmách. Přepracovaný dokument, který ministru Pavlu Mertlíkovi vrátila vláda loni v listopadu, je tak opět na stole.

Dokument nově upozorňuje, že část z privatizačních příjmů bude nutné ekonomicky umrtvit a peníze utrácet ve vazbě na vývoj ekonomického cyklu, aby nedocházelo k umělému posilování české koruny, což by mohlo ohrožovat exportní výkonnost ek onomiky. Možným řešením je například inkasování plateb za privatizované státní podíly v devizách, které by byly deponovány na zvláštním účtu u ČNB podle připravovaného společného plánu ministerstva financí a České národní banky (EURO 48/19 99).

Výmluvy místopředsedů.

Důvody, proč loni vláda návrh odmítla, jsou stále záhadou. Tehdejší zdůvodnění místopředsedů vlády Vladimíra Špidly a Pavla Rychetského, že dokument „neobsahoval koncepční pohled na institucionální a procesní rámec privat izace a kritéria pro přístup státu k výkonu vlastnických práv , je zjevně pouhou frází. Poslaneckou sněmovnu, která si dokument vyžádala, zajímá rozhodně názor vlády na privatizaci jednotlivých podniků, a ne obecné teze o tom, že se privatizovat musí a že nejlepším vlastníkem je zahraniční strategický investor.

V nové verzi se nejprve členové vlády a potom i poslanci dozvědí objevná zjištění, že od vstupu strategických investorů se předpokládá, že „zavedou v nově získaných společnostech kvalitní a spolehlivé manažerské a etické standar dy, zkvalitní finanční řízení a upevní daňovou disciplínu, posílí vnitrofiremní soudržnost a loajalitu zaměstnanců a rozšíří strukturu služeb zákazníkům… .

Překvapením není ani názor ministerstva financí, že privatizovat se bude především formou veřejných výběrových řízení a veřejných soutěží. Přímé prodeje budou výjimečně použity v případech, kdy nebude více zájemců.

Dokument měla projednat znovu vláda již po měsíci, a má tedy minimálně další měsíc zpoždění. Je přitom otázkou, jak jeho konečnou podobu ovlivní politická jednání mezi ODS a ČSSD. Přesto některé informace o vývoji v jednotlivých priv atizačních kauzách ukazují, že se situace mění velmi rapidně.

Rychlý život v hutích.

Příkladem jsou obě severomoravské hutní firmy. V případě Vítkovic listopadový dokument hovoří o tom, že „podle výsledků revitalizačních opatření bude přijato rozhodnutí o dalším postupu privatizace majoritního balíku akcií . V lednu však platí, že „již není účelné pokračovat v privatizaci dle zákona 92/1991 . Hledání strategického partnera je v rukou Revitalizační agentury.

Podobně se vyvinula kauza Nová huť. Původně se ještě počítalo s privatizační účastí manažerské s. r. o. Petrcíle, která měla získat do roku 2001 až patnáct procent akcií. Nyní je zřejmé, že se toto privatizační rozhodnutí změní a Petrcíle čeká stejný osud jako RAFIS vítkovických manažerů, a to odchod z firmy. Je dokonce stanoven i termín, kdy se tak má stát, a tím je konec letošního března. Management má přitom nyní firmu včetně citlivých finančních toků zcela pod kontrolou, a tak několik měsíců do jejich vykázání za brány může přijít pěkně draho . To však dokument neuvádí. Při privatizaci Nové hutě má stát spolupracovat s IFC.

Rychlé prachy z telekomunikací.

Naopak poněkud překvapivě se materiál vůbec nezmiňuje o možnosti změnit způsob privatizace Českých radiokomunikací. Podle něj by měl TeleDanmark zvýšit svůj podíl na 34 procent a zbytek státního podílu by se měl rozprodat na domácích i zahraničních kapitálových trzích (více podrobností na straně 24).

Varianta zvýšení podílu nynějšího strategického partnera a prodej zbývajících akcií na kapitálových trzích se může uplatnit i při doprivatizaci Českého Telecomu. Nově však dokument uvádí, že by měl být rychle vybrán privatizační poradce a ;uskutečnění privatizace se očekává již letos.

Hádky o energetiku.

V případě ČEZ dokument sice uvádí, že by ministerstvo financí spolu s ministerstvem průmyslu a obchodu mělo navrhnout postup jeho privatizace do konce letošního února, v energetické politice, kterou vláda schv álila v minulém týdnu, se však počítá s privatizací české největší energetické firmy až v roce 2002. V únorovém termínu bude tedy pravděpodobně hotova pouze koncepce privatizace distribučních energetických a plynárenských společností. I to je však otázkou, protože neshoda v této záležitosti mezi ministrem Miroslavem Grégrem a místopředsedou vlády Mertlíkem přetrvává. Zájem o ČEZ projevila loni americká společnost AES Corporation.

Pomalá letadla.

Ministr financí se neshoduje s odpovědným resortem také v případě Českých aerolinií. Je sice jasné, že do firmy vstoupí strategický investor, tedy nějaká letecká společnost, či institucionální investor, ale možný je i prode j části akcií na kapitálových trzích. Rozpor je v otázce času. Zatímco na financích spěchají, tak ministerstvo dopravy a spojů se domnívá, že prodeji by měla předcházet minimálně dvouletá bilaterální spolupráce. Urychlení bude tedy předmětem da lších jednání.

Uhlí čeká na Grégra.

V hnědouhelném hornictví se v případě Severočeských dolů a Sokolovské uhelné čeká na návrhy ministerstva průmyslu a obchodu, které by je mělo předložit do konce června letošního roku. Vyřešení situace v ostra vské společnosti OKD se však zablokovalo, když majoritní vlastník Karboninvest odmítl návrh státu na změnu majetkoprávního uspořádání. Požaduje totiž, aby stát převzal veškeré útlumové aktivity a vzdal se své pozice v ziskové části dolů. Vyjednávání budou pokračovat.

Vládní spekulace v ČP.

Pozoruhodnou úvahu lze nalézt v pasáži věnované prodeji třiceti procent akcií České pojišťovny. Stát před časem navrhl majoritním vlastníkům, jimiž jsou společnost PPF jednající ve shodě s Investiční a Poštovní bankou, aby při prodeji státního podílu postupovali se státem společně. Chtěl by tak inkasovat prémii za prodej majority. V této souvislosti se hovořilo o zájmu pojišťovacího obra Allianz. Ministerstvo se svým návrhem příliš neuspělo. V dokumentu se však konstatuje, že dokončení privatizace bude záviset na postoji majoritních akcionářů a zřejmě i na vývoji akcionářské struktury IPB. Mertlík chtěl přitom předložit vládě návrh na postup v České p ojišťovně již na počátku letošního roku, a tak patrně počítá s poměrně rychlou změnou vlastníků v naší třetí největší bance. Jenže měnit se patrně budou poměry v České pojišťovně (více informací na straně 18).

Státní roury.

Potrubní firmy Čepro a Mero navrhuje ministerstvo průmyslu a obchodu ponechat stoprocentně v rukou státu a rozhodovat o jejich vlastníkovi by se mělo v souvislosti s koncepcí rozvoje petrochemického průmys lu a záměrů státu s akciovou společností Unipetrol.

Zbytečné zdržení.

Když vláda vloni vrátila klíčový materiál o privatizaci státních podílů ministerstvu financí, zcela zbytečně privatizaci zdržela. Parlament mohl již mít na stole přehled o průběhu privatizace a vláda mohla mít mnohem více jasno. Z jednotlivých privatizačních případů popsaných v dokumentu i z přiložených výsledků připomínkového řízení však vyplývá, že ačkoli kabinet navenek demonstruje svou vůli privatizovat rychle a důsledně, není zdaleka jednotný. Je zcela zřejmé, že ministru průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi je privatizace všech síťových firem proti mysli.

Navíc termíny, v kterých má vládě předložit návrhy privatizačních konceptů, jsou velmi dlouhé a vzhledem ke zkušenosti s kvalitou práce právě tohoto ministra je nutné počítat s tím, že všechny vládou vyžádané materiály budou potřebovat značné přepracování. Podobné je to, zdá se, i v případě ministra Antonína Peltráma, jehož úřad se nechce vzdát aerolinek.