Menu Zavřít

Zbývá osm měsíců

11. 9. 2003
Autor: Euro.cz

Restrukturalizační plán Komerční banky už je v Bruselu

Komerční banka je druhou velkou bankou, jejíž restrukturalizační plán již Česko předalo Evropské komisi v Bruselu. Tuto informaci má týdeník EURO potvrzenou z více zdrojů. Plán Komerční banky nyní budou zkoumat bruselští odborníci na hospodářskou soutěž a státní pomoc.
Česko již dříve předložilo plán České spořitelny a během podzimu se mají v Bruselu objevit i plány, jež se týkají veřejné podpory bývalé Agrobanky a ČSOB. Celkový objem státní pomoci se pohybuje v řádu stamiliard korun – mluví se o třech, pěti i více stovkách miliard. Na tom, jak Evropská komise posoudí všechny uvedené návrhy, závisí, zda český bankovní sektor vstoupí v květnu příštího roku do Evropské unie s čistým stolem. Pokud by se do té doby nepodařilo – s pomocí poradce JP Morgan - uspokojivě zodpovědět všechny otázky Bruselu týkající se konkrétních forem státní pomoci, Evropská komise by po 1. květnu 2004 mohla posuzovat již dříve poskytnutou podporu jako zcela novou – tedy podle přísnějších kritérií.
V krajním případě by hrozilo, že banky budou muset zpochybněnou část pomoci vracet (což se zatím nepovažuje za příliš pravděpodobné), nebo po nich bude komise vyžadovat kompenzační opatření – například ve formě uzavření některých poboček. I tato možnost je v tuto chvíli spíše teoretická. V českém zájmu však každopádně je, aby během nadcházejících necelých osmi měsíců byly veškeré pochybnosti o české státní pomoci rozptýleny. Z hlediska Bruselu je pak klíčové posouzení toho, zda česká veřejná podpora bank nenarušila tržní prostředí.

Jak počítat tříměsíční lhůtu.

Obecně platí, že pokud Evropská komise nevznese do tří měsíců po předložení konkrétního plánu žádné námitky či dotazy, celá věc by měla být jednou provždy smetena ze stolu. Dalo by se kalkulovat s tím, že za zmíněnou pomocí Komerční bance, jejíž výše se pohybuje v desítkách miliard korun, by se ještě letos před Vánoci mohla udělat tlustá čára. České ministerstvo financí se však evidentně odmítá nechat vmanévrovat do počítání oněch tříměsíčních lhůt. Pozorovatelé počítají s tím, že Evropská komise přirozeně bude otázky klást, takže propočítávání lhůt by bylo ošidné.
To se potvrdilo v případě České spořitelny, u jejíhož plánu již Brusel o dodatečné informace požádal. Zdroj z Evropské komise nicméně týdeníku EURO uvedl, že se tak stalo po vzájemné dohodě mezi Prahou a Bruselem.
Pavel Streblov z pražského ministerstva financí v této souvislosti uvedl: „Jednotlivá předání nebudeme veřejně diskutovat, neboť proces bude ukončen teprve tehdy, až budou zhodnoceny všechny případy, i přestože z důvodů technických i kapacitních jsou předkládány jednotlivě a ne najednou. Proces musí být každopádně ukončen před vstupem České republiky do EU v květnu 2004.“ Steblov je poradcem náměstka ministra Zdeňka Hrubého, který má celou záležitost na starosti.

Je to jeden balík?

V českých bankovních kruzích se objevily pochybnosti, zda strkání všech čtyř bank (České spořitelny, Komerční banky, ČSOB a bývalé Agrobanky, jejíž zdravou část převzala GE Capital Bank) do jednoho pytle či balíku není pro některé z nich nevýhodné. Za nejsložitější případ mnozí považují převod bývalé IPB na ČSOB. Mohlo by se zdát, že na případné průtahy v kauze IPB/ČSOB doplatí i jiné banky.
Do jaké míry vlastně ministerstvo financí, které za českou stranu vyjednává, považuje vše za jeden balík? Pavel Streblov na tuto otázku odpovídá takto: „Na každou banku je nahlíženo individuálně, ale procedura se týká kolektivně všech bank, které obdržely veřejnou podporu v období mezi rokem 1994 a současností.“
Zdroj z Evropské komise pak jednoznačně odmítá představu, že by bylo možné případy všech bank spojit do jedné kauzy. Restrukturalizační plány bude Brusel rozhodně posuzovat jednotlivě. Jinou věcí je to, že určitý precedens v jednom případě by mohl ovlivnit posuzování plánu jiné banky. Z tohoto hlediska by však – logicky vzato – na tom měly být o něco lépe ty banky, jejichž plány už v Bruselu leží – Česká spořitelna a Komerční banka.

ČSOB hodně na očích.

Lidé, kteří se účastní vyjednávacího procesu, včetně náměstka Hrubého dokonce uvádějí, že případ IPB/ČSOB není až tak výjimečně komplikovaný. Výjimečnost je podle nich pouze v tom, že tato kauza je více na očích veřejnosti a médií. Na tom, aby se na IPB/ČSOB pohlíželo jako na zvláštní případ, má údajně zájem především bývalý vlastník IPB – Nomura, která vede s Českou republikou arbitrážní spory.
Ať tak či onak, faktem je, že Bruselu se skutečně kauza IPB/ČSOB (týká se státní pomoci ve výši více než 200 miliard korun) jako nejsložitější jeví. Na druhé straně lze v tomto případě počítat s určitým pochopením či – jak se vyjádřil jeden ze zdrojů týdeníku EURO – s „nadlehčovacím polštářem“. I v Evropské komisi je totiž mnoha lidem jasné, že nebýt rychlého zásahu českého státu v bývalé IPB, hrozily by nepříznivé důsledky pro celý zdejší bankovní sektor. Evropská komise to uvedla už ve své zprávě z roku 2000, kdy připustila, že státní intervence mohla být jedinou dostupnou možností za tehdejších okolností, byť všemu bylo možné předejít silným a nezávislým dohledem nad bankovním sektorem. Jestliže se dnes postoj Bruselu může zdát o něco přísnějším, je to dáno tím, že celá věc přešla z rukou odborníků na ekonomiku k expertům, kteří státní pomoc posuzují striktně podle evropských pravidel pro hospodářskou soutěž. Makroekonomický a odvětvový kontext je však stále důležitý.
Tvrdší postup Bruselu proti různým formám státní pomoci bankám není ničím specifickým. Ačkoliv ze zemí EU je známo hodně případů, kdy stát bankám pomohl, Evropská komise pod vedením komisaře Maria Montiho stále přitvrzuje pravidla. Co bylo možné před deseti lety, už není možné dnes. Česká strana však má v rukou také jeden pochopitelný argument: Jestliže bylo možné před časem připustit veřejnou podporu restrukturalizace bank ve stabilizovaných zemích EU, proč by to nemělo být možné v Česku, které procházelo transformací?

bitcoin_skoleni

Co se hodí Nomuře.

Čeští vyjednávači musejí bezpochyby počítat s tím, že jakékoliv zpochybnění zdejší státní pomoci, zvláště v případě IPB/ČSOB, ze strany Evropské komise by se mohlo hodit Nomuře při vedení arbitrážních sporů s Českem. Není tajemstvím, že Nomura je v Bruselu velmi aktivní ve stížnostech na český stát.
Z tohoto pohledu nelze přehlédnout rozhovor se Zdeňkem Hrubým, který vyšel minulý týden v Hospodářských novinách. Náměstek ministra financí se v něm poměrně ostře obul do Nomury a mimo jiné o ní prohlásil, „že je ve slabé pozici a chce si vytvořit jakási podpůrná pole“. Vzniku těchto podpůrných polí má napomoci právě kritika české veřejné podpory v Bruselu. Hrubý se zřejmě rozhodl veřejně čelit tomu, že Nomura se aktivně snaží získat na svou stranu média. V tomto kontextu hraje nezanedbatelnou roli kritika postupů českého státu, s níž přichází Claus-Dieter Ehlermann, ředitel právní firmy Wilmer, Cutler & Pickering v Bruselu (EURO 24/2003). Ehlermann v minulosti šéfoval generálnímu ředitelství Evropské komise pro hospodářskou soutěž a v současné době spolupracuje s Nomurou.
Česká strana zastává názor, že posuzování státní pomoci v Bruselu a arbitráže s Nomurou jsou dvě oddělené záležitosti. „Neexistuje žádné technické propojení. To pouze Nomura spojuje tyto případy,“ uvádí Pavel Streblov.

Majitelé z unie.

Při posuzování šancí na úspěch české strany v Bruselu, se nelze vyhnout ještě jedné otázce: Jakou roli může sehrát skutečnost, že dnešními majiteli tří největších českých „očištěných“ bank jsou finanční ústavy ze zemí EU? ČSOB vlastní belgická KBC, Českou spořitelnu rakouská Erste a Komerční banku francouzská Société Générale. Mohou tito majitelé pomoci ukázat celou záležitost veřejné podpory v příznivějším světle? Mario Monti je neoblomný, ale hlasy z členských zemí unie nemůže ignorovat.
Majitelé českých bank asi budou poukazovat na skutečnost, že státní pomoc byla doprovodným jevem transformace, jíž procházely i další země střední a východní Evropy. V této souvislosti se objevily dohady, zda kvůli českým problémům nakonec nebudou do celého procesu zataženy také další přistupující země EU. To by se mohlo týkat zvláště Slovenska, u něhož se předpokládá, že tam vzhledem k historii existují podobné mechanismy jako v Česku.
Dobře informovaný slovenský zdroj týdeníku EURO potvrdil, že Evropská komise v létě adresovala Bratislavě dotaz týkající se právě tamní restrukturalizace bank. Podobné otázky údajně dostaly všechny přistupující země. Zmíněný slovenský zdroj však dává zájem Bruselu do souvislosti především s přípravou podzimních monitorovacích zpráv o státech, jež mají v příštím roce do EU vstoupit.

  • Našli jste v článku chybu?