Zchudlý Mittal chce prodávat

Majitel největších českých hutí vyjednává o jejich prodeji s čínskými investory

Nová huť je zachráněna, bankrot nehrozí. Výroba ve firmě bude zachována, mohl si oddechnout koncem ledna 2003 tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok. Vláda totiž dokončila privatizaci podniku Nová huť, dnes ArcelorMittal Ostrava (AMO). Největší české ocelárny získala nizozemská společnost LNM Holdings vlastněná Lakshmi Mittalem. Ten aktuálně ovládá světovou ocelářskou jedničku – ArcelorMittal. Pokud by však měl Rusnok hodnotit prodej Nové huti strategickému partnerovi dnes, patrně by tak velkým optimistou nebyl.

Z Polska nebo Číny Současný vývoj kolem největších českých hutí vyvolává mnoho dohadů. Dle informací týdeníku EURO totiž majitel společnosti AMO, již zmíněný koncern ArcelorMittal, řeší, jak dál naložit s firmou, která byla citelně zasažena světovou krizí. Varianty jsou údajně dvě. Tou první je drastický technologický útlum. Tedy zastavení prvovýroby, jako je výroba koksu a surového tekutého železa ve vysokých pecích. V provozu by zůstala pouze druhovýroba, především minihuť. Ostravská firma by potřebné výrobní suroviny vozila ze sesterských polských hutí ArcelorMittal Poland (dříve Polskie Huty Stali). Další zvažovanou variantou je společný prodej společností ArcelorMittal Poland a AMO čínskému investorovi. „O prodeji již s několika čínskými zájemci vyjednává syn Lakshmiho Mittala Aditya,“ konstatoval zdroj blízký jednání. Aditya, který je zároveň finančním ředitelem koncernu, sonduje zájem potenciálních investorů o AMO několik let. O jednáních informoval týdeník EURO již v roce 2006, tehdy byla vyvolávací cena za největší české hutě na pěti- až šestinásobku čistého zisku firmy v roce 2005. Ten dosáhl 5,604 miliardy korun. „Požadovaná cena byla příliš vysoká, nikdo neprojevil konkrétní zájem. Jaká je aktuální hodnota podniku dnes, není možné kvůli recesi v oboru odhadnout. Těžko ale přesáhne deset miliard korun,“ uvedl zdroj, který pracuje v hutnictví několik desetiletí. Prodej však může zkomplikovat původní privatizační závazek ArcelorMittalu, že v ostravské firmě investuje do roku 2012 minimálně 243 milionů dolarů (4,9 miliardy korun podle nynějšího kurzu).
O prodeji ostravských oceláren spekuloval i list Financial Times. Informoval, že ArcelorMittal Ostrava je na seznamu šesti hutí z koncernu, které nejvíce ohrožuje ekonomická krize. Podnikům ze seznamu prý dle deníku Financial Times hrozí uzavření nebo prodej. Za největší adepty na zavření považuje list ocelárny v belgickém Liege a v americkém Clevelandu.

Nic nevíme Vedení ArcelorMittalu Ostrava ale informace o úplném odstavení prvovýroby, nebo dokonce o prodeji podniku vyvrací. „Jsme v pravidelném spojení s vedením koncernu, nic nenasvědčuje tomu, že by se nějaký podobný krok chystal,“ uvedl ředitel firmy pro vnější vztahy Jan Rafaj. Upozornil však, že současná ekonomická krize ostravský podnik citelně zasáhla. ArcelorMittal Ostrava nyní vytěžuje své výrobní kapacity ze třiceti až čtyřiceti procent. Firma redukuje nejen výrobu, ale i náklady, propouští desítky zaměstnanců. Omezuje produkci koksu, chystá i další snížení výroby surového železa. V provozu jsou dvě vysoké pece ze čtyř a jejich vytížení je padesátiprocentní, vedení podniku tudíž plánuje, že v nejbližší době jednu z nich zcela odstaví. Firma rovněž uzavře jednu nebo dvě ze tří koksárenských baterií. „Vše je prezentováno jako dočasný krok, již nyní je ale jasné, že letošní rok bude pro podnik špatný. Prodeji podniku ale nic nenasvědčuje. I když situace se mění ze dne na den. Za vedení naší firmy ale musím znovu popřít informace o chystaném prodeji,“ prohlásil Rafaj. Rovněž nepovažuje za reálné, že by podnik zastavil produkci surového železa ve všech vysokých pecích. „Můžeme částečně utlumit výrobu koksu a produkci aglomerací, ale ne zcela zastavit výrobu surového železa. Na tu totiž technologicky navazuje další produkce. Bez dodávek tekutého surového železa bychom byli nuceni zastavit celou fabriku,“ dodal.
Dle informací týdeníku EURO však i tato varianta připadá v úvahu. Firma by si dovezla potřebný materiál ve formě ingotů z Polska. Pokud by vedení dospělo k takovému rozhodnutí, na obsluhu sekundárních provozů v čele s válcovací minihutí stačí dle odborníků 1200 až 1300 lidí. Zbytek ze současných zhruba 6400 zaměstnanců by skončil na ostravském pracovním úřadě. Případný konec výroby surového železa by znamenal existenční problémy i pro společnost Evraz Vítkovice Steel. Ta zmíněnou surovinu odebírá od AMO. Bez jejího přísunu by byla na zavření. Může sice část své potřeby pokrýt dovozem z Ruska, kde má své podniky mateřský Evraz, za současné situace by však nebylo takové řešení ekonomické. „Dovoz se vyplatil před rokem, kdy byly prodejní ceny finálních výrobků o 200 procent vyšší. Za aktuální situace lze jakýkoli dovoz z větší vzdálenosti než 200 kilometrů považovat za ekonomický nesmysl,“ sdělil zdroj.

Bez soutěže Lahshmi Mittal ovládl Novou huť prostřednictvím své společnosti LNM Holdings počátkem roku 2003. Na základě privatizační smlouvy získal LNM Holdings 67,25 procenta akcií podniku za 20 milionů dolarů, dle tehdejšího kurzu zhruba 660 milionů korun. Celkem měla akvizice NH přijít Mittala na 900 milionů dolarů, zhruba 26 miliard korun. Z toho 464 milionů dolarů za převzetí dluhu a pasiv obchodních věřitelů hutí, 85 milionů na nákup akcií a závazků provozního kapitálu a 107 milionů dolarů na ostatní plánované investice. Postup vládnoucí ČSSD, která se rozhodla prodat Novou huť bez výběrového řízení, kritizovala opozice v čele s ODS. Tvrdila, že Mittal ovládl podnik pod cenou. Ostatně někteří Mittalovi odpůrci, především z řad konkurence, kritizují způsob, jakým začleňoval některé firmy do svého impéria, především v rozvojových a postkomunistických zemích. Za příklad dávají i privatizaci Nové hutě. Jiní k tomu zase dodávají, že na rozdíl od konkurence byl schopen rychle se zorientovat v nestandardním ekonomickém prostředí a uměl komunikovat s lidmi, kteří o privatizaci rozhodovali.
Zda Mittal uspěl v takových privatizacích především kvůli své schopnosti komunikovat s vlivnými, nebo předkládal bezkonkurenční privatizační nabídky, lze jen těžko posoudit. Jisté je pouze jedno: Mittal na privatizaci Nové hutě vydělal pořádný balík. Firma nevyplácí již několik let dividendy. Jako příklad lze uvést loňskou valnou hromadu AMO, kde ArcelorMittal jako většinový vlastník prosadil, že z čistého zisku 8,227 miliardy korun firma převede 7,815 miliardy na účet nerozděleného zisku. Zbylých asi 411 milionů korun směřovalo do rezervního fondu. Nevyplácením dividend již ostravský podnik nashromáždil sumu, která ke konci loňského února dosáhla zhruba 25,5 miliardy korun. Výsledky za uplynulý hospodářský rok nejsou zatím k dispozici.

NEJBOHATŠÍ BRIT ZTRÁCÍ Ocelářský průmysl neprožívá příliš šťastné období. Sektor čeká největší propad poptávky od konce druhé světové války. Světová ocelářská asociace WSA předpovídá, že letos klesne poptávka v porovnání s loňským rokem o 14,9 procenta na 1,02 miliardy tun. Loni dosáhla takřka 1,2 miliardy tun. WSA očekává, že se poptávka stabilizuje během roku a oživení nastane až v příštím roce. Generální ředitel asociace Ian Christmas upozorňuje, že situace bude mírnější v tzv. mladých ekonomikách, kam patří kromě jiných Indie, Brazílie a Čína. „Bez této trojice států a Ruska klesne světová produkce oceli o 22,3 procenta,“ předpověděl. „Ocelářský průmysl čelí recesi o rychlosti a tvrdosti, která nebyla zaznamenána po desetiletí. Zatímco pro rok 2009 lze předpokládat určité zhoršení poptávky, nedávné poklesy naznačují, že podstatný podíl destrukce poptávky je nyní již za námi,“ komentoval aktuální situaci Aditya Mittal. Ten je rovněž přesvědčen, že v porovnání s předchozími krizemi je průmysl v mnohem silnější pozici vzhledem ke svým zlepšeným fundamentům.
Krize postihla i samého Lakshmi Mittala, pro kterého je ocelářství klíčový byznys. Mittal je sice stále nejbohatším Britem, ale jak uvedla minulý týden agentura Reuters, jeho bohatství kleslo od loňska o 17 miliard liber na aktuálních 10,8 miliardy.