Firmy mohou kontrolovat pracovní neschopnost zaměstnanců
Cestou z letiště do pražského čtyřhvězdičkového hotelu spadlo padesátileté americké turistce Mary Taylorové do oka smítko. Ze zdánlivé banality vznikla bolestivá komplikace. Paní Taylorové, která neměla valné mínění o českém zdravotnictví, nakonec nezbylo než se obrátit na hotelového zaměstnance s prosbou, aby jí sehnal pomoc. Během krátké doby dorazil do jejího pokoje příjemný anglicky hovořící lékař a na místě ji ošetřil. S radostí, že se rychle zbavila bolesti, mu ráda zaplatila v dolarech ne právě nízký účet za lékařskou péči. I v českém zdravotnictví zdomácněl pojem byznys. Nejvíce patrné je to samozřejmě v hlavním městě, kde žije bonitní klientela, která chce mít k dispozici svého ošetřujícího lékaře v kteroukoliv denní i noční hodinu. Právě na myšlence s větším komfortem zajišťovat zdravotní péči od běžných prohlídek až po odborná vyšetření zpravidla pod jednou střechou staví svou existenci většina soukromých zdravotnických zařízení. Kromě nedůvěřivých cizinců, kteří se státním zdravotnickým institucím zdaleka vyhýbají už jen z prostého důvodu, že se v nich nedomluví, patří mezi jejich klienty zaměstnanci zahraničních společností, ambasád, státních organizací a jiné VIP osoby. Téměř všechny podnikatele ve zdravotnictví přitom spojuje jediný zájem: získat co nejvíce klientů, kteří jsou ochotni za jejich služby zaplatit v hotovosti. Takových však příliš mnoho není, proto o ně svádějí tuhý boj i prostředky, které jsou někdy na hraně zákona a lékařské etiky. Nezájem ministerstva. Generální ředitel kladenské Zdravotní pojišťovny Metal–Aliance a prezident Svazu zdravotních pojišťoven Vladimír Kothera je názoru, že soukromá zdravotnická zařízení pracují mnohem efektivněji než státní. „Funguje v nich to, čemu se říká podnikatelský záměr. A to neplatí jen pro pražská zařízení, která se orientují na bohatou klientelu. Podobný komfort poskytují i některé odstátněné ústavy v jiných regionech České republiky, vysvětluje Kothera. Výhodu soukromých zařízení vidí hlavně v hospodárnosti léčby. „Neváhají využít čehokoliv, jen aby se pacient dostal co nejdříve do dobrého stavu, chválí progresivní léčbu soukromých zařízení. Je přesvědčen o tom, že investování peněz do zdravotnictví bez ladu a skladu, aniž by byla známa efektivita léčby, je omylem současného vedení ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo ovšem činnost nestátních zdravotnických zařízení zřejmě příliš nezajímá. „U nás to nikdo nesleduje, konstatovala pracovnice tiskového oddělení, které týden neodpovídalo na žádost o spojení s informovaným pracovníkem ministerstva. Také Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) se tváří, že pro ni není rozhodující, komu peníze za poskytování zdravotní péče vyplácí, zda soukromému, nebo státnímu subjektu. „My to tak nerozlišujeme, odpověděla na otázku, kolik procent z úhrad jde na nestátní zařízení, tisková mluvčí VZP Kateřina Zamastilová. Přitom právě tato pojišťovna má rozhodující vliv na další strategie soukromých zdravotních center. Nejdříve peníze. I když se jednotlivé soukromé pražské kliniky nebrání spolupráci se zdravotními pojišťovnami, konstatují, že podepsat s nimi dohodu bývá velmi svízelné. Pojišťovny totiž nemají zájem na tom, aby si kliniky klienty vybíraly, chtějí, aby tomu bylo spíše naopak. Soukromé zdravotnické firmy ovšem potřebují rychle peníze v hotovosti, aby mohly včas platit úroky v bankách, kde si půjčily peníze na svůj rozjezd. Platby předem od zahraničních společností za poskytování zdravotní péče pro jejich zaměstnance byly a stále jsou pro ně jedinou jistotou v příjmové bilanci na počátku každého roku. „Kdyby mi společnost Philip Morris nezaplatila na rok dopředu, asi bych brzy skončil, tvrdí majitel První pražské zdravotní Jan Rohlena. Není to tak dávno, co splatil všechny dluhy, přesto cítí, že by mu smlouva s VZP značně uvolnila ruce. „Všechno si od pacientů nemůžete nechat zaplatit. Pokud ano, pak jste příliš drazí, řekl podnikatel, který si láme hlavu s tím jak dál. Když se řekne nadstandard. Služby, které svým pacientům soukromá zdravotnická zařízení poskytují, jsou ve srovnání s nabídkou státních zařízení opravdu nadstandardní. Pacient v nich například nemusí čekat dlouhé hodiny na každé vyšetření. Soukromníci se snaží vytvořit diagnostická centra i kliniky, protože medicína je multioborová záležitost. V jedné budově by měl být k dispozici jak praktický lékař, tak i příslušní odborníci, aby pacient při jedné návštěvě mohl absolvovat i více vyšetření, jsou–li potřebná ke stanovení jeho diagnózy. Vzhledem k tomu, že lhůty pro některá speciální vyšetření jsou ve státních zařízeních často neúnosně dlouhé, jsou diagnostická centra pro pacienty mnohem pohodlnější. Některá soukromá zařízení se již natolik přizpůsobila poptávce na trhu, že jsou schopna zajistit během několika hodin například i testy na HIV. „Podařilo se nám navázat kontakt s laboratoří, která nám za několik hodin vzorky krve vyhodnotí. Klienta, jehož čas je příliš drahý na to, aby cestoval po Praze kvůli odběru krve, jsme schopni navštívit přímo na pracovišti a krev mu odebrat. Osobně mu za krátkou dobu doručíme i potvrzení o jeho nálezu, který potřebuje ke služební cestě do zahraničí, říká Stanislav Kusý, ředitel společnosti International Clinic Doctor. Kusý několik let pracoval jako lékař v Zambii. „Právě tam jsem pochopil význam slov Medical Industry a snil jsem o tom, jak v Česku založím společnost, která bude fungovat na podobném principu, tvrdí. Dalo mu hodně práce svoji vizi uskutečnit. Bariéry doktorů. Pro zdravotnické společnosti, které se orientují převážně na cizineckou klientelu, je problémem číslo jedna najít jazykově vybavené lékaře. „O sestry, které umí plyně anglicky, nouzi nemáme. Většina z nich totiž pracovala jako au pair buď ve Velké Británii nebo v Americe. Horší je to s lékaři, komentuje Kusý. Nedostatek doktorů, kteří na dobré úrovni ovládají jeden ze světových jazyků, nutí některá zařízení sáhnout po lékařích ze zahraničí. Ti, protože nemají potřebná povolení k činnosti v Česku, vyplňují bianco dokumenty, které potvrzují jejich čeští kolegové. Skutečnost, že přitom riskují svoji další kariéru, jejich zaměstnavatele nezajímá. Dalším závažným problémem je neprofesionální přístup českých lékařů ke své práci. Manažeři soukromých klinik tvrdí, že doktoři nechápou, o čem je byznys ve zdravotnictví. Kromě vstřícnosti k pacientům musí například také včas přicházet na pracoviště, což některým působí vážné problémy. Ne všichni totiž jsou zaměstnanci soukromých zařízení, mnozí pracují na plný úvazek ve státních nemocnicích nebo mají vlastní ordinace a časově tolik činností prostě nezvládají. Pacienti proto na ně musejí čekat podobně jako ve státních zařízeních a jsou nespokojeni. Přitom většina soukromých zařízení získává nové pacienty díky dobrým referencím od spokojených klientů. „Z hlediska vybavení drahými přístroji a odborné úrovně lékařů nemáme problém. Ale stává se nám, a není to okrajový jev, že pacient objednaný na určitou hodinu čeká kvůli nedochvilnosti lékaře neúnosně dlouho, stěžuje si manažerka diagnostického centra Mediscan Kateřina Čihařová. Nedochvilní doktoři ovšem působí i ekonomické škody provozovatelům zařízení. Zájmem každého z majitelů je maximálně efektivně využívat drahé přístroje, do kterých investoval milionové částky. „Například nukleární magnetická rezonance stojí řádově kolem čtyřiceti pěti milionů korun, dobré cétéčko patnáct milionů, řekla Čihařová. Mediscan investoval do zařízení diagnostického centra již kolem sta milionů korun, a proto se snaží, aby se mu vložené peníze rychle vrátily. Bez toho, aby lékaři dodržovali termíny, se to asi nepodaří. Stále ve službě. Manažeři soukromých klinik a diagnostických center tvrdí, že zdravotnictví je zvláštní druh podnikání. Cílem je sice zisk, ale služby, které poskytuje, jsou speciální. Problémem většiny majitelů je, že nedokážou delegovat pravomoce na své podřízené, a to i ze strachu, že neudrží kvalitu služeb. Majitelé nestátních zdravotnických zařízení jsou ve většině případů profesí lékaři. Výsledkem je jejich enormní zatížení, neboť kromě manažerské funkce plní ještě povinnosti lékaře. „Už tři roky jsem non stop v pohotovostní službě, svěřuje se Kusý a dodává, že neví, jak dlouho tuto zátěž vydrží. Také Rohlena, zkušený praktický lékař, cítí, jak mu pod tlakem povinností, ubývají síly. „Je to směšné. Co doporučuji jiným, sám nejsem schopen udělat, říká Rohlena. Odpovědnost za podnik nutí tyto podnikatele být čtyřiadvacet hodin v pohotovosti v případě, že by jejich zaměstnanec lékař nemohl vyjet ke klientovi. Zatímco Kusý našel sílu budovat svoji pobočku v Africe, Rohlena uvažuje o fúzi s jinou společností. Dohoda je vždy možná. Snaha získat co největší počet platících klientů vede podnikatele k obratným marketingovým kouskům. „Vždy se s klientem dohodnu. Mám sice standardní podmínky, ale to neznamená, že na nich za každou cenu trvám. Proto mě mrzí, když se mnou někdo nevyjednává. Nevadí mi, když mě kontaktuje velká firma a zájem projeví jen tři lidé. Vím, že na tom neprodělám, vysvětluje Rohlena. Je přesvědčen, že pokud by tuto aktivitu přenechal svému zaměstnanci, obchod by se nekonal. „Mám už zkušenost, že když se obě strany zadrhnou na nějaké podmínce, z dohody obvykle nic není, tvrdí Rohlena. Zatímco Rohlena staví svůj podnik na serióznosti a věhlasu u renomovaných zahraničních firem, Kusý svoji marketingovou strategii založil na prvním vizuálním kontaktu s potenciálním zahraničním pacientem. Jak sám tvrdí, bez korupčního tlaku se mu podařilo kontaktovat přes pět set lukrativních pražských hotelů a penzionů. „Cizinec většinou neví, na koho se má v případě zdravotních potíží obrátit. Snažíme se mu proto vyjít vstříc samolepkami na hotelových telefonech, kartičkami umístěnými na hotelových stojanech nebo upoutávkami na recepci. Ale stejně to nejde tak hladce. Vázne komunikace s hotelovým personálem. Když zrovna nemá službu člověk v recepci, který nás zná, potenciální zákazník nám uteče, sděluje Kusý. Kam se poděla etika? Podnikatelé ve zdravotnictví díky svým zkušenostem s lidmi a své intuici většinou dokázali vytvořit pružné marketingové strategie. Někdy jdou přitom tak daleko, že se z nezávislých komerčních subjektů pro platící klienty stávají auditory zdraví zaměstnanců ve firmách. Řada velkých společností totiž má zájem na tom, aby znala přesný zdravotní stav svých zaměstnanců a prostřednictvím najaté zdravotní služby ovlivňovala dobu pracovní neschopnosti. Služby, které si dříve dopřával jen top management, jsou dnes schopné tyto firmy platit i pro řadové zaměstnance a toho soukromé kliniky využívají. „Je to součástí naší expanze. Plánujeme ordinace přímo v sídlech firem. Už nyní takto spolupracujeme se společnostmi RadioMobil a Citibank. V okamžiku, kdy se staráme také o zaměstnance s nižšími příjmy, jsme povinni kontrolovat i důvody jejich pracovní neschopnosti, potvrzuje současný trend Rohlena. Přiznává, že přitom bojuje se svým lékařským svědomím. Na jedné straně přiznává, že pro pacienta je výhodné znát přesné ceny za lékařské výkony, protože se nemusí trápit, kolik dá lékaři bokem, na druhou stranu stále ještě není v Čechách zvykem platit za každou návštěvu praktického lékaře. O to složitější je situace, když se pacient ocitne v roli dobře platícího klienta, ale lékařské výsledky zná jeho zaměstnavatel. Rohlena si to dobře uvědomuje, ale jak se zdá, byznys je pro něj v této chvíli důležitější.
