„Jde jen o odlákání pozornosti kvůli skutečným problémům. Což je bezprecedentní a absolutně neúměrné zdražování elektrické energie v letech 2004 až 2011, kdy pravidelně cena elektřiny rostla o 12 procent,“ zlobí se Zemek.
Fotovoltaika však není jediným zdrojem jeho potíží. Železárenská část Zemkova byznysu se vyrovnává s důsledky ekonomické krize, zatímco autobusová doprava bojuje o své místo v krajských tendrech na dopravní obslužnost. A lázeňské impérium se snaží vyrovnat se škrty ministerstva zdravotnictví v pobytech pacientů plně hrazených pojišťovnami.
Vaše železárny se letos dostávají do mírného zisku v řádu několika milionů korun. Daří se vám plnit kapacity?
Situace se zlepšuje, i když oproti roku 2007 jsme pouze na 70 procentech výroby. V letech 2009 a 2010 jsme klesli dokonce o více míst a mohli jsme krizi přežít. Propustit lidi je relativně jednoduché, ale sehnat zpět pracovníky stejné kvality je nesmírně složité. Když někoho propustíte, již se zpět na svůj post nevrátí. Jak si osahá sociální možnosti, jako je podpora, možnost přivýdělku, více volného času, žádná zodpovědnost, už se do práce nevrátí. Proto jsem kladl důraz na to, abychom co nejvíce pracovních míst zachránili. Nyní dokážeme nárůst výroby zvládnout, aniž bychom museli zaškolovat nové pracovníky.
Takže byste vlastně ani objem výroby nerozšiřoval?
Ale ano – kdyby byly zakázky. Celosvětově hutní výroba roste. Ale musíte si uvědomit změny na trhu. V roce 2004 Čína vyráběla 120 milionů tun oceli a 250 milionů tun importovala. Loni vyrobila šestkrát tolik, tedy 750 milionů tun, a importovala jen zhruba 50 milionů tun, tedy pouze určitý sortiment. Z největšího importéra se během pouhých devíti let stala největším světovým exportérem. A ten ujídá z celosvětového krajíce všem. Nejvíce evropským firmám, ale i ostatním. S tímto fenoménem se musíme vypořádat. Musíme se zaměřit na určité zvláštnosti, určité kvality, speciální oceli, být pružní v termínech bude akce za 200 či 300 milionů. Připravujeme i další, menší investice, které souvisejí s broušením trubek zvnitřku i zvnějšku, prodloužením jejich délky apod. To nám umožní na trhu zaplňovat skulinky, které zatím Čína neumí.
V poslední době se mluví o tom, že existují zájemci o koupi vašich železáren. Je to pravda?
O tom nevím vůbec nic. Určitě by se zájemce našel, ale žádné oficiální jednání není. Poslední se vedlo v době, kdy končila konjunktura. Bylo už ale bohužel příliš pozdě a jednání pak skončila.
Po výrobě konstrukcí jste se rozhodl investovat i do solárních elektráren, na jejichž provozování jste získal licenci až na Silvestra roku 2010. V poslední chvíli, kdy ještě platily výhodné ceny pro výkup elektřiny. Za to jste kritizován a vaši synové stíháni…
To je takzvané odlákání pozornosti od skutečných problémů. Což je bezprecedentní a absolutně neúměrné zdražování elektrické energie v letech 2004 až 2011, kdy pravidelně cena elektřiny rostla o 12 procent. Nejsmutnější na tom je, že na konci roku 2008 nastoupila krize, a místo aby šly ceny energií dolů, pokračovaly ve strmém růstu, který 2009 a 2011 mírně rostla, a to jen díky fotovoltaice, což dneska nechce nikdo přiznat.
Těžko můžeme očekávat, že bychom se dostali zpět na vrcholná čísla. Za devět měsíců jsme v mírném ekonomickém plusu několika milionů korun, což považuji za největší úspěch.
Nejsou ale obnovitelné zdroje příliš drahé, když je musejí mnoha miliardami dotovat všichni odběratelé elektřiny?
Zisky energetických společností a jejich skryté náklady ve službách a jiných položkách přesahují násobně částku, na niž přijdou obnovitelné zdroje. Nehledě na to, že si stát ještě přirazí DPH a solární daň. Když se občas v médiích objeví, že stát dotuje obnovitelné zdroje, nevím, kde se ta částka promítá, kdo tyto peníze dostává a kde se ztrácejí. Jestliže se letos vybere 45 miliard plus DPH na obnovitelných zdrojích a fotovoltaika stojí 15, kde je těch zbývajících 30 miliard? Je to ale v nás. Česko má postaveno 2000 MW a je kolem toho dennodenně mediální bouře. Jiné země mají plán vystavět přes 50 tisíc MW, ale dělají to naprosto systémově, každoročně povolí určitý objem zdrojů uvést do provozu a nejsou problémy.
Mohl byste popsat ekonomiku vašich solárních elektráren?
Výkupní cena jedné kilowatthodiny je zhruba 12 korun, odečtěte z toho 26 procent daně, dostáváme se na necelých devět korun. Jsme nyní ve ztrátě 200 milionů korun a investice se nám nevrátí ani za 20 let.
Kolik peněz jste do stavby investoval?
Kolem dvou a půl miliardy korun. Ale vývoj šel dopředu, nyní solární elektrárny stavíme v Bulharsku a na Ukrajině za jiné ceny. V obou případech už ale fungujeme jen jako dodavatelé, nikoli jako provozovatelé. V Bulharsku jsme postavili zdroj 20 MW a máme rozjednané další. Nyní je tam aktuální výkupní cena stanovena na 2,30 koruny a je na úrovni tržní ceny. My se dokážeme do této ceny dostat. Když jsme stavěli elektrárnu v Čechách, byly náklady mnohem vyšší. Kdyby byl program připraven rozumně a s přehledem, mohla většina peněz zůstat v české ekonomice. Z České republiky odplynulo 55 miliard za solární panely do zahraničí. A to nikomu nevadí. Kdyby měl místní podnikatel z této sumy získat miliardu, bude mu ji deset milionů lidí závidět. Ale že jsme peníze poslali Číňanům, nikomu nevadí. Jen pokrčíme rameny. Místní podniky se mohly podílet nejen na výrobě panelů, rozvaděčů, měničů a všeho dalšího. Rozhodně mohl být český podíl podstatně větší. Nyní stavíme na Ukrajině a tam je striktně stanovena výše podílu dodávek od lokálních podniků. Kdybychom ho nedodrželi, neměli bychom ani šanci si tam škrtnout.
A jak velké jsou zdroje, které tam stavíte?
Už jsme zprovoznili první megawatt, rozjíždíme další čtyři, ale celkem máme připravený projekt na desítky MW za podmínky, že zapojíme 40 procent místních produktů. Což je v tamních podmínkách, kde se výroba panelů teprve rozjíždí, složité.
Nelitujete, že jste se v Česku do provozování fotovoltaiky pustil?
Obnovitelné zdroje jsou energií budoucnosti a můžeme na ně plivat, jak chceme. Je jedno, jestli uhlí dojde za 30, nebo 100 let, prostě jednou reálné zdroje nebudou a musejí být nahrazeny něčím jiným. Jestliže se prosazuje něco nového, má to své porodní bolesti. Je však potřeba, aby ceny byly tržní, a ne aby se na ně doplácelo. V roce 2010 jsme stavěli proti dnešku čtyřikrát dráže. Naprosto největší propad je v ceně panelů. Náklady se už dostávají na tržní cenu. Dnes zaplatíte doma šest korun za jednu kilowatthodinu. Ale jak jsem říkal, v Bulharsku je výkupní cena 2,30 koruny. Kdybych i s vyššími náklady na dražší pracovní sílu postavil elektrárnu za 2,50 či tři koruny, je to stále na polovině ceny, kterou platí domácnosti za elektřinu. Proč toto není podporováno? A proč musím žádat tisíce razítek, abych si mohl dát na střechu svého domu několik desítek panelů? Ať povolí každému stavět a provozovat fotovoltaiku za normální tržní cenu. A budeli mít přebytek elektřiny, vykoupí se za tržní cenu. Ale my jsme tržní cenu zdeformovali v silové elektřině a extrémně jsme nafoukli všechny ostatní položky…
Nevím, proč jsme pranýřovaní my, kteří jsme použili fotovoltaiku jako nástroj na záchranu pracovních míst.
Energetický regulační úřad (ERÚ) vede s vašimi společnostmi řízení o odnětí licence na provoz solární elektrárny. Co budete dělat, pokud o ni přijdete?
Myslíme si, že máme vše v pořádku. Kdyby se takto tvrdě, jak se postupuje vůči solárním elektrárnám, postupovalo i proti jiným elektrárnám, nebyla by v Česku v provozu ani jedna. Není možné, abyste udělali investici za miliardu korun a nenašly se drobné nedostatky. Jsme tak daleko, že jsme schopni veřejně vykřikovat: Vezměme buldozery a pojďme solární elektrárny za miliardy zlikvidovat. Neumím si představit, že by si to v Německu někdo dovolil říct. To by byl druhý den smetený. Doufám, že ani tady se nenajde síla, která vezme buldozer a miliardovou investici srovná se zemí. Navíc vyhláška říká, že porušíte-li určité postupy v případě investic velkého rozsahu, nemůže vám být licence odňata.
V jakém stadiu je trestní řízení?
Byl na soud podán návrh na obžalobu. Obžalováni jsou mí synové, kteří jsou podepsáni pod protokolem o předání díla. Ale my si stojíme za tím, že dílo bylo hotovo. Nepopíráme, že byly drobné nedostatky. Ty se odstraňují postupně. Na kontrole 31. prosince 2010 bylo 30 lidí. Z toho byli tři pracovníci z úřadu a zbytek naši lidé, připravení zpracovat komplexní rozbor, v jakém stavu se elektrárny nacházejí, kdyby došlo k případnému soudnímu sporu. Byli tam soudní znalci, energetičtí odborníci, bankéři z financujících bank. V polovině listopadu 2010 moudrá hlava rozhodla, že v Česku končí ke konci stejného roku zvýhodněné období a pak cena klesá. To je šest týdnů. V Německu na to moudrá hlava dala šest měsíců. Naši lidé tedy dřeli, aby bylo vše hotové, a pak někdo, tři roky nato, přijde a řekne, vy jste měli tady tu čárku špatně a v revizní zprávě udělal technik drobnou chybu. A přitom elektrárna tři roky funguje! Dokonce se řeší, jestli naše elektrárny vůbec tehdy stály. Sám ERÚ, který zažádal americkou armádu o družicové snímky, v jednom rozhovoru v televizi potvrdil, že zrovna naše elektrárny v Chomutově podle těchto snímků stály.
Vy jste asi nebyli jediní, kdo získal licenci na poslední chvíli za zvýhodněných podmínek. Jak si vysvětlujete, že zrovna na vás se snesla největší vlna kritiky?
U většiny solárních elektráren nikdo neví, kdo je jejich vlastníkem, protože mají akcie na doručitele. Kdežto u mých elektráren je vidět, kdo je vlastní. Ano, v sektoru se nějaké podvody staly. A teď je třeba je někomu přilepit na čelo, ale není moc komu. To je možná důvod.
Možná stojí za zmínku, komu a proč vadí ředitelka ERÚ Alena Vitásková. Protože nezdražuje energie, což těm, kteří na tom vydělávali stamiliony a miliardy, teď začíná vadit? Regulátor má regulovat, a ne nesmyslně zdražovat, až platíme v Česku za elektřinu nejvíce. Doma zaplatíte šest korun za kilowatthodinu. Když se vyváží elektřina, stojí 80 haléřů. V té vaší ceně je přirážka za distribuci, ale při vývozu se za distribuci neplatí vůbec nic. Tudíž se vše přenáší na obyvatele a do tuzemských podniků. To je totálně špatně nastavená cenová politika regulačního úřadu v letech 2004 až 2010.
A ještě další věc: v tomto státě se zadarmo rozdalo sto milionů kusů emisních povolenek. Celá řada podniků s nimi kšeftuje, vydělává na nich velké peníze. Ať někdo zkontroluje, na jakých účtech tyto peníze skončily. A jsou to miliardy. Proč za emisní povolenku každý uživatel nezaplatí? Když vypouštím do ovzduší zplodiny, ať za to zaplatím, a tím pádem budu dělat vše pro to, abych emise snížil. Když ji dostanu zadarmo, nic mě k tomu netlačí. Pokud by se zavedla daň z emisních povolenek, nemusel by občan nic doplácet na obnovitelné zdroje.
Vyhláška říká, že porušíte-li určité postupy v případě investic velkého rozsahu, nemůže vám být licence odňata.
Další zvláštnost v českém solárním byznysu se týká povinného zpětného odběru elektroodpadu. Majitelé fotovoltaických panelů musejí nyní několika firmám, které si říkají kolektivní systémy, zaplatit za jejich ekologickou likvidaci. Jak se na tuto povinnost díváte?
To je něco, nad čím zdravý rozum zůstává stát. Dvě tři firmy, o nichž nikdo neví, jestli umějí či neumějí něco zlikvidovat, dostanou povolení od ministerstva. Na jejich účtech mají v krátké době přistát tři miliardy korun, a přitom víme, že životnost solárních elektráren je za hranicí roku 2035. Proč dnes řešíme něco, co bude aktuální za 25 let?
Navrch, panely ani nejsou odpad. Dostanete z nich hliník, křemík, sklo, ocel. Za klasický odpad lze považovat jednu jedinou drobnou položku řádově v miligramech. Vydělá na tom jen několik firem, které si povinnost včas prolobbovaly. Jsem si jist, že jak peníze přistanou na jejich účtech, tyto firmy v brzké době zmizejí a nikdo z těch, co zaplatili, se nedočká toho, že by mu prováděly recyklaci.
Komplikovanou situaci máte i ve svém dopravním holdingu. Jak se vám daří v tendrech na veřejnou autobusovou dopravu?
Tendry považuji za jeden velký nesmysl. Výsledek tendru, který proběhl v Jihomoravském a Ústeckém kraji, je jenom ten, že se přemalují autobusy, které tam již jezdily, z firmy A na firmu B. Ten, kdo vyhraje, jezdí o několik korun levněji, a chudák řidič autobusu dostane o tolik méně peněz, protože jinak se dopravní společnost do nižšího rozpočtu nevejde.
Když prohrajete v tendru, nemáte jinou možnost než své autobusy se skřípěním zubů prodat vítězovi soutěže. A tam, kde unikají obrovské peníze, což jsou lokální železniční tratě, které by se měly postupně likvidovat a na druhou stranu podporovat dálkové vlakové trasy, se nic neděje. Má smysl, abych se dostal ze Zlína do Prahy za tři hodiny a nemusel se mnohdy trmácet šest hodin po dálnici. Ale proč má vlak jezdit ze Vsetína do Velkých Karlovic, když vedle vede silnice a jeden dopravce jezdí za 30 milionů a druhý za osm? Je třeba si to spočítat.
| Jako na houpačce |
|---|
| Rodák z Vlčnova Zdeněk Zemek nepatří ke zrovna nejsdílnějším českým velkopodnikatelům, přesto se v médiích objevuje periodicky, leckdy intenzivněji, než by mu bylo milé. Jako například posledních několik měsíců, kdy se všemi pády skloňují jeho aktivity ve fotovoltaice, za něž si jeho synové vysloužili i trestní stíhání. |
| Poprvé do novinových titulků výrazněji vstoupil na přelomu tisíciletí, kdy se jeho ocelářské podniky dostaly kvůli hluboké krizi v hutnictví do finančních problémů. Firmy čelily návrhům na konkurz, navíc Zemek musel řešit mnohasetmilionové pohledávky České konsolidační agentury, která převzala úvěry podniků z předprivatizačních dob od zkrachovalé IPB. Další mediální rána přišla hned zkraje tisíciletí z Rumunska, kde byl zavražděn odborový předák tamních železáren, které Zemek krátce předtím koupil. Akvizice podniku byla místními vnímána jako nepřátelská, takže český podnikatel čelil mnoha podezřením, která se však neukázala jako opodstatněná. Nicméně rumunská vláda opět zestátnila a kupní cenu Zemkovi už nevrátila. |
| Následná konjunktura však podniky zpět vynesla do stamilionových zisků a mnohamiliardových tržeb. Přítrž přinesla až celosvětová ekonomická recese, s níž se pochopitelně svezlo i silně cyklické hutnictví. Propadům ve výrobě se rozhodl v roce 2008 Zemek čelit výrobou a montáží konstrukcí pro solární elektrárny, nakonec investoval i do jejich výstavby a provozování ve vlastní režii. |
| Souběžně vedle železáren Zemek budoval i autobusový holding a spolu s rodinou Plachých také lázeňské seskupení. Celé Zemkovo impérium zaměstnává ke čtyřem tisícům pracovníků, roční tržby se pohybují mezi osmi a devíti miliardami ročně, zisk kolem 200 milionů korun. Výsledek sráží fotovoltaika, která loni prodělala 200 milionů. |
| Vedle podnikání Zemek investoval do fotbalového klubu 1. FC Slovácko, podporuje sportující děti ve Fotbalové akademii a rozjíždí i golfové aktivity. Nezapomíná ani na kulturu, sbírá díla slováckých malířů, především folklorního impresionisty Joži Uprky, jehož odkazu vybudoval ve spolupráci s dalšími mecenáši a městem galerii v Uherském Hradišti. |
Ale záleží přece na krajích, jaké si objednají dopravce.
Krajům je to úplně jedno. Z ministerstva dopravy dostávají na obslužnost účelové dotace a peníze jen z jedné kapsy předávají do jiné. Ale starostům obcí už to jedno není. Ti řvou. Co kdyby se jim sebral vlak, který tam jezdí už sto let? Starosta navíc za dopravu nic neplatí. Kdyby to platil, zvážil by, jestli má smysl, aby k nim pro tři cestující jezdil vlak anebo autobus za třetinový peníz.
Kdyby se z lokálních železničních tratí udělaly cyklostezky, v zimě běžecké tratě, z nádraží uděláte restauraci, ubytovny, půjčovny, zaměstnáte víc lidí než dnes. Posílíte zaměstnanost, využijete tratě turisticky, uděláte něco pro rozvoj regionu. Ale my nejsme schopni v Česku vybrat ani jednu trať a udělat z ní vzorový projekt. Peníze, které se ušetří za údržbu kolejí, se dají na rozvoj rychlovlaků, dálkových tratí. Takhle to dělají v Německu a ve Švýcarsku.
Šli jsme do několika tendrů, asi ve třech jsme byli úspěšní, ve zbytku nikoli. Výsledkem je, že klesne cena za výkon, firma musí škrtit náklady. A, bohužel, mzda řidičů je nejvyšším výdajem…
Koukám, že váš byznys je složitý ve všech segmentech. Teď ještě trpí po novém indikačním seznamu i vaše lázně úbytkem pacientů...
Česká republika zaplatí 70 miliard korun za léky. Z toho marže lékáren je 26 procent, marže velkoobchodu je třeba dalších 13 procent, takže si spočítejte, kolik je to peněz. Enormní zisky mají i výrobci léků. Ale my budeme šetřit na chudácích, kterým zkrátíme lázeňský pobyt. Ti, co to nejvíc potřebují – a je jich řada –, jsou lidé, kteří jsou invalidní, mají málo šancí uchytit se sociálně, aby si vydělali nějaký nadstandardní peníz a mohli si lázně zaplatit ze svého.
Výsledkem je, že lázním se seberou peníze, některé již krachují, všem se horší ekonomika, což řeší propouštěním. Spočítejme si, kolik to stojí na příspěvcích na nezaměstnanost, ale hlavně jaké to má obrovské sociální a psychologické dopady. A my proti tomu neumíme najít jednu nebo dvě miliardy korun…
A to opravdu nejde překlopit lázně z hrazených pobytů na samoplátce?
Po troškách se stále přesouvají podíly počtu klientů ve prospěch samoplátců oproti těm, kterým přispívají pojišťovny. Ale nelze reagovat na takové radikální rozhodnutí v krátkém čase. Dovedu si představit, že by se nastavil třeba desetiletý program a každý rok něco málo uloupneme.
S prodlužováním věku dožití, kdy se projevují ve stále větší míře nemoci, jichž bychom se dřív nedožili, bude vyžadovat resort zdravotnictví stále větší zdroje financí. Ale rozdělujme peníze rovnoměrně. Možná kdyby se někdo podíval, co se ve zdravotnictví prostavělo, co se takzvaně proinvestovalo na různá technická zařízení a kolik to stojí u výrobce, možná bychom se zasmáli té miliardě, která se škrtá na lázeňství. l
| Zdeněk Zemek (62) |
|---|
| • Absolvoval pražskou VŠE a později i Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. |
| • Do revoluce pracoval ve Slováckých strojírnách Uherský Brod a v Železárnách Veselí nad Moravou v různých provozních funkcích. |
| • Podnikat začal hned počátkem roku 1990, kdy založil se svými kolegy a rodinou obchodní družstvo Morava Zlín. |
| • V roce 1994 koupil společnost Železárny Veselí, dva roky nato Železárny Hrádek, do konce 90. let minulého století další železárenské firmy včetně Válcoven trub Chomutov a dopravní i lázeňskou část seskupení |
| • Vybudoval Galerii Joži Uprky, v roce 2007 založil Nadaci Moravské Slovácko. |
| • Před šesti lety vstoupil do fotbalového klubu 1. FC Slovácko, založil Fotbalovou akademii, která se stará o děti od šesti let. |
| • Je aktivní i v golfu, spravuje devítijamkové hřiště v Ostrožské Nové Vsi. |
Čtěte také:
Privatizace železáren skončila vraždou
