Celý podtitul: Nedostatečná kapitálová přiměřenost bankovnímu sektoru v ČR zřejmě nehrozí
Do popředí zájmu odborné veřejnosti se opět dostávají zátěžové testy bank. I když se pozornost v současné době upírá především k těm evropským, jejichž výsledky byly oznámeny 23. července, významné události se dějí i na domácí půdě. Česká národní banka zveřejnila ve své nejnovější Zprávě o finanční stabilitě nejen výsledky aktuálně provedených makrozátěžových testů, ale i podrobně popsala inovovanou metodologii tohoto instrumentu, kterým pravidelně testuje odolnost bankovního sektoru v ČR.
Kapitálový polštář
ČNB ve zprávě představila tři alternativní možnosti ekonomického vývoje. Kromě Základního scénáře, který je založen na platné oficiální prognóze centrální banky z května 2010, obsahují tyto varianty aktuální rizika. Scénář Návrat recese zachycuje riziko trvalejšího hospodářského poklesu ve tvaru W, tedy další výrazný propad HDP v tomto a částečně i v příštím roce. Scénář Ztráta důvěry přidává k recesi ve tvaru W navíc nepříznivý vývoj na finančních trzích, tedy depreciaci kurzu a razantní nárůst úrokových sazeb a výnosů státních dluhopisů.
Oba zátěžové scénáře představují pro bankovní sektor nárůst úvěrových ztrát, verze Ztráta důvěry navíc vede ke značným ztrátám z přecenění cenných papírů kvůli nepříznivému vývoji na finančních trzích. Banky by však dokázaly těmto ztrátám úspěšně čelit nejen existujícím kapitálovým polštářem (kapitálová přiměřenost bankovního sektoru se pohybuje nad čtrnácti procenty), ale i svou schopností generovat výnosy i v nepříznivém období. Ani v jednom ze scénářů se agregátní kapitálová přiměřenost sektoru nedostává pod hranici osmi procent a případné kapitálové injekce by se pohybovaly maximálně do tří miliard korun, což je méně než jedno promile HDP.
Konzervativní odhad
ČNB nyní ve své pravidelné zprávě používá novou metodologii takzvaných dynamických testů. Jejím principem je čtvrtletní modelování klíčových bilančních i výkonových proměnných bankovního sektoru v horizontu dvou let, tedy pro roky 2010 a 2011, pro jednotlivé alternativní scénáře. Pro odhad vývoje hlavních proměnných, jako jsou zisky, celkové úvěry či půjčky v selhání, se využívá řada ekonomických modelů. ČNB též transparentně ukazuje, jak by bývala používaná metodologie fungovala v minulých letech. Odhad vývoje klíčových veličin by byl konzervativní, tedy rizika by mírně nadhodnocoval. Toto nastavení testů na pesimističtější straně je záměrné, neboť zátěžové testy by měly brát v úvahu určitou míru nejistoty pro případ realizace nepříznivého scénáře.
Zajímavou otázkou je, jak moc by musel poklesnout HDP, aby se bankovní sektor jako celek dostal do situace nedostatečné kapitálové přiměřenosti, tedy efektivně na hodnotu pod osmi procenty. ČNB tento takzvaně reverzní zátěžový test provedla, přičemž výsledky ukazují, že trajektorie růstu HDP by se musela pohybovat v tomto a příštím roce v negativních hodnotách a na přelomu obou let by musela dosáhnout přechodně téměř minus sedmi procent. Pouze v takovém případě se bankovní sektor jako celek dostává ke konci roku 2011 těsně pod hodnotu kapitálové přiměřenosti osmi procent. Takový propad HDP lze považovat za relativně nepravděpodobný.
Potvrzená odolnost
Banky v ČR by byly schopny ustát situaci, kdy by se řecká krize rozšířila i na další státy jižního křídla EU (Španělsko, Portugalsko a Itálie) a hodnota držených státních dluhopisů a dalších expozic vůči těmto zemím by významně ztratila na hodnotě. Expozice českého bankovního sektoru vůči všem čtyřem zmíněným zemím činila ke konci března 2010 celkem 46,3 miliardy korun, přičemž z drtivé většiny (77 procent) šlo o dluhopisy, především vládní. Taková citlivostní analýza byla provedena v rámci scénáře Ztráta důvěry, který implicitně zahrnuje i případné další vlivy extrémně nepříznivého vývoje v jižním křídle Evropy, například pokles zahraniční poptávky. Při předpokladu 50procentních ztrát z těchto expozic by byly banky nuceny dodatečně odepsat 23,1 miliardy korun (0,5 procenta aktiv), při velmi extrémním a nereálném předpokladu stoprocentních ztrát by šlo o celých 46,3 miliardy korun (jedno procento aktiv). V obou nepravděpodobných případech by však kapitálová přiměřenost bankovního sektoru neklesla pod regulatorní minimum (viz Žádný problém). Nutné kapitálové injekce by se však ve srovnání s původním scénářem Ztráta důvěry zvýšily téměř na šestnáct miliard korun, tedy na šest procent regulatorního kapitálu a přibližně půl procenta HDP. Některé banky by totiž byly zasaženy výrazněji.
Graf:
Žádný problém
Možné dopady rozšíření řecké krize na české banky
- Původní scénář Ztráta důvěry
- S padesátiprocentními ztrátami z expozice vůči krizovým zemím
- Se stoprocentními ztrátami z expozice vůči krizovým zemím
červený sloupec - Úvěrové a tržní ztráty v roce 2010 (v procentech z aktiv)
modrá křivka - Kapitálová přiměřenost ke konci roku 2010 (v procentech, pravá osa)
Pramen: ČNB
