Nedostatky kuchyně poněkud zmírní dobrý pocit z konzumace biopotravin
Představte si následující situaci: nacházíte se na Václavském náměstí, bije poledne a vy se nechcete ošidit fast-foodem, ale ani nehodláte uvíznout v tenatech klasické gastronomie. V tom případě zkuste zabočit do ulice Ve Smečkách a po mírném stoupání strčit do dveří vegetariánské restaurace Zen-zen. Žádná omšelá alternativa, nýbrž moderní úpravný lokál. Filozofii východu evokují čajové svíčky, oblázky a bambusové podložky, jež harmonicky dolaďují černý tonetový mobiliář a chladnou světlou dlažbu. Zdá se však, že většina populace zřejmě přece jen zůstala v KFC – navzdory nesmírně milé obsluze a pouličnímu poutači na polední menu je v restauraci pusto a prázdno.
Jednoduchý, ale na první pohled zajímavý jídelní lístek upozorňuje na pokrmy vhodné pro vegany i oběti bezlepkové diety; vaří se bez glutamanu sodného za přispění mořské soli, slunečnicového, olivového a sezamového oleje. Na požádání vám tu běžný sýr zamění za tofu a máslo za olej.
Pro začátek si objednáváme boršč, který se před námi za chvíli ocitá v bílé misce, jež spočívá na červeném ubrousku, a ten zas na černém lakovaném tácku. Spolu s kalíškem rostlinné smetany (testujeme, zda záměny na vyžádání fungují) je to kombinace radost pohledět. Servíruje se pochopitelně bezmasá varianta klasické východoslovanské polévky – postupně v ní objevujeme nudličky červené řepy, mrkve a zelí, bobkový list a pepř. Rostlinná smetana obstarává sladce sametový tón a Zen-zen zatím udržuje laťku.
Toaletní intermezzo nám umožňuje seznámit se se suterénní čajovnou, která díky dvojici pohovek a výrazně světlému ladění prostoru působí mnohem útulněji než přízemí a dle slov servírky funguje většinou jako útočiště zamilovaných dvojic, které tu nad šálkem čaje vydrží dlouhé hodiny.
Mezitím se na stole ocitly druhé chody – představují je plněné papriky a čočkové kari s tofu a kokosem. V prvním případě se na černém talíři, jenž připomíná lesklou hladinu jakéhosi zlověstného pohádkového jezera, skvějí tři půlky paprik ve složení dvě zelené a jedna žlutá. Jsou naplněny kousky žlutooranžové dýně (zřejmě podušené či uvařené v páře), které kuchař promíchal s kostičkami tofu, kapary a jakýmsi těžko identifikovatelným lupením (cibulová nať?). Dva volně ložené vějířky kadeřavého salátu se tváří jako obloha, jíž se někdo v kuchyni začal zabývat, ale mezitím ho odvolali zavářet knedle (jistě ze špaldové mouky), a talíře se ke vší smůle zmocnila nepoučená obsluha. Celá kreace svým barevným pojetím trochu připomíná jakési rozverné krematorium. Zelené papriky se k tepelné úpravě navíc příliš nehodí – hořkou chutí odvádějí pozornost od náplně, která by měla představovat zlatý hřeb pokrmu. S tou se však věci mají podobně: mdlá dýně by potřebovala popíchnout (minimálně kořením), ale protivně octově chutnající kapary ani tofu, které by klání o vítěze ve fádnosti vyhrálo už samo o sobě, tento impulz v žádném případě nezajistí. Papriky s náplní jsou navíc dosti „suché“, úplně volají po nějakém lahodném sosu…
Indická inspirace je naštěstí chuťově výraznější, i když naše původní představa byla o poznání ostřejší. Dostáváme bohatýrskou porci hnědé čočky, již kuchař orestoval s tofu, cibulí, orientálním kořením a kokosem. Prostřední část talíře tvoří lahodné sladkokyselé chutney, jež dodává maličko dusivé luštěnině šmrnc a další dimenzi. Zbývající plochu pak zcela vyplňuje indiánská rýže (omyl v duchu Kryštofa Kolumba), která se ke kari valně nehodí, a tak ji ignorujeme. Stejně jako nevýraznou oblohu (dva listy salátu a dva měsíčky rajčete). Naštěstí však chuťový zážitek napraví nepříliš povedený vizuální dojem a my ještě zatoužíme okusit trochu krému z mraženého banánu. Přichází na stůl v malé misce hustě posypaný sekanými lískovými oříšky, jež chutnají trochu divně – jako by začaly žluknout. Krém je však lahodný, hlaďoučký, bez nepříjemných ledových krystalků a chutná opravdu zcela přírodně – dokonce nám připadá, že ani nebyl přislazován. Užíváme si zdravého mlsání a přemýšlíme, co nám dnes tato restaurace poskytla. Nadmíru příjemnou a ochotnou obsluhu, dobrý pocit z konzumace nechemických potravin, příšernou rozlévanou frankovku, ubohou nabídku nekvalitních vín (biovíno chybělo zcela) a některé nedotažené kuchařské kreace. Za to jsme zaplatily 496 korun, což se nejeví přemrštěně. Najedly jsme se zdravě, ale žádný gastronomický objev jsme bohužel neučinily. V podniku podobného zaměření bychom navíc čekaly vřelejší interiér a nekuřácké prostředí.
VALUE FOR MONEY: 5
+ nestrojeně milá a usměvavá servírka
- klinicky nehostinné prostředí a zoufalá nabídka vín
Zen-zen
Adresa: Ve Smečkách 21, Praha 1
Tel.: 296 303 443
Otevírací doba: po-pá 11-23, so-ne 12-22
- Počet míst: restaurace 53, čajovna 16 + 2 pohovky
- Druh kuchyně: vegetariánská
- Platební karty: žádné
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina
- Země původu nabízených vín: ČR
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 9 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 10 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem 50 bodů z 60
Výběr z jídelního lístku :
Mexická tortilla (pšeničná tortilla plněná směsí červených fazolí, kukuřice, červené papriky, rajčat a chilli s česnekovým dipem) 145 Kč
Houbové rizoto (směs lesních hřibů, špenátových listů, bílé rýže a parmazánu) 155 Kč
Kuskus salát (směs kuskusu, pomerančové šťávy, zeleného chřestu a červené papriky, podávaný v lůžku z listových salátů, sypaný restovanými mandlemi) 95 Kč
Rozpečený kozí sýr (kolečka bagety, zálivka vinaigrette, ledový salát, zálivka ze sezamového oleje a skořice) 135 Kč
Ovocný salát s kokosem a skořicí 75 Kč
Jogurt s medem, borůvky a pistácie 55 Kč
Výběr z vinného lístku:
Rulandské bílé 0,75 150 Kč
Muller 150 Kč
Muškát 160 Kč
Zweigeltrebe (růžové) 220 Kč
Modrý Portugal 150 Kč
Frankovka 150 Kč
