Vstup ČR do EU
Politici ODS se o víkendu mezi 29. a 30. květnem shodli. Pro zemi je nereálné, aby se do roku 2003 stala členem Evropské unie. Toto vročení se nesmí stát zhysterizovaným cílem, je nutno přibrzdit. „Sociálně demokratická vláda by nadále neměla t oto datum předhazovat veřejnosti. Její reakce ve chvíli, kdy toto datum nebude naplněno, může být negativní, a může se dokonce obrátit proti myšlence evropské integrace, varoval stínový ministr obrany Petr Nečas. Druhým dechem dodal, že současná vl áda pro integraci dělá hodně málo. Legislativní smršť, kterou slíbila, se nekoná: „O Evropské unii se spíše žvaní, nežli koná.“
Kde je máj, lásky čas. Verbální útoky Občanské demokratické strany na vstup České republiky mezi evropskou elitu nabyly na militantnosti, mluvčím eurorealismu, jak nazývá svůj postoj nejsilnější opoziční strana, se stal stínový ministr zahraničí Jan Zahra dil. A co říká? Generaci vizionářů v Evropské unii dnes vystřídali pragmatici, kteří nemají žádnou vizi, zato umějí dobře počítat. A především šetřit, takže rozšíření Evropské unie pro ně není hlavním úkolem dne. Prima.
O dva dny později než Zahradil, 4. června, se vyslovil v Lidových novinách na stejné téma jeho šéf, předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus. Ocitoval podle něj památná slova, která mu řekl do očí komisař Evropské unie Hanse van den Brook na jedno m z plenárních zasedání Světového fóra v Davosu někdy v polovině devadesátých let. Slovy komisaře prý nevstupuje Evropská unie do České republiky, ale Česká republika do Evropské unie. Klaus tvrdí, že to, co van den Brook říká, je nezanedb atelná myšlenková a logická chyba. A tvrdí proto, že musíme mít právo o Evropské unii svobodně diskutovat. Budiž.
Ale to, co předvádí ODS, už snad ani není diskuse, ale šíření poplašných zpráv. Zahradil se mírně řečeno snaží být papežštější než papež, nezní-li z jeho slov hysterie. Zvláště když hovoří o tom, že po roce 2003, tedy při vstupu do Evropské un ie, by domácí ekonomika dostala takovou ránu, že by přestala existovat. Jestli je opravdu přesvědčen, že lepší přístup na evropské trhy a desítky miliard korun z bruselského měšce by tuzemské hospodářství položily, nechť mu pánbůh zdravý rozum zachovati ráčí. Pokud jde o subtilnější problémy, měl by mu ekonom Václav Klaus vysvětlit, že rozhodnutí Evropské unie se České republiky dotknou, ať budeme jejím členem nebo ne.
Ostatně i poslanec Zahradil občas jezdí po příšerně pomalých eskalátorech pražského metra, které jsou nastaveny na normy Evropské unie. Tak ať ten získaný čas při výstupu ze stanice metra Malostranská - tudy se chodí do Poslanecké sněmovny - alespoň využije k meditacím, jak posílit českou ekonomiku bez toho, že země bude členem EU.
Expremiéra Václava Klause odjakživa dráždil především bruselský byrokratický moloch. Tomu třikrát sláva. Kdo by se chtěl řídit nadiktovanými normami o tahu slipů v rozkroku. Avšak… Je hezké glosovat zvenčí a dál nic nedělat. Co ale na m ariáši změní kibic? Logičtější je, a na logiku se Václav Klaus v případě Evropské unie zhusta odvolává, měnit nesmyslná pravidla zevnitř.
Zase ale svědivé ale. Vedou Občanskou demokratickou stranu, respektive jejího šéfa, k ušlechtilým myšlenkám skutečně ušlechtilé cíle? Anebo je to obava ze ztráty pašalíku, v němž mohou kralovat podobně nesmyslné normy, ač vyšší váhové kategorie, jako například náš zamýšlený tiskový zákon? Samé otázky.
Přemýšlet o Václavu Klausovi by nebylo tak podstatné, kdyby tolik neovlivňoval bezmyšlenkovité členy ODS a jeho ideje tolik nekorespondovaly s myšlením vládní sociální demokracie. Odhlédnuto od oficiální dikce (napřík lad vicepremiér Egon Lánský se nechal slyšet, že se vládě daří zahlazovat opoždění integrace České republiky do Evropské unie) se dvě nejsilnější politické strany shodují: Namístě je opatrný přístup.
Nejčerstvějším příkladem je postoj poslanců ze sněmovního výboru pro evropskou integraci (opět za ODS a ČSSD) k jednotné evropské měně. S místopředsedou vlády Pavlem Mertlíkem se shodli, že je na ni nutno pohlížet, a natož potom se k ní blížit, zdrženlivě a opatrně. Obávají se, že integrace může mít fatální důsledky, a tak se kloní k fil ozofii „malé, ale naše“. A půvabná, protože nikdy nekončící diskuse o správném načasování vstupu může začít. Živné půdy je dost a dost.
Verbální vyjádření, možná víc než reálný postup, mají pro Brusel nezanedbatelnou váhu. Evropská unie opravdu váhá zda, koho a kdy přijímat. Už delší dobu ji zaměstnává vlastní vnitřní reforma, nové závazky vůči stabilitě Balkán u i podpora stability severní Afriky. Takže jí nechuť Prahy může přijít vhod.
Chybná strategie při přibližování k Evropské unii může být osudná, stejně jako to, že pro většinu občanů jsou hovory o unii exkluzivní záležitostí pro pár vyvolených. Při snahách ODS a komunistů a s pasivní rezis tencí ČSSD nebude potíž vyvolat čistě izolacionistické nálady. Pak ovšem každá politická strana, která bude razit evropský směr, pohoří.
Premiér Miloš Zeman bude koncem června v Parlamentu hodnotit práci jednotlivých ministrů. Snad i připomene, kvůli komu neplní vláda legislativní plán, proč přibližovací dokumenty nemají ani vnitřní, ani vnější závaznost. D odat by mohl i to, jak s členy kabinetu, kteří přípravám na vstup do Evropské unie nevěnují dostatečnou pozornost, zatočí.
Je ale ještě jedna možnost. Šéf sociálně demokratického kabinetu nemusí o Evropské unii říct ani slovo. Může jen veřejně roztrhat vládní programové prohlášení.
