Vstup České republiky do Evropské unie má od 1. května 2004 přímý dopad na všechny sféry naší ekonomiky. Mimo jiné došlo ke zvýšení turistického ruchu a prohloubení ekonomických vztahů Česka s ostatními státy Evropské unie. Ve větší míře než dosud čeští občané pracují nebo podnikají v zahraničí, stejně jako zde zahraniční firmy se sídlem mimo Česko zaměstnávají české občany.
Vstup České republiky do Evropské unie má od 1. května 2004 přímý dopad na všechny sféry naší ekonomiky. Mimo jiné došlo ke zvýšení turistického ruchu a prohloubení ekonomických vztahů Česka s ostatními státy Evropské unie. Ve větší míře než dosud čeští občané pracují nebo podnikají v zahraničí, stejně jako zde zahraniční firmy se sídlem mimo Česko zaměstnávají české občany.
Jak se více než roční členství v Evropské unii projevilo na českém systému veřejného zdravotního pojištění? Za účelem přeúčtování a úhrad za poskytnutou zdravotní péči v rámci zemí Unie vzniklo v České republice Centrum mezistátních úhrad. Další novinkou je existence Evropského průkazu zdravotního pojištění.
V následujícím textu přineseme podrobný přehled těchto i dalších novinek pro tři základní skupiny pojištěnců: zaměstnavatele a zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné a pro osoby bez zdanitelných příjmů. Samostatnou kapitolu pak představují dvě specifické skupiny: přeshraniční pracovníci (takzvaní pendleři) a vyslaní pracovníci.
1. Obecné principy
1. 1. Právní úprava
Základními právními normami pro účastníky veřejného zdravotního pojištění a pro poskytování zdravotní péče v rámci Evropské unie jsou Nařízení č. 1408/71
a č. 574/72 Rady EEC (dále jen Nařízení).
Tato Nařízení jsou přímo platná ve všech státech Evropské unie a mají přednost před národními zákony.
Podle těchto nařízení postupují i některé nečlenské státy Evropské unie, a to konkrétně Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko. V současné době je poněkud odlišná situace ve Švýcarsku. Zatím se totiž nepodařilo projednat rozšíření smlouvy mezi Švýcarskem a EU o nově přistupující státy včetně České republiky, takže u těchto států ve vztahu ke Švýcarsku prozatím Nařízení EU nejsou aplikována.
Před 1. květnem 2004 byl vztah mezi Českem a státy Evropské unie (v oblasti poskytování a úhrady zdravotní péče) řešen zejména v rámci mezistátních smluv o sociálním zabezpečení. V souladu s těmito ujednáními byla občanům na území druhého státu poskytována takzvaná nutná a neodkladná zdravotní péče. Vstupem České republiky do Evropské unie se dosud platné podmínky zásadním způsobem změnily. Předchozí smlouvy mezi státy tedy ve věci poskytování a úhrady zdravotní péče pozbývají platnosti a poskytování zdravotní péče je v rámci Evropské unie upraveno výše zmíněnými Nařízeními Rady EHS č. 1408/71 a 574/72.
V praxi tedy rozlišujeme po 1. květnu 2004 v podstatě následující varianty právních úprav poskytování zdravotní péče českým občanům v zahraničí:
1. na území členských států EU včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska v souladu s uvedenými Nařízeními,
2. na základě mezistátních smluv o sociálním zabezpečení – v těchto případech se konkrétně jedná o Chorvatsko, Srbsko a Černou Horu, Rumunsko, Turecko (další smlouvy se připravují),
3. podle mezivládních dohod uzavřených před rokem 1989. Tyto smlouvy byly uzavírány především s takzvanými lidově demokratickými státy a na jejich základě lze nárokovat v těchto státech bezplatně nutnou a neodkladnou zdravotní péči. Protože se však převážně jedná o exotické země, je praktické uplatnění tohoto nároku dosti problematické.
4. v ostatních státech světa.
Pokud cestujete do států uvedených v bodech 3. a 4., rozhodně tedy doporučujeme uzavřít si cestovní zdravotní připojištění.
1. 2. Základní pravidla
Při poskytování a úhradě zdravotní péče českým občanům na území jiného členského státu Evropské unie (včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska) platí například tato základní pravidla:
• princip rovného zacházení: českému občanovi jsou v zahraničí poskytovány věcné dávky (zdravotní péče) za stejných podmínek a rovněž ve stejných cenách jako místním občanům.
• princip jednoho pojištění: na pojištěnou osobu ze zemí Evropské unie se v kteroukoli dobu vztahují právní předpisy jednoho členského státu – tato osoba je pojištěna v zemi, kde vykonává výdělečnou činnost (neplatí v případech výkonu výdělečné činnosti ve více zemích). Společně s touto výdělečně činnou osobou jsou rovněž společně pojištěni i nezaopatření rodinní příslušníci.
• stejná spoluúčast: čeští občané platí za určité služby nebo léky stejnou (tedy ne vyšší) spoluúčast jako místní občané.
• omezení zdravotních zařízení: čeští občané mají právo čerpat zdravotní péči hrazenou z jejich zdravotního pojištění pouze zdravotnických zařízeních financovaných z veřejných zdrojů (v opačném případě můžete výrazně připlácet ze svého).
• průkaz jako doklad: při uplatnění nároku se pojištěnci musí prokázat Evropským průkazem zdravotního pojištění EHIC (viz dále), případně náhradním dokladem (potvrzením dočasně nahrazujícím Evropský průkaz zdravotního pojištění).
Otázka poskytování a úhrady zdravotní péče je mezi členskými státy Evropské unie (včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska) multilaterálně založena na principu takzvané „zrcadlovosti“, což znamená, že pro všechny státy platí při řešení této problematiky stejné podmínky.
1. 3. Centrum mezistátních úhrad
Vlastní realizace úhrad nákladů za poskytnutou zdravotní péči se ve státech Evropské unie řídí jistými pravidly. Zejména musí být zřízena instituce, která zastupuje veřejný pojišťovací systém dané země. Právě prostřednictvím takové instituce pak probíhají v dohodnutých intervalech hromadné platby za zdravotní péči poskytnutou občanovi jednoho státu na území druhého státu a naopak.
Za tímto účelem vzniklo v České republice koncem roku 2001 Centrum mezistátních úhrad (CMU). Centrum je zájmovým sdružením zdravotních pojišťoven, přičemž jeho zakladateli a zároveň členy jsou všechny zdravotní pojišťovny činné v České republice.
Centrum mezistátních úhrad od 1. ledna 2002 plní na základě pověření ministerstva zdravotnictví funkci styčného místa českého veřejného zdravotního pojištění pro styk se smluvními státy. CMU samo sice za poskytnutou zdravotní péči neplatí, ale zprostředkovává platby mezi českými zdravotními pojišťovnami a zdravotními pojišťovnami smluvních států, a to prostřednictvím styčného místa v těchto státech. CMU zdaleka nemá samozřejmě pouze funkci „zprostředkovatele plateb za zdravotní péči“, ale zabezpečuje také informační servis, poradenství, zúčtování nákladů, správní pomoc, spolupráci s orgány státní správy a další služby.
2. Podmínky poskytování zdravotní péče
2. 1. Evropský průkaz zdravotního pojištění
p>S účinností od 1. června 2004 byl v České republice zaveden Evropský průkaz zdravotního pojištění.
Evropský průkaz zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC) je průkaz, kterým se prokazují pojištěnci účastní zdravotního pojištění v některém státě EU. Obecně lze říci, že Evropské průkazy zdravotního pojištění umožňují občanům Unie čerpat komplexní zdravotní péči v zemi svého bydliště a přinejmenším nutnou zdravotní péči v ostatních zemích EU.
Při cestách do zemí Evropské unie, popřípadě do jiného evropského státu, již tedy pobočka zdravotní pojišťovny v České republice nevystavuje formulář E 111. Namísto tohoto formuláře vydávají od 1. června loňského roku Evropský průkaz zdravotního pojištění. Jeho vystavování probíhá postupně – do konce letošního roku by ho ale měl obdržet každý český pojištěnec. Zdravotní pojišťovny, které jej dosud nevydávají, jsou povinny vydat Potvrzení dočasně nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění.
Platnost Evropského průkazu zdravotního pojištění činí maximálně dva roky.
2. 2. Komplexní a nutná zdravotní péče
Jak už jsme uvedli, Evropské průkazy zdravotního pojištění umožňují občanům Unie čerpat komplexní zdravotní péči v zemi svého bydliště a přinejmenším nutnou zdravotní péči v ostatních zemích EU.
Rozsah poskytované péče se liší podle účelu a délky pobytu. Tak například turisté mají nárok pouze na nutnou zdravotní péči. Na komplexní (plnou) zdravotní péči má pojištěnec nárok pouze v zemi bydliště, zaměstnanec rovněž v zemi svého zaměstnání v jiné zemi EU (podobně jako osoba samostatně výdělečně činná v této zemi, pokud z této činnosti vykazuje příjem), rovněž i osoba bez zdanitelných příjmů v místě svého pobytu v zemi EU.
Mezi těmito dvěma výrazy (druhy zdravotní péče) existuje důležitý rozdíl:
Komplexní (plná) zdravotní péče je veškerá zdravotní péče, která je pojištěnci poskytována v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky.
Nutná neboli lékařsky nezbytná zdravotní péče je péče, která je pojištěnci poskytována takovým způsobem, aby se nemusel vracet domů dříve, než zamýšlel.
2. 3. Princip jednoho pojištění
K základní zásadě zdravotního pojištění v Evropské unii patří princip jednoho pojištění. V praxi to znamená, že v kterékoliv době se na zdravotně pojištěnou osobu v Evropské unii vztahují právní předpisy jednoho členského státu EU. Zjednodušeně řečeno, tato osoba je zdravotně pojištěna v zemi, kde vykonává výdělečnou činnost.
S touto výdělečně činnou osobou jsou vždy společně zdravotně pojištěni i nezaopatření rodinní příslušníci. Za nezaopatřeného rodinného příslušníka se považuje osoba, která není výdělečně činná a svojí výživou je odkázána na živitele. Je zřejmé, že nezaopatřenost si posuzuje každý jednotlivý stát EU podle svých vlastních právních předpisů. V České republice je to zákon č. 117/1995 Sb., v platném znění. Nezaopatřeným rodinným příslušníkem podle něj může být při splnění určitých kritérií manželka, manžel a děti. Princip jediného pojištění však zná i výjimky (například neplatí v případech, kdy osoba vykonává výdělečnou činnost ve více zemích Unie).
2. 4. Přímý přístup k lékaři
Zásadní změnou je z pohledu českého občana skutečnost, že (od 1. července 2004) má ve všech zemích Evropské unie zajištěn přímý přístup k lékaři (třebaže v mnoha zemích EU bylo toto právo cizího pojištěnce zajištěno i před výše uvedeným datem).
V některých zemích Unie (Německo, Rakousko) musel český občan nejdříve navštívit místního nositele zdravotního pojištění, kde mu po předložení formuláře E111 byly vystavovány různé doklady, se kterými teprve mohl navštívit smluvního lékaře. Od 1. července 2004 už ale českým pojištěncům v členských zemích EU stačí, když přímo v ordinaci lékaře nebo v nemocnici předloží Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo Potvrzení dočasně nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění.
Jestliže u sebe nemáte z nějakého důvodu (ztráta, odcizení) při pobytu v některém státě EU Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo Potvrzení dočasně nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění a současně potřebujete lékařské ošetření, můžete vaši českou zdravotní pojišťovnu kdykoliv kontaktovat a požádat o dodatečné zaslání Potvrzení dočasně nahrazujícího Evropský průkaz zdravotního pojištění. O dodatečné zaslání můžete požádat sami nebo prostřednictvím místního nositele zdravotního pojištění, v případě hospitalizace i prostřednictvím nemocnice. V takovém případě je pak povinností vaší české zdravotní pojišťovny vám na vyžádání Potvrzení dočasně nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění zaslat.
2. 5. Specifická zdravotní péče
V případě, že trpíte chronickým onemocněním a budete během pobytu v zemích EU potřebovat určitou zdravotní péči (například dialýzu), je třeba její poskytnutí v navštíveném státě ještě před odjezdem se zdravotnickým zařízením předjednat.
Jen s předchozím souhlasem vaší české zdravotní pojišťovny můžete vycestovat do zemí Evropské unie za účelem čerpání specifické zdravotní péče. Tento souhlas obdržíte pouze v případě, že tuto specifickou zdravotní péči nelze v České republice poskytnout v době zde obvyklé. Je rovněž zapotřebí si uvědomit, že zdravotní péči musíte čerpat ve zdravotnických zařízeních, která jsou financována z veřejných zdrojů. V těch zdravotnických zařízeních, která nejsou napojena na veřejný systém, si budete muset zpravidla zaplatit poskytnutou zdravotní péči sami.
2. 6. Stejná spoluúčast
V jednotlivých zemích Evropské unie vstupuje pojištěnec z jiné členské země do režimu zdravotního pojištění platného pro místní pojištěnce. Z toho pak vyplývá i povinnost platit stejnou spoluúčast za poskytnutou zdravotní péči ve stejné výši jako místní pojištěnci.
V této souvislosti upozorňujeme, že český systém zdravotního pojištění je v porovnání s ostatními zeměmi EU značně liberální a spoluúčast pojištěnce za poskytnutou zdravotní péči je velmi malá. Vždyť v mnoha zemích EU se místní pojištěnci podílejí přímou platbou na úhradě nejen léků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků, ale například jsou mnohdy povinni zaplatit poplatek za lékařské ošetření a každý den pobytu v nemocnici.
Vaše spoluúčast na poskytnuté zdravotní péči vám nebude zdravotní pojišťovnu uhrazena. Váš nárok na nutnou zdravotní péči nekryje ani náklady na případnou přepravu zpět do České republiky. Je tedy na českých pojištěncích-turistech, aby se u své zdravotní pojišťovny před výjezdem do konkrétní členské země Evropské unie informovali o možné spoluúčasti, popřípadě dalších podmínkách, platných při poskytování zdravotní péče v této zemi. Chcete-li se vyhnout nákladům za případnou spoluúčast a nákladům za případný převoz zpět do České republiky, můžete si sjednat komerční, smluvní cestovní připojištění, které nabízejí
například české zdravotní pojišťovny.
Pro informaci uvádíme výši spoluúčasti pacienta za některé druhy poskytnuté zdravotní péče ve vybraných sousedních státech, konkrétně na Slovensku a v Německu:
Slovensko:
1. za lékařské ošetření – 20,- Sk za návštěvu v ambulanci lékaře a zubního lékaře
2. za léky – 20,- Sk za recept, plus různá výška spoluúčasti v závislosti na zařazení léku do kategorizačního seznamu léků
3. za zdravotnické pomůcky – 20,- Sk za poukaz
4. za ústavní pohotovostní službu – 20,- Sk
5. za nemocniční péči – 50,- Sk denně za služby související s poskytováním ústavní zdravotní péče, nejdéle za 21 dní stejné ústavní zdravotní péče
6. za dopravní zdravotní službu – 2,- Sk za km jízdy
Německo:
1. za léčebné prostředky 15 % z ceny
2. za pomůcky, bandáže 20 % z ceny
3. za zubní náhrady 50 % z ceny (u pravidelné stomatologické péče možnost snížení až na 40 % z ceny)
4. za stacionárně rehabilitační výkony: orientační cena 9 eur za den
5. za léky: malé balení – orientační cena 4 eura, střední balení – orientační cena 4,5 eura, velké balení – orientační cena 5 eur
6. za dopravu: cena 13 eur (hradí se i veřejné dopravní prostředky v případě cesty na nutné a neodkladné ošetření)
7. za pobyt v nemocnici: orientační cena 9 eur za každý den pobytu v nemocnici, maximálně však 18 dnů v roce.
2. 7. Platba v hotovosti
V některých případech se vám v zemích Evropské unie může stát, že po vás bude lékař za poskytnutí nutné zdravotní péče vyžadovat platbu v hotovosti. V některých státech (například v Belgii, Francii či Lucembursku) je vždy nutné za ambulantní zdravotní péči nejdříve zaplatit v hotovosti. Dalším příkladem je situace, kdy český pojištěnec-
-turista bude ambulantně ošetřen, ovšem nebude mít s sebou Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo potvrzení dočasně nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění. V těchto zemích pak lze požádat o refundaci nákladů přímo místní zdravotní pojišťovnu, nebo po návratu do České republiky vaši českou zdravotní pojišťovnu.
Ať již z různých důvodů (vyjma spoluúčasti) zaplatíte v hotovosti za poskytnutou nutnou zdravotní péči, nezapomeňte si pečlivě uschovat originální doklady o zaplacení. Po návratu do České republiky se obraťte na pobočku vaší zdravotní pojišťovny, zde předložte originální doklady a požádejte o refundaci vynaložených nákladů.
Bude určitou dobu (zpravidla několik měsíců) trvat, než vám vaše výdaje budou skutečně proplaceny, neboť vaše zdravotní pojišťovna musí zjistit od instituce v místě ošetření částku, kterou má uhradit. Částka, která vám bude potom refundována, pak bude odpovídat částce, kterou by za danou zdravotní péči uhradila pojišťovna v zemi, kde jste byl ošetřen, kde vám byla poskytnuta nutná zdravotní péče. Pokud váš účet za zdravotní péči nepřesahuje 1000 eur, můžete vaši českou zdravotní pojišťovnu požádat o proplacení tohoto účtu do výše českých tarifů a tuto úhradu pak obdržíte v relativně krátké době.
3. Zaměstnavatelé a zaměstnanci
3. 1. Základní povinnosti zaměstnavatele
Zaměstnavatel je plátcem pojistného za své zaměstnance.
Zaměstnavatel (fyzická nebo právnická osoba) se sídlem v zemi Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, který zaměstnává v České republice zaměstnance, postupuje při přihlašování firmy a zaměstnanců ke zdravotnímu pojištění v Česku (včetně výpočtu výše a způsobu placení pojistného) podle právních předpisů platných v českém systému veřejného zdravotního pojištění, tj. podle zákona
č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, oba v platném znění.
V rámci plnění oznamovací povinnosti vyplní tato firma Přihlášku zaměstnavatele a zaměstnance přihlásí k placení pojistného na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele. Účast zaměstnanců na veřejném zdravotním pojištění je podmíněna jejich účastí na nemocenském pojištění. Zaměstnanec je tedy účasten zdravotního pojištění za předpokladu, že sjednaný pracovněprávní vztah zakládá účast na nemocenském pojištění.
Při stanovení vyměřovacího základu a výpočtu výše pojistného se tito zaměstnavatelé řídí platnou českou legislativou:
Pojistné se poukazuje v korunách na příslušný účet české zdravotní pojišťovny, u které jsou zaměstnanci pojištěni, variabilním symbolem je číslo plátce, které bude zaměstnavateli zdravotní pojišťovnou přiděleno.
Pojistné je splatné v den, který je zaměstnavatelem určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc.
Pokud není pojistné odvedeno včas a ve správné výši, vzniká zaměstnavateli nedoplatek na pojistném, včetně penále.
Zaměstnavatel je povinen odevzdávat pravidelně každý měsíc Přehled o platbě pojistného, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují.
Pokud se naopak český zaměstnavatel rozhodne zaměstnávat zaměstnance v jiném členském státě EU (zpravidla jde o zemi, ve které má tento zaměstnanec bydliště), musí se při přihlašování a placení pojistného řídit nařízeními platnými v tomto státě Evropské unie. Podle ustanovení čl. 109 Nařízení č. 574/1972 může se zaměstnavatel za této situace dohodnout se zaměstnancem, aby vzal na sebe povinnosti zaměstnavatele týkající se placení pojistného.
3. 2. Použití kódů
V souvislosti se členstvím České republiky v Evropské unii platí při použití kódů „A“, „E“ a „C“ následující:
• kód „A“ – v podmínkách Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR se prostřednictvím tohoto kódu přihlašuje zaměstnavatel k platbě pojistného za svého zaměstnance – občana EU. Tento kód se však použije při druhém a dalším nástupu do zaměstnání u zaměstnance ze zemí Unie, pouze pro první přihlášení takového zaměstnance se použije kódu „E“ (viz dále). Zaměstnanec z členských zemí, který byl do 30. dubna 2004 přihlášen kódem „C“ jako cizinec bez trvalého pobytu, by měl být k datu 1. květnu 2004 (vstup Česka do Unie) přihlášen znovu jako zaměstnanec kódem „A“. Na základě tohoto oznámení je již tato osoba evidována jako zaměstnanec, občan EU. Tímto se rozliší již přihlášení cizinci bez trvalého pobytu na zaměstnance z členských zemí a států mimo Unii.
• kód „E“ – použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu – občana EU. Do kolonky číslo pojištěnce se uvede pohlaví
M (muž), Z (žena) a datum narození. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky, upozorní jej zaměstnavatel, že musí tyto přihlásit ke zdravotnímu pojištění.
• kód
„C“ – použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu z jiných zemí než z EU. Do kolonky pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví M (muž), Z (žena) a datum narození. Zaměstnavatel současně doloží pracovní povolení a potvrzení o účasti na nemocenském pojištění tohoto zaměstnance.
Při skončení pracovněprávního vztahu je zaměstnanec ze země Evropské unie odhlašován kódem „O“, stejně jako ostatní zaměstnanci. Netrvá-li účast tohoto zaměstnance na veřejném zdravotním pojištění z jiného důvodu, je povinen odevzdat prostřednictvím zaměstnavatele Evropský průkaz zdravotního pojištění. Současně s ukončením zdravotního pojištění živitele (výdělečně činné osoby) zaniká i účast na veřejném zdravotním pojištění pro jeho nezaopatřené rodinné příslušníky. Tito se zpravidla následně vracejí do systému zdravotního pojištění v místě bydliště a rovněž vracejí vystavené EHIC.
3. 3. Příklad
Jelikož se stále objevují nejasnosti ohledně zaměstnávání cizinců (často se jedná o občany Slovenské republiky), uvádíme pro názornost konkrétní případ včetně postupu zaměstnavatele při jeho řešení:
Firma se sídlem v České republice začala dne 20. září 2004 zaměstnávat zaměstnance s trvalým pobytem na území Slovenské republiky, přičemž tento zaměstnanec měl (a nadále má) současně příjmy ze zaměstnání i na Slovensku. Zaměstnavatel však odváděl za tohoto zaměstnance pojistné za měsíce září, říjen a listopad 2004 české zdravotní pojišťovně, z podnětu zdravotní pojišťovny však zjistil, že nepostupoval v souladu s právní úpravou, platnou při zaměstnávání občanů v rámci Evropské unie. Na základě výše uvedeného mělo být pojistné na zdravotní pojištění za měsíce září-listopad 2004 správně poukazováno na příslušný účet slovenské zdravotní pojišťovny, u které je tento občan s trvalým pobytem na území Slovenské republiky zdravotně pojištěn.
Za účelem sjednání nápravy provedl zaměstnavatel počátkem roku 2005 následující:
• vstoupil v kontakt se slovenskou zdravotní pojišťovnou, která zaměstnavateli zaslala používané tiskopisy – Přihlášku zaměstnavatele, Hromadné oznámení zaměstnavatele, Přehledy o platbě pojistného. Všechny tyto formuláře zaměstnavatel vyplnil a odeslal příslušné slovenské zdravotní pojišťovně, to znamená, že se jako zaměstnavatel přihlásil k platbě pojistného, zpětně přihlásil u slovenské zdravotní pojišťovny k datu 20. září 2004 tohoto svého zaměstnance a vyplnil za měsíce září-listopad 2004 Přehledy o platbě pojistného s tím, že tyto Přehledy musí za další měsíce zasílat pravidelně slovenské zdravotní pojišťovně včetně odvodů pojistného.
• při zúčtování mzdy za měsíc prosinec 2004 již provedl odvod pojistného ve prospěch slovenské zdravotní pojišťovny,
• vzhledem k tomu, že zaměstnavatel nesprávně platil v měsících září-listopad 2004 pojistné za tohoto zaměstnance české zdravotní pojišťovně, vyhotovil za tyto měsíce opravné Přehledy a požádal zdravotní pojišťovnu o vrácení takto vzniklého přeplatku.
Pro informaci dodáváme, že pokud by tento zaměstnanec neměl na Slovensku příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, tudíž měl by příjmy výhradně z titulu zaměstnání v Česku u českého zaměstnavatele, byl by „klasicky“ účasten zdravotního pojištění v České republice. Zaměstnavatel by tedy tohoto zaměstnance přihlásil k placení pojistného u české zdravotní pojišťovny a této pojišťovně by platil pojistné.
4. Osoby samostatně výdělečně činné
Podle nových pravidel se stává pojištěncem českého systému veřejného zdravotního pojištění každá osoba ze země Evropské unie, která má v České republice příjem ze samostatné výdělečné činnosti, a to za situace, kdy tento příjem v Česku je jejím jediným příjmem nebo kdy má současně se samostatnou výdělečnou činností v České republice příjem ze zaměstnání v zemi svého bydliště.
K registraci u české zdravotní pojišťovny předkládá tato osoba kopii živnostenského listu, koncesní listiny nebo jiného dokladu, na základě kterého je samostatná výdělečná činnost vykonávána. Je-li samostatná výdělečná činnost v Česku jedinou výdělečnou činností této osoby, přihlašují se k pojištění také nezaopatření rodinní příslušníci této osoby.
4. 1. Vyměřovací základ
Na rozdíl od dříve platné právní úpravy vychází od 1. ledna 2004 minimální měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) z 50 procent průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok o dva roky předcházející roku, pro který je vyměřovací základ stanovován. Podle Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 520/2004 Sb. dosáhla průměrná mzda v národním hospodářství v roce 2003 hodnoty 16 920 korun. Na základě této skutečnosti je vyměřovacím základem pro výpočet minimální výše zálohy na pojistné v roce 2005 částka 8460 korun.
Při sazbě 13,5 % z této částky platí OSVČ v roce 2005 minimální zálohu na pojistné ve výši 1143 korun. Tuto minimální zálohu (nebo vyšší – na základě výsledků své loňské podnikatelské činnosti) jsou OSVČ povinny platit až do kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém v roce 2006 podají (nebo měly podat) Přehled o zaplacených zálohách, příjmech a výdajích za rok 2005.
Osoba zahajující samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní zdroj příjmů platí v prvním roce této své činnosti měsíční zálohy na pojistné v minimální zákonné výši,
tj. v roce 2005 v částce 1143 korun, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší. Částka 1143 korun představuje v roce 2005 minimum a nevrací se ani v případě, kdy OSVČ za tento kalendářní rok vykáže ztrátu.
Vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění byla u OSVČ až do roku 2003 sazba 35 % z příjmů po odpočtu výdajů ze samostatné výdělečné činnosti, vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pro další období byl vyměřovací základ stanoven následovně:
– 40 % příjmů po odpočtu výdajů v roce 2004
– 45 % příjmů po odpočtu výdajů v roce 2005
– 50 % příjmů po odpočtu výdajů v roce 2006 a dalších.
U spolupracující osoby se za příjem po odpočtu výdajů považuje její podíl na společných příjmech.
OSVČ jsou povinny odvést pojistné z vyměřovacího základu, nejvýše však z maximálního vyměřovacího základu. Maximální roční vyměřovací základ je stanoven částkou 486 000 korun a nekrátí se v závislosti na počtu měsíců podnikatelské činno
sti. Pokud například tato osoba dosáhla v roce 2004 zisku (rozdílu mezi příjmy a výdaji) ve výši 3 600 000 korun, zaplatí maximální pojistné 65 610 korun (13, 5 % z částky 486 000), bez ohledu na počet měsíců, ve kterých v roce 2004 podnikala.
4. 2. Kdy se zálohy neplatí
Povinnost placení záloh na pojistné na zdravotní pojištění se vztahuje na ty OSVČ, pro které je jejich podnikatelská činnost hlavním zdrojem příjmů. Naopak od placení záloh jsou ze zákona v prvním roce samostatné výdělečné činnosti osvobozeny osoby:
• které nemají určen minimální vyměřovací základ (například důchodci, studenti, osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku), nebo
• pro které je jejich samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů.
OSVČ, pro které je jejich samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, tedy nemusí platit zálohy na pojistné. Pojistné na zdravotní pojištění pak ale musí doplatit jednorázově do osmi dnů po podání daňového přiznání za uplynulý rok, a to na základě předkládaného „Přehledu“.
U souběžných příjmů se občas objevují nejasnosti v souvislosti s posuzováním hlavního a vedlejšího zdroje příjmů. Platí následující pravidlo: Pokud součet čistých příjmů ze všech zaměstnání převyšuje příjem po odpočtu výdajů ze samostatné výdělečné činnosti, je samostatná výdělečná činnost považována za vedlejší zdroj příjmů.
4. 3. Důležité termíny
Osoba samostatně výdělečně činná platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného. Případný doplatek rozdílu mezi zaplacenými zálohami a skutečnou výší pojistného je splatný do osmi dnů po podání daňového přiznání za uplynulý kalendářní rok. OSVČ je povinna si pojistné sama vypočítat, přičemž částka se zaokrouhluje na celou korunu nahoru.
Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.
Podle § 24, odst. 2 a 3 zák. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je OSVČ povinna předložit do osmi dnů po podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období (kalendářní rok) všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, vyplněný formulář „Přehled“ o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné. V „Přehledu“ je OSVČ dále povinna uvést vyměřovací základ a pojistné vypočtené z vyměřovacího základu včetně záloh na pojistné na další období.
Současně s „Přehledem“ je OSVČ povinna předložit doklad o dni podání daňového přiznání. Za tento doklad se považuje buď potvrzení finančního úřadu na první straně „Přehledu“ nebo potvrzení na zvláštním formuláři, případně potvrzená kopie daňového přiznání. Pokud OSVČ poslala daňové přiznání na finanční úřad poštou, považuje se za doklad o dni podání daňového přiznání i podací lístek o odeslání daňového přiznání na finanční úřad potvrzený poštou.
Jestliže se dodatečně změní údaje v „Přehledu“ (například z důvodu změn v daňovém přiznání), je OSVČ povinna ohlásit tyto změny do osmi dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděla, a to všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v rozhodném období pojištěna. Do 30 dnů (opět ode dne, kdy tyto změny zjistila) je pak tato osoba povinna doplatit dlužné pojistné.
V případě řešení přeplatku pojistného lze postupovat dvojím způsobem. OSVČ buď může požádat zdravotní pojišťovnu o převedení přeplatku na úhradu záloh na pojistné pro příští období, nebo požádá o jeho vrácení, přičemž za podání žádosti se považuje i předložení „Přehledu“. Zdravotní pojišťovna je pak podle zákona povinna vrátit přeplatek do jednoho měsíce od jeho zjištění nebo do 30 dnů ode dne obdržení žádosti o jeho vrácení za předpokladu, že OSVČ nemá vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek.
4. 4. Změna zdravotní pojišťovny
Pokud OSVČ během rozhodného období změní zdravotní pojišťovnu, musí všem těmto pojišťovnám odvést poměrnou část pojistného podle doby pojištění u každé z nich. Za měsíce, ve kterých bylo podnikání hlavním zdrojem příjmů, musí podnikatel odvést zdravotní pojišťovně, u které byl v té době pojištěn, pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu (tj. v roce 2005 měsíčně ve výši 1143 korun).
V případě změny zdravotní pojišťovny je povinností osoby samostatně výdělečně činné oznámit nově zvolené zdravotní pojišťovně výši záloh vypočtených z vyměřovacího základu.
5. Osoby bez zdanitelných příjmů – nezaopatření rodinní příslušníci výdělečně činné osoby ze zemí EU
Pojištění osoby bez zdanitelných příjmů (nezaopatřeného rodinného příslušníka) je vždy závislé na přihlášení živitele ze země Evropské unie do českého systému veřejného zdravotního pojištění. Přihlášení nezaopatřeného rodinného příslušníka do kategorie osoba bez zdanitelných příjmů totiž provádí prostřednictvím příslušného formuláře výdělečně činná osoba, tj. zaměstnanec nebo OSVČ.
Osobou bez zdanitelných příjmů se v České republice rozumí osoba, která v rámci celého kalendářního měsíce nemá příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti nebo není za ni v průběhu tohoto měsíce plátcem pojistného stát.
Osoba bez zdanitelných příjmů platí v České republice pojistné v korunách na příslušný účet zdravotní pojišťovny pod variabilním symbolem číslo pojištěnce, a to buď převodem z účtu nebo poštovní poukázkou. V roce 2005 činí výše pojistného 13,5 procenta z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy) v částce 7185 korun, tj. 970 korun měsíčně. Toto pojistné je pro daný měsíc splatné za stejných podmínek jako u OSVČ (viz výše).
Také pro tuto skupina pojištěnců platí povinná osmidenní lhůta pro oznamování změn zdravotní pojišťovně.
6. Přeshraniční pracovníci – pendleři
Českým přeshraničním pracovníkem (pendlerem) rozumíme zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou (OSVČ), pracující na území České republiky a bydlící na území jiného členského státu EU (zpravidla sousedního), který se denně nebo nejméně jednou týdně vrací do svého bydliště. Česká republika je za této situace státem jeho pojištění. Jestliže je tento pracovník vyslán svým podnikem na takové místo, odkud se nemůže do státu bydliště pravidelně vracet, je nadále považován po dobu čtyř měsíců za přeshraničního pracovníka. Toto stejné pravidlo platí i v případě OSVČ poskytující služby.
Aby mohl český přeshraniční pracovník čerpat v České republice zdravotní péči, stejně tak jako jeho nezaopatření rodinní příslušníci, musí se obrátit na příslušnou českou zdravo
tní pojišťovnu, u které je pojištěn z titulu práce, a požádat o vystavení formuláře E 106. U zdravotní pojišťovny v místě bydliště jsou pak nezaopatření rodinní příslušníci registrováni jako cizí pojištěnci.
Naopak cizím přeshraničním pracovníkem (pendlerem) rozumíme zaměstnance nebo OSVČ, pracující na území jiného členského státu Evropské unie (zpravidla sousedního) a bydlícího na území České republiky, který se denně nebo nejméně jednou týdně vrací do Česka. Příslušný členský stát EU je za této situace státem jeho pojištění. Jestliže je tento pracovník vyslán svým podnikem na takové místo, odkud se nemůže do státu bydliště pravidelně vracet, je nadále považován po dobu čtyř měsíců za přeshraničního pracovníka. Stejné pravidlo platí i v případě OSVČ poskytující služby.
Aby mohl cizí přeshraniční pracovník čerpat na území jiného členského státu EU a v místě svého bydliště v Česku zdravotní péči stejně tak jako jeho nezaopatření rodinní příslušníci, musí se obrátit na příslušnou zahraniční zdravotní pojišťovnu v tom členském státě EU, kde je pojištěn z titulu práce, a požádat o vystavení formuláře E 106.
Kdo spadá do skupiny rodinných příslušníků? To se určuje podle právních předpisů té země, ve které rodinný příslušník bydlí. V Česku jsou za rodinného příslušníka považováni manžel, manželka a nezaopatřené děti (podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění). Za nezaopatřeného rodinného příslušníka se pak považuje ten, kdo v Česku nemá příjem z vlastní výdělečné činnosti, nepobírá zde důchod ani hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. Platí zde toto důležité pravidlo: jestliže manžel(ka) nebo osoba starající se o dítě mají vlastní příjem z výdělečné činnosti, zůstávají – stejně jako nezaopatřené dítě – kryti českým systémem zdravotního pojištění a nejsou v zemi bydliště registrováni jako cizí pojištěnci.
7. Vyslaní pracovníci
Pro přesnější rozlišení a pochopení problematiky vyslaných pracovníků si zde stanovíme tyto dvě skupiny:
7. 1. Vyslaní pracovníci do České republiky
Vyslaným pracovníkem do České republiky rozumíme osobu zaměstnanou na území jiného členského státu Evropské unie podnikem, pro který tato osoba normálně pracuje a která je tímto podnikem vyslána na území Česka k provedení nějaké práce. To vše za předpokladu, že doba očekávaného trvání této práce nepřevyšuje 12 měsíců a že tato osoba není do České republiky vyslána za tím účelem, aby nahradila jinou osobu, která dovršila dobu svého přidělení (vyslání).
Vyslaným pracovníkem do České republiky rozumíme rovněž i OSVČ, která dočasně pracuje na určitém úkolu v Česku, přičemž těžiště její činnosti i nadále zůstává v jiném členském státě EU.
Vyslaní pracovníci podléhají právním předpisům vysílajícího státu. Pro účely potvrzení, že nadále podléhá právním předpisům vysílajícího státu včetně zbavení povinnosti platit pojistné ve státě, do kterého byl vyslán (tj. v Česku), se vyslaný pracovník bude v České republice prokazovat formulářem E 101, který mu vystaví příslušná instituce vysílajícího státu.
Dobu vyslání 12 měsíců lze prodloužit nejdéle na dalších 12 měsíců. K tomu je zapotřebí, aby si vyslaný pracovník vyřídil u příslušné instituce v členské zemi EU, kde je normálně zaměstnán, formulář E 102 potvrzující, že vyslaný pracovník zůstává i nadále cizím pojištěncem a nemusí proto v Česku platit pojistné na zdravotní pojištění.
7. 2. Vyslaní pracovníci z České republiky
Vyslaným pracovníkem z České republiky rozumíme osobu zaměstnanou na území Česka podnikem, pro který tato osoba normálně pracuje a která je tímto podnikem vyslána na území jiného členského státu Evropské unie k provedení nějaké práce. To vše za předpokladu, že doba očekávaného trvání této práce nepřevyšuje 12 měsíců a že tato osoba není vyslána do jiného členského státu proto, aby nahradila jinou osobu, která dovršila dobu svého přidělení (vyslání).
Vyslaným pracovníkem z České republiky rozumíme rovněž i OSVČ, která dočasně pracuje na určitém úkolu v jiném členském státě EU, přičemž těžiště její činnosti i nadále zůstává v Česku.
Vyslaní pracovníci i nadále podléhají právním předpisům vysílajícího státu, tj. České republiky. Pro účely potvrzení, že nadále podléhá právním předpisům vysílajícího státu (tj. ČR), včetně zbavení povinnosti platit pojistné ve státě, do kterého byl vyslán, tedy v jiném členském státě EU, se vyslaný pracovník bude v této zemi prokazovat formulářem E 101. To mu v České republice vystaví Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) jakožto kompetentní instituce v oblasti nemocenského pojištění.
Dobu vyslání 12 měsíců lze prodloužit nejdéle na dalších 12 měsíců. K tomu je zapotřebí, aby si vyslaný pracovník vyřídil u ČSSZ formulář E 102 potvrzující, že vyslaný pracovník z Česka zůstává i nadále českým pojištěncem a nemusí proto ve státu vyslání, tj. v jiném členském státě EU, platit pojistné na zdravotní pojištění.
Ve smyslu evropského práva musí vyslaný pracovník splňovat určitá kritéria. O vyslání pracovníka z České republiky půjde pouze tehdy, jestliže zaměstnanec, který je zaměstnán v Česku, splňuje všechny následující podmínky:
a) má pravidelné místo výkonu práce v Česku a je zde zdravotně pojištěn
b) vykonává přechodně práci ve druhém členském státě EU
c) pracovněprávní vztah k jeho původnímu zaměstnavateli trvá po celou dobu vyslání do jiného členského státu EU
d) práci vykonává pro svého původního zaměstnavatele v Česku, to znamená, že zaměstnanec je tímto zaměstnavatelem rovněž odměňován.
Za vyslaného pracovníka z Česka nelze kupříkladu považovat zaměstnance, který u svého zaměstnavatele v České republice čerpá pracovní volno bez náhrady mzdy a ve druhém členském státě EU pracuje v pracovněprávním vztahu uzavřeném s jiným zaměstnavatelem.
8. Cestovní zdravotní připojištění
Obecně vzato platí, že občan, který si před odjezdem do ciziny nesjednal cestovní zdravotní připojištění, má v případě onemocnění či úrazu na území cizího státu pouze nárok na úhradu výše nákladů spojených s takovým léčením na území České republiky.
Náklady na ošetření a léky jsou v mnoha zemích výrazně vyšší než u nás a řádově se může jednat i o mnohatisícové částky, které by byl občan povinen zahraničnímu zdravotnickému zařízení uhradit.
Tato právní úprava má v zásadě platnost pro země, které nejsou členy Evropské unie, naopak v zemích, které jsou členy Evropské unie, platí poněkud jiná pravidla, která si v následujícím textu ještě rozebereme.
8. 1. Cestovní zdravotní připojištění
I po vstupu Česka do Evropské unie tedy doporučujeme všem občanům, aby si před cestou do zahraničí uzavřeli u některé z pojišťove
n cestovní zdravotní připojištění.
Z tohoto typu pojištění jsou pak pojištěnci hrazeny náklady na nutnou a neodkladnou zdravotní péči, tj. na takovou zdravotní péči, jejíž poskytnutí je nezbytné pro odvrácení ohrožení zdraví či života pacienta a která se nedá odsunout až do doby po návratu pojištěnce zpět do České republiky.
V cizích zemích vstupuje český občan do režimu zdravotního pojištění platného pro místní pojištěnce. Z toho pak vyplývá i povinnost českých občanů platit spoluúčast za poskytnutou zdravotní péči jako místním pojištěncům, přičemž v mnoha státech je tato spoluúčast na naše poměry poměrně vysoká. Například plnoletí čeští občané by v Německu zaplatili za každý den pobytu v nemocnici 10 eur a za léky minimálně
5 eur. A právě spoluúčast bude rovněž hrazena z vašeho cestovního zdravotního připojištění (tato spoluúčast by vám v žádném případě vaší českou zdravotní pojišťovnou nebyla refundována).
Z cestovního zdravotního připojištění jsou dále placeny nezbytné náklady spojené s převozem pojištěnce do místa jeho trvalého pobytu a v případě jeho úmrtí i náklady na převoz tělesných ostatků.
Další velmi významnou výhodou cestovního zdravotního připojištění je skutečnost, že pojištěnec může v nouzi využít asistenční služby, a to na náklady pojistitele, přičemž telefonní komunikace je vedena v češtině. Asistenční služba pomůže pojištěnci zajistit potřebnou lékařskou pomoc a ošetření v kteroukoliv denní i noční hodinu, kdekoliv na světě a v případě potřeby zajistí i odborný zdravotnický doprovod při převozu pacienta. Je to právě asistenční služba, která garantuje zahraničnímu zařízení úhradu finančních nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče českým pojištěncům v zahraničí.
Pojistné sazby jednotlivých pojišťoven, které se zabývají uzavíráním cestovního zdravotního připojištění, jsou různé a závisí mimo jiné na tom, kterou zemi hodláte navštívit, na výši pojistného plnění, na věku pojištěnce, dále na tom, zda-li máte v úmyslu využít i další služby, kupříkladu pojištění zavazadel apod. Obecně lze konstatovat, že základní sazba pojistného se pohybuje kolem 20 korun na osobu a den pobytu v zahraničí, což v porovnání s možným rizikem není mnoho.
8. 2. Zásady pro výběr cestovního připojištění
Při uzavírání cestovního zdravotního připojištění dodržujte ve vašem vlastním zájmu tyto základní zásady:
• Vždy se informujte na výši pojistného plnění, které vyjadřuje, kolik za vás pojišťovna maximálně uhradí. U základních pojistek se výše pojistného plnění pohybuje většinou okolo jednoho milionu korun, což v případě některých vážných úrazů nemusí v mnoha státech stačit.
• Informujte se na výjimky z pojistného plnění. Konkrétní připojištění totiž často obsahují dvě skupiny výjimek, které pak z pojištění nejsou placeny. První výjimka představuje zdravotní péči, která nesouvisí s náhlým onemocněním nebo úrazem. Například když onemocnění pojištěnce existovalo již před odjezdem do ciziny, úraz pojištěnce byl způsoben v souvislosti s pácháním jeho trestné činnosti či výtržnosti nebo úraz byl způsoben v souvislosti s požitím alkoholických nápojů, návykových látek a podobně. Druhou skupinu výjimek představují zranění u sportů, které bývají považovány za nebezpečné nebo extrémní. Proto si důkladně ověřte, co vše je pojišťovnou považováno za rekreační sportování a na jakých místech můžete daný druh sportovní aktivity provozovat. Třeba pro sjezdové lyžování obecně platí, že základní pojištění se vztahuje pouze pro jízdu na vyznačených sjezdovkách, jízda mimo sjezdovky se musí připojistit.
• Jedete-li do zahraničí s cestovní kanceláří, která nabízí pojištění spolu se zájezdem, ověřte si výši pojistného plnění a výjimky z pojistného plnění a poté zvažte, zda-li se ještě individuálně připojistíte.
8. 3. Nutná zdravotní péče
V členských státech Evropské unie a rovněž v Norsku, na Islandu a v Lichtenštejnsku máte jako čeští pojištěnci nárok na nutnou zdravotní péči na účet vaší české zdravotní pojišťovny. Nutná nebo-li lékařsky nezbytná zdravotní péče je pojištěnci poskytována s přihlédnutím k povaze dávek (nemoci) a předpokládané délce pobytu na území jiného státu Evropské unie. Péče musí být poskytována v takovém rozsahu, aby se pojištěnec nemusel vracet do země pojištění (v našem případě český turista zpět do České republiky) dříve, než zamýšlel.
Při uplatnění nároku na nutnou zdravotní péči je zapotřebí se v zemích EU prokázat Evropským průkazem zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC), který vám vydají, nebo již vydaly vaše české zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovny, které tyto průkazy dosud nevydávají, jsou povinny vám vystavit náhradní doklad – Potvrzení dočasně nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění. V zemích EU pak máte zajištěn přímý přístup k lékaři. Zdravotní péče však musí být čerpána ve zdravotnických zařízeních financovaných z veřejných zdrojů, abyste za poskytnutou zdravotní péči nemuseli zbytečně připlácet.
Jestliže tedy máte ve 27 evropských zemích nárok na nutnou zdravotní péči na účet české zdravotní pojišťovny, proč je vhodné uzavírat i cestovní zdravotní připojištění?
Rozdíl je v rozsahu péče, která je vám z pojištění poskytována.
Komerční připojištění totiž představuje zpravidla celý kompletní balíček cestovního připojištění složený z cestovního zdravotního připojištění, pojištění úrazu, zavazadel, odpovědnosti za způsobenou škodu, storna zájezdu a garantují nonstop asistenční službu s komunikací v češtině. Dále se vyhnete povinnosti platit spoluúčast za poskytnutou zdravotní péči a nebudete ani platit náklady za převoz pacienta zpět do České republiky. Ve výjimečných případech, ke kterým však rovněž dochází, nebudete muset hradit ani převoz tělesných ostatků klienta. To vše za vás zabezpečí a uhradí pojišťovna, se kterou máte uzavřenou smlouvu o cestovním zdravotním připojištění.
Nejlepším řešením je tedy kombinace běžného zdravotního pojištění českého pojištěnce s cestovním zdravotním připojištěním. Tato varianta umožňuje, že příslušná zdravotní pojišťovna za vás beze zbytku zaplatí i finančně velmi náročnou zdravotní péči.
ČLÁNKY DO MAILU