Po třech letech klidu hrozí, že bychom si měli připlatit za dálniční známky. Někteří z nás stokorunu, jiní dokonce dva tisíce. Fond dopravy totiž potřebuje peníze. A sáhnout zrovna na ceny dálničních známek je snadné, vždyť proti zvýšení této zvláštní daně neexistuje účinná obrana.
Samozřejmě by bylo možné svůj názor zviditelnit tím, že si známku nekoupíte, ale to je velmi přísně trestaný přestupek, a tak si všichni,.kdo pravidelně jezdí po dálnici, známku nakonec pořídí. Jezdit se přece musí; všichni to vědí a ceny známek proto lezou nahoru. To aby bylo dost peněz na stavby i opravy dálnic. Ministerstvo dopravy navíc vynalezlo ještě jeden vskutku drtivý argument: Zdražuje se i proto, že „už se tři roky nezařazovalo“. Každý nakonec se skřípěním zubů souhlasí a Fondu dopravy přispěje. Řidiči, kteří napřesrok zaplatí víc než letos, doufají, že stát konečně zalije díry v dálnici asfaltem. Vždyť právě to byl důvod, proč se ony známky zaváděly. Ale tak to s veřejnými financemi nechodí. Fond dopravy se nestará jen o silnice a dálnice. Platí také železnice a vodní cesty. Co zaplatí řidiči za dálniční známky, to se vůbec nemusí ocitnout na dálnici, ale třeba na železničním nádraží v Brně. Existuje vážně míněný plán posunout toto nádraží o osm set metrů, což by stálo Jen“ dvacet osm miliard korun. To je cifra, kterou vydá Česká republika na stavbu autostrád během tří let. Proto se nedivme, jestli budeme na dálnicích dál jezdit slalom. Může nás alespoň hřát pomyšlení, že zase o něco víc přispíváme na ekologičtější způsoby dopravy. I když i to je diskutabilní. Jeden z odhadů ministerstva dopravy říká, že by se zdražením dalo získat asi sto osmdesát milionů korun. Jiný odhad téhož úřadu ovšem tvrdí, že vyšší cena odradí občasné uživatele dálnic, kteří si raději koupí jen měsíční či desetidenní kupon nebo přestanou po dálnicích jezdit úplně. Potom by také zdražení přineslo mnohem méně nebo dokonce vůbec nic. Proč se tedy zdražuje? Asi proto, že „už se tři roky nezdražovalo!“
