Buď budeme dál stavět dálnice a financovat vědu a školství, nebo budeme dál vyplácet v nezměněné výši různé dávky a podpory ve výši a délce pobírání v Evropě zcela unikátní.
Autor: Profit
Takhle to minulý týden konstatoval úřednický ministr financí Eduard Janota. Pobyt v ministerském křesle má časově vymezen na pět měsíců, a tak si může obrazně řečeno dovolit jíst muchomůrky, chodit přes ulici na červenou a říkat pravdu.
Kdo tedy tu krizi zavinil?
Také si to hned od politiků bojujících svůj předvolební boj schytal, a to z obou stran. Populárním heslem je nyní to, že na krizi nesmí doplatit ti, kteří ji nezavinili. Pak ale zákonitě přichází otázka, kdo krizi zavinil, a jak z něj vyrazit zaplacení. Z amerických chudých, kteří si vzali státem podporovanou hypotéku, kterou nikdy nemohli zaplatit a také ji nezaplatili, asi nic nedostaneme. Z bankéřů, kteří tyto hypotéky balili do podivných balíčků a ve formě pochybných cenných papírů je rozprodávali po celém světě, asi ani Paroubek moc peněz nevyrazí. Cliftoni z ČSSD demaskovali české viníky a Topolánka s europoslancem Zahradilem rozvěsili po všech nárožích na plakátu se zlým imperialistou Bushem. Už zbývá jen obvinit exministra zemědělství Gandaloviče z šíření amerického brouka.
Miliardy v bezedné díře
Nic z toho však státní kasu nenaplní a potvrdí se stará pravda, že na nezodpovědné rozdávání ze státního vždy nakonec doplatí ti nejpotřebnější. V roce 2006, kdy rostla ekonomika o neuvěřitelných 6,8 procenta, Paroubkova vláda dokázala utratit téměř o sto miliard korun více, než vybrala na daních. Rozhazování vrcholilo, ačkoli bylo jasné, že tento růst nelze dlouhodobě udržet a zpomalení ekonomiky bude znamenat velký problém ve výdajích. A desítky miliard navíc se sypaly na nemocenskou, mateřskou, do bezedné díry nereformovaného zdravotnictví. Kdyby tenkrát politici všech politických stran nedělali nic a peníze vybrané navíc díky růstu nechali na umoření státního dluhu, byl dnešní deficit minimálně o padesát miliard nižší.
Vláda, v níž sedí Janota, s tím nic nenadělá. Nová politická reprezentace, která vyjde z podzimních voleb, by měla jasně deklarovat, že s žitím nad poměry je konec. Jenže na to, aby naši politici začali o ekonomické situaci této země svým voličům říkat pravdu, je tahle krize nejspíše ještě pořád příliš mělká.
