Nejmladší pražský starosta minulý týden rozbaloval dárky k třicetinám. Největší radost mu udělal portugalský meč a modely veteránů. Sám jezdí replikou Cobry z roku 1965, kterou s kamarády sestavoval téměř dva roky. Milan Richter si ale umí i navrhnout a nastříhat oblek. Počítá, že se jednou vrátí do rodinné firmy, která se zabývá výrobou oděvů. V dohledné době to ale nebude. Týdeník EURO hovořil se starostou Prahy 10 a předsedou ODS Prahy 10 o práci na radnici, politice a plánech do budoucna.
EURO: Na oslavě vašich narozenin nebylo kde parkovat a do klubu na Štvanici se hosté téměř nevešli. Jste tak oblíbený?
RICHTER: Teď mám známých hodně. Uvidíme, zda zůstanou, až nebudu v politice. Ale mám i dost kamarádů z předchozích let a dětství.
EURO: Starostou jste se stal jako sedmadvacetiletý. Straně tenkrát chyběly kádry?
RICHTER: Prostě se to tak vyvinulo. Do politiky jsem vstoupil v prvním ročníku na vysoké škole. Mé rozhodnutí uspíšilo Sarajevo, preference ODS se propadly na osm procent. Pět let poté, když se rozhodovalo o starostovi, procházela ODS v Praze 10 krizovým obdobím. Střety možná můžeme nazvat mladí versus staří. Dnes tu ale sedíme všichni průřezově. Nesmí to být tak, že se snažíte někoho zničit. Političtí matadoři mají zkušenosti, které jsou potřeba.
EURO: Stihl jste mezi školou a starostováním někde pracovat?
RICHTER: Podnikal jsem i při škole. Moje rodina má sto let oděvní salon, takže jsem se zapojil do firmy. Řídil jsem velkoobchod s oděvy, do dneška nějaké vyrábím. Klasicky šít neumím, na to jsou lidi, ale stříhat a navrhovat mě učil otec. Pracoval jsem také v reklamě a v marketingu.
EURO: Stále máte vyhrazené každé druhé pondělí pro návštěvy občanů?
RICHTER: Ano, a pořád mám plno. Zajímají je pořád ta samá témata: privatizace bytů, mezilidské vztahy v domě, možnosti získat byt, úklid chodníků a zeleně…
EURO: Nenudí vás řešit věčně stejné problémy?
EURO: To rozhodně ne. Ty schůzky mají smysl. Některé věci se řešit prostě nedají, například jeden důchodce chtěl helikoptéru, ale obecně se dozvídám, co normální občany trápí. Politikům zavřeným v kanceláři se po nějaké době stává, že ztrácejí pojem o světě, o realitě. My si na radnici můžeme myslet, že priority jsou úplně jiné, než oni cítí. Teď plánujeme udělat jakési minireferendum o zavedení tramvaje do Malešic. Trať je mnohasetmilionová investice a zaznamenali jsme i hlasy proti.
EURO: Budete zase na Vánoce losovat nájemní byty?
RICHTER: Ano, losování se nám obecně osvědčilo. Před dvěma lety jsme kompletně změnili systém přidělování bytů, aby se nedal zneužít. Losujeme všechny nově postavené byty, za dva roky jich bylo 43.
EURO: Není to málo?
RICHTER: Stejný počet postavili moji předchůdci za třináct let. Městská část má 10,5 tisíce obecních bytů, takže se nám fond obměňuje také přirozeně. I o tyto byty se losuje. Dříve dávali zájemci žádosti, o kterých rozhodovala bytová komise. Podklady pro ni ale připravovali zase úředníci. Míchaly se hrušky s jablky… matka samoživitelka, rodina s dětmi, invalida, mladý člověk. My jsme zavedli osm kategorií, v rámci každé z nich jednou za tři měsíce nabízíme volné byty. Potom se losuje. Kdo má právo vybrat ve skupině se stejnými předpoklady člověka, který byt potřebuje více? Takže rozhoduje štěstí.
EURO: Nájemních bytů je nedostatek. Myslíte si, že by je měly zajistit právě obce či městské části?
RICHTER: Existuje silná střední vrstva, která vydělává relativně slušně, ale na nový byt za miliony přesto nedosáhne. Pro tyto lidi nikdo nic nedělal. My máme kategorii nazvanou první nájem. Kdo nabídne víc, získá byt s regulovaným nájemným na dobu neurčitou. Průměrně lidé skládají kolem 400 až 500 tisíc korun na byt. Snažíme se tak zároveň bojovat s černým trhem. Realitní kanceláře hlásají, že zajistí koupi obecního bytu, což je samozřejmě podvod. Takto zájemci dostanou byt s regulovaným nájmem legálně. A pro nás je lepší mít tu občana, který pracuje, než někoho kdo problémy vzdá a raději spadne do sociální sítě.
EURO: Kdy jste za dobu na radnici pocítil největší uspokojení?
RICHTER: Pocit z každého projektu, který se podaří dotáhnout do konce, je příjemný, ať už jde o výstavbu bytů či zeštíhlení úřadu. Když jsem nastupoval, vládla na úřadě přebujelá byrokracie, v kancelářích se schovávala spousta lidí. Přišel jsem ze soukromé firmy a bylo pro mě hodně překvapující a stresující, když jsme zjistil, že úředníky velmi těžko nutím k práci. Ve firmě řeknete, děláš to špatně nebo nechceš to dělat, tak běž pryč. Na radnicích funguje jistým způsobem definitiva. Kdo ale nechtěl pochopit, že je tu kvůli lidem, musel odejít. Snížili jsme počet zaměstnanců o patnáct procent, tedy zhruba o 60 lidí.
EURO: Jaký je váš názor na předvolební kampaň? ODS jako by nechytila dech…
RICHTER: Kampaň je o lidech, kteří jsou na kandidátkách. Je na nich, aby si sáhli do svědomí, zda dělají maximum.
EURO: Prý míříte na pražský magistrát…
RICHTER: Tak to se ukáže v dalších primárních volbách.
