Sociologové, politologové, ekonomové najdou neklamné stopy rozdílů v peněženkách, chování a preferencích „Ossies“, obyvatel bývalé NDR. Ve východním Berlíně jsem v posledních pěti letech před pádem zdi trávil dost času, měl tam kolegy a známé. Mohl jsem sledovat v přímém přenosu, jak se mění. Vzpomínám na Wulflho, který jedno léto mluvil tak perestrojkově obezřetně, aby o rok později po pár panácích nadával na režim tak šťavnatě, že venčící pejskaři radši přecházeli na druhou stranu ulice, aby je nějaký konfident Stasi neobvinil, že ten příval protistátních řečí linoucích se otevřeným oknem z přízemního bytu na sídlišti v Marzahnu poslouchají. Rok nato vyšli do ulic a bylo po všem.
Pozoruhodné na tom je, jak brzo po sjednocení jim došlo, že to nebude jen o svobodě a výměně chabé marky za jinou, která otevírá brány do konzumního ráje, ale také o tom, že jako „Ossies“ mají - ač doma - těžkou konkurenční nevýhodu.
Spousta z nich, zejména mladých a vzdělaných, čelila dvacetiprocentní nezaměstnanosti nohama: více než čtvrtina východních Němců ve věku 18 až 30 let se vystěhovala, dvě třetiny z toho byly ženy. Děti mých známých jsou dnes rozesety po světě od Spojených států po Austrálii a Nový Zéland. Čemu se divit - v rakouském Salcburku ještě poznají, že jste sice Němec, ale s neklamným východním přízvukem, pro Kiwi ve Wellingtonu jsou vnitroněmecké rozdíly hluboko pod rozlišovací schopností a v angličtině je německý akcent sice patrný, ale stejný.
Dnešní politiku, sociologii a všechny další věci v nových spolkových zemích určují ti, kdo zůstali. Odliv lidí z bývalé NDR sice skončil a Berlín, Drážďany nebo Lipsko „frčí“. Venkov a malá města však vymírají dál. Že mají krásné silnice, opravené domy a květiny za oknem, už dávno nestačí. 0
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz