Nízká spotřeba si bere daň v podobě neustálého řazení
Sedan velikosti Audi A4 se spotřebou kolem pěti litrů nafty na sto kilometrů, rozumnou hmotností a dobrými jízdními vlastnostmi není zrovna běžným zbožím. Rodinka takovýchto ekovozů se sice pomalu rozrůstá, nicméně kromě například BMW 316 nebo Opelu Insignia Ecoflex jich opravdu moc není. Klasické Audi A4 v současné generaci je nadmíru povedené auto, a o to zajímavější je sledovat, jak ekologické úpravy změní charakter vozu.
Z hlediska vnějšího designu není moc změn patrných. Auto sedí níž, to je ale bez přímého srovnání neodhalitelné. Klasické tvary Audi zůstávají zachovány, stejně tak v interiéru se to podstatné odehrává skryto zrakům řidiče i kolemjdoucích.
Snížení podvozku doprovází také úprava celé plošiny tak, aby proudění vzduchu mezi podlahou a silnicí bylo ideální. Motor disponuje systémem Stop&Start, kdy při zastavení auto vypne motor a „nahodí“ ho opět po stisknutí spojky. Start je dostatečně rychlý, takže řidič nemusí na nic čekat. K dalším úsporným prvkům patří pneumatiky se sníženým valivým odporem a manuální převodovka s opravdu dlouhými šesti stupni. Kolem ní se točí také všechny kontroverze vozu.
V běžné praxi je řidič zvyklý používat první rychlostní stupeň pouze na uvedení vozidla do pohybu. Ekologická A4 však pro zařazení dvojky vyžaduje podstatně vyšší rychlost než běžné auto. Než si zvyknete, bohužel vás nemine pár trapných chvilek se chcíplým vozem na křižovatce v době největší špičky. Stejně tak další rychlosti jsou posunuty směrem dolů k nižším otáčkám, s čímž je třeba počítat zejména při předjíždění. Bez podřazení, a to často až o dva stupně, se motoru nechce do otáček a zrychluje jen velmi líně. Na druhé straně tato sestava ekoprvků umožňuje A4 dojezd na jednu nádrž přes tisíc sto kilometrů, což je dnes jen těžko dosažitelná hodnota. Řidič, který si na specifika vozu v ekologickém provedení zvykne, nakonec jen více protáčí motor při rozjezdu a pravidelně podřazuje při jízdě do kopce nebo při předjíždění. To zase není tak velká daň vůči komfortu a za spotřebu kolem pěti litrů – v případě redakčního testu šlo přibližně o patnáct set kilometrů s kombinovanou spotřebou 5,3 litru nafty na sto kilometrů – to stojí.
Většina nepohodlí se samozřejmě odehrává v městském provozu, mimo město naopak Audi ukazuje přednosti v podobě skvěle odhlučněného interiéru, kdy ve spojení s nízkými otáčkami motoru kolem cestovní sto třicítky není ve voze prakticky vůbec slyšet hluk. V případě potřeby umí auto i vytáhnout drápy. Stačí motor držet v otáčkách a na poměrně lehký vůz s vynikajícím podvozkem je i necelých 140 koní dost na sportovní vyžití.
Zarážející je jen finanční matematika tohoto typu vozů, nejen A4, ale i konkurentů. A4 TDie stojí téměř 850 tisíc korun. Základní model s podobnou dynamikou, avšak benzinovým motorem, přijde o sto tisíc levněji. Spotřeba je přitom jen o plus minus tři litry vyšší. Z toho vychází, že jen v přepočtu na palivo se koupě ekologické varianty vyplatí až po najetí více než sto tisíc kilometrů, což je poměrně hodně. A to je nutno vzít v úvahu i servisní náklady, které jsou obecně u naftových motorizací vyšší, stejně jako případný servis poruch. Být zelený prostě něco stojí.
klady
nízká spotřeba
odhlučnění
zápory
časté řazení
pořizovací cena
Tabulka:
Audi A4 TDie
Motor: řadový přeplňovaný naftový čtyřválec
Objem: 1968 ccm
Převodovka: šestistupňová manuální
Výkon: 136 koní v 4200 ot./min
Nejvyšší rychlost: 215 km/h
Zrychlení: 0–100 km/h 9,5 s
Spotřeba: 5,3 l/100 km kombinovaná
Cena: 855 600 Kč základní v dané motorizaci