Šéf FIFA čelí obviněním z úplatkářství i špatného hospodaření
Poslední květnový den se stamiliony fanoušků po celé zeměkouli přišpendlí na celý měsíc před televizní obrazovku. V Japonsku a Jižní Koreji začne mistrovství světa v kopané. Mnozí fotbaloví manažeři spoléhají na to, že se v zápalu hry zapomene na skandály, jež dnes hýbou celou sportovní ekonomikou.
Dva dny před prvním výkopem (29. května) však hospodářské průšvihy ještě zůstanou v centru pozornosti. Nejvyšší šéf světové fotbalové federace FIFA Sepp Blatter se bude ucházet o znovuzvolení. Právě Blatter čelí obviněním, že se FIFA pod jeho vedením stala centrem špinavých her, úplatkářství a špatného hospodaření.
Ekonomika nejpopulárnějšího sportu dnes trochu připomíná splasklou bublinu technologického a telekomunikačního sektoru. Také fotbal, jehož přitažlivost pro „spotřebitele“ stoupala nevídaným tempem, lákal stále více byznysmenů a investorů. Významnou roli sehrály televizní společnosti, které byly ochotné platit astronomické částky za vysílací práva. FIFA tvrdí, že při mistrovství v roce 1998 za ně vyinkasovala 79 milionů dolarů. Týdeník Time odhaduje, že letos se tato částka vyšplhá na 761 milionu dolarů.
Firmy, které zastřešovaly prodej televizních práv, zkrachovaly. Nejprve v minulém roce švýcarská marketingová společnost ISL/ISMM, kterou před necelými dvaceti lety vytvořil syn zakladatele Adidasu Horst Dassler. Letos podobný osud potkal impérium německého magnáta Leo Kircha, byť práva na světový šampionát se s pomocí FIFA a Kirchových věřitelů podařilo uchránit ve firmě KirchSport. Tyto krachy nemá zdaleka na svědomí pouze fotbal. Zmínění podnikatelé vrhali své peníze i do jiných sportů, a právě tyto investice je nakonec přivedly na buben. (V případě ISL to byl například tenis, jehož přitažlivost pro byznys ve srovnání s kopanou značně klesla.) Fotbalové výdaje však také sehrály svou roli.
O nadměrných očekáváních ohledně sportovních a fotbalových příjmů svědčí pád řady evropských placených televizí – britské ITV Digital i kabelové NTL, španělské Quiero či Kirchovy sítě. Fotbal je totiž považován za jedno z hlavních lákadel, bez něhož by se televizní magnáti na půdu placených televizí zřejmě vůbec nepustili.
To má ovšem i druhou, stejně nepříjemnou stranu. Pád televizních společností ohrožuje méně majetné fotbalové kluby, které přicházejí o významný zdroj příjmů. Fotbal nadále zůstane velkým byznysem – časopis Fortune uvádí, že tento sport celosvětově generuje minimálně 250 miliard za rok (tato částka zahrnuje nejen televizní práva, ale také prodej všeho možného na fotbalových stadionech, marketing mimo televizní svět či třeba předplatné fotbalových časopisů). Jednoznačně se však ukazuje, že uspějí pouze ti byznysmeni, kteří dokáží umně skloubit opatrnost s dravostí.
Z pohledu samotné federace FIFA je hlavním zdrojem příjmů právě mistrovství světa. Přesto letošní výtěžek nemusí stačit ani k tomu, aby FIFA vykázala za pomalu končící čtyřletý cyklus zisk. Jak informoval list Financial Times, naopak hrozí ztráta ve výši více než 80 milionů dolarů. Náklady na současný šampionát totiž budou vyšší nejen kvůli důsledkům kolapsu ISL/ISMM, ale i vzhledem k tomu, že turnaj pořádají poprvé dvě země současně.
Sepp Blatter v této situaci musí vyvracet podezření z činů, v jejichž světle by bývalý český fotbalový boss František Chvalovský připomínal pouze malého pouličního zlodějíčka. Někdejší Blatterův chráněnec a dnes druhý muž FIFA Michel Zen-Ruffinen tvrdí, že jeho šéf svými kroky ještě zvýšil finanční dopady krachu ISL/ISMM, uplácel své příznivce už při minulé volbě v roce 1998 a později neopodstatněně posílal peníze svým spojencům včetně ruského fotbalového funkcionáře Vjačeslava Koloskova či nigerského rozhodčího Luciena Bouchardeau. V dubnu přitom Blatter rozpustil výbor, jenž se ve federaci zabýval vnitřním auditem kvůli údajnému „porušení důvěrnosti“. Blatter ovšem všechna obvinění odmítá a za vším vidí spiknutí vedené jeho rivalem (a přítelem Chvalovského) – švédským šéfem evropské federace UEFA Lennartem Johanssonem.
Ať už dopadne nadcházejí „soud s Blatterem“ jakkoliv, je dobře, že divákům to zážitek ze šampionátu nezkalí. Z potíží nové ekonomiky přece nelze obviňovat vynálezce internetu. Stejně tak mistři fotbalového umění nemohou za výsledky hospodaření FIFA.