Temné síly uhlíkové minulosti páchnoucí sírou a dehtem navlékly žluté vesty a francouzskému prezidentovi Macronovi ruší jeho klid na práci. Nechtějí pochopit, že zdražení motorových paliv je hlavně v jejich zájmu. Jsou zpátečnicky přesvědčeni, že potřebují jezdit automobilem, a doporučení, aby si pořídili elektromobil, vnímají podobně, jako radu své historické panovnice doporučující jim koláče, když nemají na chleba. Myšlenka na výměnu otlučeného renaultu za deset tisíc eur za čtyřicetitisícovou teslu nikoli překvapivě vytáčí i docela bohatého Francouze.
U nás v Praze to děláme šikovněji. Zvolíme si aktivistické vedení města, pak přetneme klíčové průtahy městem tramvajovými linkami, osázíme pruh či dva květníky se zelení, rozkopeme objízdné trasy i mosty, a to by bylo, aby Pražáky bavilo stát v kolonách místo obvyklé hodinky denně třeba tři a půl.
Mohou přece přesednout na metro. Možná se nevejdou do již dnes přecpaných vagonů jezdících v jedenapůlminutových intervalech, ale pak mohou jet třeba na elektrické koloběžce.
Čtěte také: Evropa se chystá obrátit naruby finanční svět. Důležité nemají být výnosy, ale ekologičnost investic
Každopádně první masové hnutí proti zběsilé klimatické politice v Evropě je na světě. A bude sílit s tím, jak aktivisty ovládaní politici ztrácejí poslední zbytky soudnosti třeba při schvalování absurdních emisních limitů pro automobilky. A také s tím, jak se dopady této politiky začnou promítat do běžného života lidí.
Dosud vysoké náklady na boj s kysličníkem uhličitým zatěžovaly rozpočty a do cen životních potřeb se kvůli krizí přidušené ekonomice promítaly jen velmi omezeně. Ale s tím je alespoň načas konec. I v zemích, které jsou opatrné vůči novým ekologickým pořádkům, jako je Česko, začíná přituhovat. Dosud dopady všech možných příspěvků na obnovitelné zdroje tlumily nízké ceny povolenek odvíjející se z nízké spotřeby energie. Ale evropské ekonomiky se probraly a konvenční zdroje jsou dále odstavovány a deficity ve výkonu rostou.
A s tím roste i cena silové elektřiny a tepla z velkých zdrojů zatížených povolenkami. A tento trend bude akcelerovat s tím, jak se zásah klimatické politiky do chodu evropské ekonomiky bude prohlubovat. Zelená ruka bude šacovat kapsy Evropanů čím dále důsledněji.
A pochopitelně nejen na výdajové, ale i příjmové straně. Všechny zelené technologie nemají šanci nahradit tradiční a protitržními opatřeními nevyhnutelně likvidovaná odvětví, pokud jde o zaměstnanost, o rentabilitě a přidané hodnotě nemluvě.
Například Volkswagen nyní slibuje jako trhák budoucnosti elektromobil v přepočtu do půl milionu korun. Jaká bude marže, raději neříká. Čím ale budou jezdit lidé, kteří si dnes kupují auta za polovinu? Asi sockou, když už jsou to takové socky. Jestli jim po zaplacení účtu za světlo a otop zbude na tramvajenku. Bude se jim to líbit, nebo obléknou žluté vesty, jak nyní činí Francouzi?
