Zelená tragédie na obzoru? Banky odmítají financovat „špinavé“ projekty

21. 4. 2019

Zelená revoluce už zasáhla i Česko. Pojišťovny i banky dávají ruce pryč od málo ekologických projektů.

Evropa se pustila do velkého experimentu, který už nyní ovlivňuje chování a fungování bank, pojišťoven i dalších oblastí ekonomiky od automobilového průmyslu po energetiku. Kvůli splnění ambiciózních klimatických cílů chtějí regulátoři a politici donutit bankovní domy, pojišťovny i celý finanční trh, aby směřovaly peníze do oborů, které neprodukují zplodiny oxidu uhličitého. Tato zelená revoluce je patrně neodvratná, i když Evropa zůstává ve své finančně-ekologické uvědomělosti osamocená, a ohrožuje tím konkurenceschopnost svých finančních ústavů.

Kopačky ČEZ

Jednou z bank, které už prohlásily, že nebudou financovat aktivity spojené se znečišťováním klimatu, je tuzemská ČSOB. Banka převzala environmentální politiku mateřské KBC a od loňska nepůjčuje na projekty, které souvisejí s těžbou uhlí a výrobou elektřiny výhradně z uhlí. „Naše úvěrová angažovanost zde klesla z několika stovek milionů eur na několik desítek milionů eur (z miliard korun na stovky milionů korun – pozn. red),“ řekl týdeníku Euro vrchní ředitel Korporátního bankovnictví ČSOB Marek Loula. Kromě ČSOB se výslovně přihlásila k udržitelnému financování například britská HSBC či Komerční banka a ostatní to zvažují.

Je pro vás důležitá ekologická stránka investice?

Na ostražitost bank při financování „špinavých zdrojů“ doplácejí především energetické firmy jako například severočeská skupina Sev.en Energy Pavla Tykače, Sokolovská uhelná Františka Štěpánka, Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského či polostátní skupina ČEZ. Posledně jmenovaná už neochotu bank pocítila. „Hmatatelným výsledkem je, že jedna banka se skupinou ČEZ přestala spolupracovat (nejednalo se o ČSOB), nicméně bez problémů byla nahrazena jinou bankou,“ uvedl mluvčí společnosti Ladislav Kříž s tím, že samotné náklady na financování firmě zatím nezdražují.

Banky jsou si vědomy, že přihlášením se k „zodpovědnému financování“ ztrácejí svůj byznys a že je okamžitě nahradí někdo jiný, ať už jsou to jiné „méně zodpovědné“ banky, nebo v případě financování dluhopisy mezinárodní investoři. Banky jako ČSOB proto často prohlásí, že omezí financování výroby elektřiny „výlučně z uhlí“. To je šalamounské, protože v praxi je takto „výlučných“ jen málo energetických skupin.

Například ČEZ je z pohledu bank mix bezuhlíkaté jaderné výroby, distribuce, prodeje elektřiny a tepla a jen menší část tvoří samotná výroba elektřiny z uhlí. Z pohledu celé skupiny ČEZ pak tržby spojené s uhlím nebo výrobou elektřiny z uhlí představují odhadem méně než 15 procent. Bankám to dává prostor, aby své proklamace využívaly marketingově, ale dál špinavé zdroje financovaly.

Kříž z ČEZ nicméně přiznává, že téma „zodpovědného financování“ patří od loňska mezi hlavní body debat s evropskými investory, a je přesvědčen, že bude postupně sílit a projeví se například v ceně pojištění, které firma platí za své elektrárny. „Vzhledem k intenzitě, s jakou se hnutí za zodpovědné financování‘ v poslední době šíří, musíme počítat s tím, že v delším horizontu pravděpodobně na nás bude mít významný dopad,“ dodává Kříž.

Špinavé výdělky

Zelenou ofenzivu totiž nevedou jen bankovní domy, ale i pojišťovny. Z těch tuzemských zelenají například Uniqa či Generali. První jmenovaná od ledna nepojišťuje průmyslové podniky, které jsou „založené na těžbě a využití uhlí“. Od února pak ani neinvestuje své peníze do cenných papírů, které tyto firmy vydávají. Jsou to sice pořád jen velká slova, protože odcházení od „špinavých odvětví“ bude velmi pozvolné, nicméně podle informací týdeníku Euro některé firmy už zdražení pojistného pocítily. V momentě, kdy velké firmy ročně za pojištění platí miliony eur, se přitom nejedná o malé částky.

Potopené banky. Povodně a další přírodní katastrofy budou kvůli změně klimatu a vysokým škodám čím dál častěji ohrožovat nejen stabilitu pojišťoven a bank, ale celých států.

Pro pojišťovny - stejně jako pro banky - znamenají tyto proklamace postupnou ztrátu byznysu. Kdyby například Kooperativa kvůli zodpovědnému financování přestala pojišťovat skupinu EPH, která je šestým největším výrobcem elektřiny v Evropské unii a vyrábí hodně z uhelných zdrojů, přišla by o svého největšího klienta a rakouským akcionářům by posílala mnohem menší dividendy. I EPH je však mixem různých zdrojů. „Uhelná aktiva tvoří jen malou část EPH, na konsolidované EBITDA se v současnosti podílejí cca 20 procenty, na volném cash flow zhruba desetinou a jejich podíl bude klesat,“ popisuje ředitel marketingu a komunikace EPH Daniel Častvaj.

Právě EPH je zajímavým případem firmy, která na „Energiewende“ neboli německém přechodu z jádra a uhlí na obnovitelné zdroje dokázala šikovně vydělat. Nakupovala (a nakupuje) uhelné elektrárny v západoevropských zemích, které tamní vlády „důrazně doporučily“ svým národním šampionům prodat. Jelikož jsou však tyto zdroje pořád nepostradatelné pro stabilitu dodávek elektřiny, jejich životnost se prodlužuje a jejich vlastníci, tedy hlavně Daniel Křetínský a z menší části Patrik Tkáč, na nich slušně vydělávají.

Jen to nejhorší

Nicméně bude hůř. Evropská komise pokračuje v práci na přípravě tzv. zelené taxonomie finančních produktů. Ty mají například určit, které dluhopisy jsou zelené a které nikoli; které firmy jsou zelené a které nikoli. Tato opatření mají mobilizovat řádově větší množství kapitálu, který bude plynout na zelené projekty. „Abychom naplnili pařížské cíle, Evropa potřebuje každý rok investovat zhruba o 180 miliard eur víc než dosud. Chceme, aby v roce 2021 putovala na akce spojené s klimatickými cíli čtvrtina rozpočtu EU,“ uvedl na konci března eurokomisař Valdis Dombrovskis. Ani to však podle něj nebude stačit. Do zelených projektů musejí investovat i soukromé firmy, které k tomu Evropa má „motivovat“.

Velkým motivátorem je v tomto souboji s klimatem guvernér Bank of England Mark Carney. Podle něho musí celý finanční trh začít brát ohled na klimatickou změnu dříve než se „tragédie na obzoru“ začne skutečně naplňovat. Carney je spoluzakladatelem mezinárodní pracovní skupiny, která má za úkol připravit globální pravidla pro zveřejňování finančních rizik vyplývajících z globálního oteplování. „V budoucnu se zveřejňování stane normou a je rozumné předpokládat, že je bude povinně vyžadovat čím dál víc finančních regulátorů,“ uvedl na březnové klimatické konferenci v Bruselu Carney.

Nově by finanční firmy měly brát ohled na rizika plynoucí z prudkých změn počasí jako hurikány či povodně, které mohou způsobit náhlé obrovské škody majetku či důležité infrastruktury. Banky budou muset zohledňovat, zda nemají příliš mnoho hypoték v záplavových oblastech, nebo jaký může mít extrémní počasí dopad na dluhopisy některých států. Rizikovější bude také například dávat úvěry na nákup dieselových aut nebo na nákup investičních nemovitostí, které nesplňují nové energetické standardy. K iniciativě se podle Carneyho přihlásily největší banky či globální správci aktiv, kteří celkově mají pod správou téměř 110 bilionů dolarů.

Doporučení ekobankéře Jorberga: Ani cent do uhlí

S přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku jsou však spojena i výrazná rizika. Regulatorní změny, změny technologií a fyzické riziko poškození majetku vlivem změn klimatu si podle Carneyho „vynutí přezkoumání hodnoty velkého množství aktiv“. Jinými slovy, velká část „špinavých“ aktiv ztratí hodnotu a ti, kdo je budou vlastnit, budou tratit, v nejhorším případě krachovat. Týká se to například penzijních fondů, které často drží (dosud velmi kvalitní, „áčkové“) cenné papíry ropných firem - někteří penzisté by se tak nemuseli v důchodu dočkat svých peněz.

Regulátoři a centrální banky vytvářejí nová pravidla, která budou muset finanční společnosti dodržovat. Tento proces bude mít nevyhnutelně vítěze a poražené. Mezi českými manažery podle průzkumu týdeníku Euro zatím udržitelné financování příliš nadšení nevzbuzuje. „Zelené finance? Myslím si o tom jen to nejhorší,“ utrousil jeden z manažerů velké pojišťovny, který si nepřál být jmenován. Je to pochopitelné, Česko jako jedna z nejprůmyslovějších zemí světa pocítí „tragédii na obzoru“ nejcitelněji. Jen to nebude ta Carneyho, přijde dřív a se změnou klimatu bude souviset jen nepřímo.