Vláda masivně podporuje ekologické investice, ekonomika však zůstává prioritou
Zatímco za časů vůdce Mao Ce-tunga měla Čína kvůli tehdejší ideologii přívlastek červená, období Teng Siao-pchinga bylo možné označit za černé. Důvodem se stala průmyslová výroba, která sice nastartovala velké ekonomické reformy, nicméně kvůli zastaralým technologiím silně znečisťovala životní prostředí. Nově by Čína ráda získala přívlastek zelená. Již v roce 2009 investovala do tzv. zelených technologií 34,6 miliardy dolarů. Spojené státy v témže roce utratily 18,6 miliardy dolarů.
Jde hlavně o byznys
Čína v první polovině roku 2010 instalovala více větrných turbín než Spojené státy, Evropská unie a Indie dohromady. V průběhu posledních dvou let přitom v produkci těchto zařízení předběhla jejich tradiční výrobce jako Dánsko, Německo, Španělsko a Spojené státy. Čína také dnes vyrábí nejvíce solárních panelů na světě.
Od podpory nejnovějších ekotrendů si Peking slibuje především lepší životní prostředí, na straně druhé však uvažuje pragmaticky a vidí v nich nové příležitosti pro byznys. Ten přišel na řadu i v průběhu nedávné návštěvy čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa ve Spojených státech. Delegace USA a Číny potvrdily uzavření společných kontraktů ve výši 45 miliard dolarů, přičemž 22 ze 31 plánovaných projektů se týká zelených technologií. Počátkem ledna došlo také k podpisu dohody mezi americkou energetickou společností First Solar Inc. a čínskou Guangdong Nuclear Solar Energy Development Co., Ltd., díky níž by měla v Ordosu, na území Vnitřního Mongolska, vyrůst do deseti let největší fotovoltaická elektrárna na světě. Se stavbou první fáze se má začít letos a po dokončení by měla dosahovat výkonu 2000 megawattů.
Neblahé prvenství
Firmy z Evropy podnikající v oboru ekotechnologií měly až donedávna na čínském trhu před Američany náskok. Čína však skýtá v tomto směru velké možnosti. Podle Aleny Očkové z české pobočky mezinárodní banky HSBC je zde příležitost i pro české společnosti zaměřené na ekologický byznys nebo projektování unikátních řešení. „Šance mají zejména energeticky úsporné technologie, čištění vody nebo recyklace a využití odpadů. Podobně také investice do ,zelených‘ solárních a větrných elektráren,“ uvedla.
Životní prostředí v Číně se dlouho zanedbávalo. Přednost měl ekonomický růst. Neefektivní využívání energie, špatné technologické postupy, ale i nízké povědomí lidí o ochraně přírody – to vše se podepsalo na znečištění tamní půdy těžkými kovy, nebezpečným odpadem, chemikáliemi a nakonec i na zdraví samotných obyvatel. Zajímavé je, že největšími znečišťovateli vodních zdrojů nejsou v Číně továrny, ale čínští farmáři. Podle posledních studií má zemědělství na svědomí kontaminaci vod fosforem ze 67 procent a dusíkem z 57 procent.
Čína se také doslova topí pod tíhou vlastního odpadu. Jeho množství dosáhne do roku 2020 až 400 milionů tun, což odpovídá množství vyprodukovanému na celém světě před deseti lety. Městský systém sběru je již dnes přetížený a 70 procent odpadků se vyváží na skládky. Z nich se pak do vody, půdy a ovzduší uvolňují další jedovaté látky.
V roce 2008 čínské úřady poprvé oficiálně přiznaly, že Čína vypouští do atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako tehdy největší znečišťovatel ovzduší Spojené státy. Odborníci se však domnívají, že Čína v exhalacích oxidu uhličitého předstihla USA již během roku 2006. Pokud by se však přepočítalo množství emisí CO2 na jednoho obyvatele, je na tom 1,3miliardová Čína pořád lépe než 311milionové Spojené státy.
O tom, že znečištěným ovzduším trpí Peking a Šanghaj, se samozřejmě ví. V Číně však existují stovky dalších méně známých velkoměst, v nichž je situace obdobná, ne-li horší. Špatným ovzduším a mizernou viditelností trpí dnes i zvláštní administrativní oblast Hongkong, na jejímž území dnes prakticky neexistuje téměř žádná průmyslová výroba. Na znečištění se podílejí místní elektrárny a známý přístav, škodlivé zplodiny však přicházejí i od sousedů z jihu Číny, kam se před lety přestěhovala řada výroben. A k největším znečišťovatelům patří mnohdy továrny hongkongských majitelů, kteří se investicím do ekologičtějších technologií brání a snaží se u čínských úřadů dojednat výjimky.
Plány nové pětiletky
V srpnu loňského roku zveřejnilo čínské ministerstvo průmyslu a informačních technologií seznam 2087 velkých továren, především oceláren a cementáren z 50. a 60. let, které měly být do konce září uzavřeny. Velké úspory energie a snižování znečištění obsahoval již poslední, jedenáctý pětiletý plán, podle něhož mělo být do konce roku 2010 dosaženo snížení energetické spotřeby na jednotku vytvořeného HDP o 20 procent a omezení emisí oxidu siřičitého o deset procent v porovnání s rokem 2005. Otázkou zůstává, zda se tento cíl podařilo splnit. Energeticky náročná průmyslová odvětví totiž stále hrají významnou roli v rámci čínské ekonomiky. Podle Víta Vojty, který se v Číně řadu let věnuje ekonomickému a právnímu poradenství, i zde platí pravidlo, že prioritou je hospodářský růst, který musí na ekologii vydělat. „Mnoho oblastí by se po plošném zavedení ekologických opatření propadlo do chudoby, protože by ztratily konkurenceschopnost, výrobci by zkrachovali a ekonomicky dynamičtější část populace by utekla v té velké zemi jinam“, uvedl pro týdeník EURO tento zástupce společností Belmonten a VIT Consulting.
Finální verze nového pětiletého plánu vztahujícího se na období 2011 až 2015 má být oficiálně schválena v březnu. Už teď je však známo, že v ní nebudou chybět závazky týkající se ochrany životního prostředí, redukce emisí a energetických úspor. Do výstavby čistších energetických zdrojů včetně jaderných hodlá Čína investovat mezi lety 2011 až 2020 kolem pěti bilionů jüanů (přes třináct bilionů korun). Dnes je v zemi šest jaderných elektráren s jedenácti energetickými bloky. Vláda již schválila výstavbu dalších čtrnácti. Jaderné elektrárny mají do roku 2020 pokrývat sedm procent vyrobené energie.
Čínská velkoměsta nově zaváděná ekologická opatření, včetně těch dopravních, zřejmě unesou. Nicméně ty menší s orientací na průmysl je ve vlastním zájmu musejí zavádět pomalu, aby si pod sebou nepodřezaly větev. Podle Víta Vojty je také „důležitá změna myšlení milionů lidí z podnikatelského sektoru a stamilionů přecházejících mezi městem a venkovem v rámci největší migrace světových dějin“. Všichni jsou totiž ekonomicky zranitelní a bojují o výdělek, někdy za každou cenu.
Obnovitelné energie mají v Číně definitivně zelenou. Nicméně prozatím z nich profitují spíše byznysmeni a jejich firmy než životní prostředí. Čína potřebuje více energie, přibližně 70 procent jejího objemu však vzniká v tepelných elektrárnách spalujících uhlí. Ani tisíce nových větrných turbín a fotovoltaických elektráren tento poměr výrazně nezmění. Čína kromě toho vlastní obrovské zásoby uhlí. Bylo by naivní se domnívat, že by se využívání tohoto laciného a spolehlivého zdroje v nejbližších letech vzdala.
