„Neříká se mi to lehce, protože jsem byl tehdy součást českého managementu v
Komerční bance, ale popravdě know-how, které přišlo od zahraničních vlastníků,
nám v řadě věcí teprve otevřelo oči,“ říká Vlastimil Nigrin, který poslední
dekádu působí ve vedení Hypoteční banky. Daň za toto dovezené know-how nyní
platíme v podobě vysokých dividend, které si banky vyplácejí do zahraničí.
Mladí lidé dnes asi nepatří mezi nejčastější žadatele o hypotéku, protože
na ni nedosáhnou. Berou si dnes hypotéku nejčastěji investoři?
Investorů je čím dál víc, ale pořád se jedná jen o doplněk k hlavnímu
mainstreamu. Ten tvoří lidé, kteří nejsou nejmladší ani nejstarší, ale došli do
fáze života, kdy zjistili, že chtějí bydlet ve vlastním. Vědí s kým, kde a jak
chtějí žít. Lidé staršího věku si hypotéku neberou, protože je to pro ně
závazek na příliš dlouhou dobu. Mladí lidé na ni často nedosáhnou, protože
nemají dostatečné vlastní prostředky. Samozřejmě mladí mají nejvíce snů o
bydlení, ale jak se zpřísnily parametry České národní banky (ČNB), část z nich
na to nemá.
Jak velká část?
Sedmdesát procent mladých lidí do třiceti let chce změnit bydlení,
nejčastěji chce pryč od rodičů. Překvapivě „mama hotely“ už nejsou v takovém
kurzu jako dřív, i když možná zase budou z nutnosti. Čtyřicet procent z těchto
mladých chce bydlet ve vlastním, což je náš potenciál. Ale pak zjistíme, že jen
desetina z nich má dostatek prostředků. Takto se ten trychtýř zužuje a je
mnohem užší než dřív. Jen jednotky procent mladých lidí mají k dispozici
alespoň dvě stě tisíc korun. Ale dvě stě tisíc velmi často nestačí. V Praze a
dalších velkých aglomeracích musíte mít alespoň půl milionu.
Pro vás je to ale také problém, že nemají na vlastní bydlení, protože
přicházíte o potenciální klienty…
Učíme je spořit. Je to příležitost pro stavební spořitelny, jednu máme ve
skupině. Také jim aktivně nabízíme, aby se k jejich hypotéce připojili třeba
rodiče a zajistili jejich dluh třeba jinou nemovitostí.
Bude hypoteční byznys stagnovat, když ubývá mladých zájemců o hypotéku?
Češi mají pořád velký apetit bydlet ve vlastním nebo si bydlení zlepšit a
zrekonstruovat či rozšířit. Když srovnám Česko se západními zeměmi, kterým se
chceme přiblížit, tak máme pořád prostor. U mladých lidí je složitý přístup k
financování dán přísnějšími podmínkami ČNB. Teď se toho chytají i politici,
kteří objevili nové téma.
Kolik je v současnosti spekulativních či investorských nákupů? Říkal
jste, že jejich počet roste.
Přesně to nevíme, protože lidé často kupují za hotové. Když vezmu celý
balík, tedy investory, kteří si půjčují nebo platí hotově, je to podle mě
třetina trhu. Dnes se navíc objevil nový trend, že i středně velcí investoři
nakupují nemovitosti v desítkách kusů, a pak nastává potřeba se o ten bytový
fond aktivně starat. Tedy už nestačí jen kontakt s nájemníky, kteří v bytech
bydlí, ale je nutná i správa nemovitostí. Začíná se z toho stávat samostatné
podnikání, které je určitě na vzestupu. To už je však nad rámec našeho
standardního hypotečního byznysu.
Jsou to fyzické osoby, které si nakoupí portfolio bytů jako investici?
Nemluvíte asi o Airbnb?
Ne, Airbnb je samostatná oblast, kde také funguje správa, ale jiného typu.
Já mluvím o investorech, kteří objevili segment rezidenčních nemovitostí k
pronájmu, který už je tady dlouho, ale dosud ho dělali hlavně developeři. Týká
se to překvapivě i menších měst, například v severních Čechách. Tam jsou to
vlastně dva trhy, z nichž jeden je postaven na různých formách sociálního
bydlení.
Tento byznys byl rozjetý dřív, ale teď došlo ke zpřísnění a trh se
zredukoval. Druhým trhem jsou investoři, kteří skupují byty a potom je
pronajímají. Ještě nedávno se zde dal byt koupit na kreditní kartu. Ale toto je
už mimo hypoteční byznys, protože my jako banka půjčujeme na vlastní bydlení.
Šéfka VIG Stadlerová: Změna klimatu postihuje i pojišťovnictví
Ale poskytujete hypotéky na druhý, třetí či čtvrtý byt?
Ano, ale pak už je to dražší. Nejedná se jen o vlastní bydlení, ale i
sezonní bydlení a různé formy generačního bydlení. Není to ale tak, že bychom
půjčovali na desítky bytů.
Premiér Andrej Babiš hodlá o problému bydlení mluvit s guvernérem ČNB
Jiřím Rusnokem. Co od toho očekáváte?
Myslím, že se hledá téma do voleb a objevilo se bydlení. Je to podle mě z
jeho strany sondáž, jestli je to téma, které bude veřejně rezonovat.
V době digitalizace máte jako banka obrovské množství dat o klientech.
Kde je největší prostor k jejich obchodnímu vytěžení?
Jsou to emoce. Dnes to nikdo pořádně neumí. To, jak spojit, v jaké životní
etapě člověk je a kam směřuje, a poskytnout mu příběh, který ho zaujme. To je
podle mě prostor, jak získaná data na jedné straně vytěžit a na straně druhé
dát klientovi nějakou přidanou hodnotu.
Zajímavé je třeba „zelené“ bydlení. Na první dobrou si řeknete, že je to
spojené s mladými lidmi. Ale fakta jsou jiná. O „zeleném“ bydlení čili bydlení
zodpovědnému k životnímu prostředí nejvíc uvažují lidé starší čtyřiceti let.
Jednak si to mohou dovolit, protože je to dražší, ale také mají silnější
vědomí, že chtějí přírodě či společnosti něco vrátit.
| Vlastimil Nigrin (55) |
| • Místopředseda představenstva Hypoteční banky a vrchní ředitel pro oblast obchody a klienti.
• Kariéru zahájil v roce 1990 v Komerční bance; následně byl v představenstvu eBanky zodpovědný za provoz a dva roky stavěl pobočkovou síť Home Credit v Rusku. • V letech 2006 až 2008 zastával pozici ředitele úseku externího prodeje České spořitelny; v Hypoteční bance pracuje od roku 2008. • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor obchodní statistika. • Ve volném čase se věnuje běhu, golfu a triatlonu; má rozečtenou Bibli 21 a knihy Aleše Palána o šumavských samotářích. |
Lidé si tedy kupují úspornější dům či byt?
Ano. Jako banka tedy nesmíme udělat chybu, že si toto téma budeme
automaticky spojovat s mladými lidmi, ale zaměříme se na lidi, kteří tuto
zodpovědnost vnímají vážně a mohou si to zároveň finančně dovolit. Dám vám
ještě jeden příklad využití dat. V Hypoteční bance máme už sedmiletou zkušenost
s online prodejem hypoték. Ten trh i jeho potenciál je stále malý.
Na začátku jsme uvažovali, že to zaujme klienty z menších měst, kde nemají
takovou nabídku bank. Realita je, že většina online zájemců je z velkých měst,
kde je nejvíce bankovních poboček i finančních poradců, a mohou si nejsnadněji
zjistit přístup k financování osobně. Tedy úplně jinak, než jsme původně
předpokládali.
V Nizozemí se cena hypotéky už rozlišuje podle toho, jak „zelená“ či
energeticky náročná je nemovitost, kterou si člověk kupuje. Plánujete něco
podobného?
Naše nevýhoda v Česku je, že zatím máme krátkou historii. Je to o
statistice, přičemž zatím nemáme dostatečně dlouhou časovou řadu. Statistika
jsou velká čísla a my je potřebujeme, abychom ověřili předpoklad, že ten, kdo
je zodpovědný k přírodě, je také zodpovědný při splácení úvěru.
Když se to potvrdí, můžeme k úvěrům dát nižší rizikové marže a tyto „zelené“
úvěry zvýhodnit. Úplně stejnou úvahu může udělat stát. Jako v Maďarsku, kde
zavedli kvóty a umožňují měkčí podmínky na financování moderního, ekologického
bydlení.
Hypoteční banka půjde tímto směrem?
Už jsme s tím začali. Máme zelenou hypotéku, hodně to vážeme na energetické
štítky. A tato hypotéka je úrokově i poplatkově zvýhodněna. Dostanete o 20 bodů
nižší sazbu. Je to trend, kterým jsme se vydali i v podpoře využívání mobilních
domů. Ve chvíli, kdy se nasbírají data a hypotézy risk manažerů se potvrdí, má
tento směr velký prostor. To, že se obecně „zelené“ produkty někdy marketingově
zneužívají, je fakt, ale potenciál mají i ve skutečnosti.
Začínal jste v roce 1990 v Komerční bance. Co se podle vás v bankovnictví
za těch třicet let změnilo?
Musíme odříznout devadesátá léta, která sice byla obrovsky zajímavou dobou,
ale nepřehlednou. Nemyslím jen privatizaci velkých firem, ale i to, kolik tady
bylo zahraničních konzultantů a zásadních změn. Bylo to tak rychlé, že k nám
například přijeli američtí poradci a začali náš učit používat šeky v platebním
styku, ale my už jsme měli platební karty.
Pak je to regulace. Zásadně se zvýšilo množství regulace, což nás
pochopitelně nebaví, protože chceme podnikat. Ale na druhé straně, když je trh
regulovaný, jsou svým způsobem chráněny velké banky jako ta naše. Regulace
vytváří bariéry pro firmy, které chtějí na trh vstupovat. Je to případ
fintechových firem, pro které je to často nepřekonatelná překážka.
Dnes je přes devadesát procent českého bankovního sektoru v zahraničních
rukou. Myslíte, že jsme se tomu mohli vyhnout?
Neříká se mi to lehce, protože jsem byl tehdy součást českého managementu v
Komerční bance. Měli jsme obrovskou chuť do nových projektů, ale popravdě
know-how, které přišlo od zahraničních vlastníků, nám v řadě věcí teprve
otevřelo oči. Možností, jak banku rozvíjet, bylo příliš mnoho. Stejně tak i
cest, po kterých není radno se vydávat.
Za toto know-how teď platíme dividendy do zahraničí.
Ano. Banky jsou teď stabilní podnikání, dlouhodobé a zdravě konzervativní.
