Nová vlna démonizace českých ekologických hnutí běží naplno. Žádná záminka pro ni není nevhodná. „Podívejte se na ty zelené aktivisty z Dětí Země, plnou hubu ideálů, a přitom v boji proti spalovně berou peníze od skládkařů“, to v Česku zabírá. Naši modeláři veřejného mínění v tom ovšem nejsou sami, francouzský týdeník Le Point dokonce obvinil Greenpeace, že je spolufinancuje CIA. A v minulosti dokonce KGB! Jak opovrženíhodné z pohledu nacionálně smýšlejícího Francouze. Muselo být však velmi roztomilé, jak se agenti těchto proslulých tajných služeb zpovídají jedinému šikovnému francouzskému novináři. A jak se už předtím museli demaskovat, protože hnutí Greenpeace si pro přijetí příspěvků vymyslelo nepochopitelnou podmínku, že nebere od žádných firem, nadací, a dokonce ani od státu. Jen od fyzických osob s konkrétní adresou. Možná při tom chce i rodné číslo a jednou ročně zveřejňuje svůj audit. Žádné z obvinění se samozřejmě neprokázalo.
A tak jestliže něco opravdu zavání zpravodajskou hrou, pak je to načasování takovýchto polopravd a nepravd v tisku. Ve Francii zrovna tak jako v Česku. Žádný důkaz, zato adresný úder. Až to zmizí do ztracena, zůstane jen nejistota, kdože ty bouřliváky vlastně platí. Podkopávání důvěry se tomu říká. Co kdyby si tito aktivisté zase něco začínali s občanskou společností? Ale abychom nepodporovali iluzi, že chod světa je řízen jen ze zpravodajských centrál, taky to může být pouhé novinářské packalství.
Svou kampaň proti spalovnám - zejména těm pražským - prý Děti Země zahájily za peníze skládkařské firmy A. S. A. Ironií osudu se však v té době, v polovině devadesátých let, samy staly součástí jiné kampaně, organizované státem. Tehdy se ekologickým organizacím srážel hřebínek tím, že byly hned vedle skinheadů uvedeny na seznamu extremistických skupin, určených ke sledování. Co bychom to měli za zpravodajce, kdyby přitom neodhalili případné čachry mezi ekologickými aktivisty a skládkařskou lobby? A včas neupozornili na daňový únik? Nebylo nic. Kde se to teď vzalo? Stanovy Dětí Země nebrání přijmout dar od kohokoli, vyjma morálně nepřípustných dárců. Tomu by se mohl zpronevěřit jen jedinec za zády ostatních. Politický vězeň, chartista a bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal říká, že tažení proti Dětem Země vykazuje všechny znaky difamačních kampaní vůči disidentům. Dejmal si všímá časové shody s kampaní ODS proti ekologickým aktivistům a má silné podezření, že není náhodná.
Působnost Dětí Země je chtě nechtě politická. Její anketa hledající osobu, která v minulém roce nejvíce uškodila našemu životnímu prostředí, se letos promítla přímo do předvolební kampaně. Ze 43 kandidátů vybralo 113 různorodých hlasujících osobností trojici politiků opoziční smlouvy: Beneš-Schling-Kužvart. Ropák rok od roku nabývá na váze. A Děti Země?
