Značku bio mohou nosit i tabák, taška, slipy nebo fast food
Žiju bio. Takové je motto pro letošní září, které je už po šesté měsícem biopotravin. Může se pod ním skrývat mnohem víc než jen zdravá mrkev vypěstovaná bez jakékoliv chemie. Gurmány spíš osloví pikantní biuherák, biosýr nebo pořádný steak z biohovězího, nejlépe zapíjený biovínem. Užívat si s bio mohou i kuřáci, když si zapálí cigarety z ekologicky vypěstovaného tabáku. V době, kdy mnozí Češi pořádně ani nevědí, co jsou biopotraviny, výrobci textilu šijí biooblečení. V minulém roce ho mělo ve svém výrobním programu třicet velkých oděvních firem a přes 1200 malých oděvních značek v Evropě, Severní Americe a Japonsku. Mikiny, trička, džíny, spodní prádlo a pyžama z biobavlny se dají koupit i na českém trhu. Předpona bio nebo organic negarantuje jen to, že bavlna byla vypěstovaná podle pravidel ekologického zemědělství. Je současně zárukou dodržování sociálních standardů, což znamená především zákaz dětské práce. V domácnosti se s bio dá žít nejen v kuchyni, ale i při úklidu a praní. Značný výběr je v kosmetických přípravcích. Maminky, časté zákaznice bioprodejen, nemusí zůstat u kojeneckých výživ a dětských čajů označených bio. Místo běžných plenek mohou dopřát svým dětem o něco dražší ekologické, které svým složením mají být komfortnější. Jejich obal z kukuřičné celulózy je šetrnější vůči životnímu prostředí, bioefekt se tedy násobí. A nejlépe, když si nákup biopotravin a přírodního drogistického zboží domů odnesete v biotašce vyrobené z bramborového škrobu. Na konci září bude za devět korun k dostání v hypermarketech Interspar. Ochranná známka bio se také někdy zneužívá, upozornilo v minulých dnech Sdružení obrany spotřebitelů. Ve všech případech, které jmenovalo, si známku neoprávněně přisvojili výrobci potravinových doplňků. Za klamavé by se dalo považovat i označení biopaliva, o nichž je shodou okolností v tomto měsíci také často slyšet. Může za to metylester řepkového oleje, od 1. září povinně přidávaný do nafty. Řepka, z níž se vyrábí, ale vůbec nevyrostla bez chemie na ekologických polích. Stejně jako biolíh, jehož dny přijdou po Novém roce, vzniká z obilí a cukrovky pěstované s chemickou ochranou a využitím průmyslových hnojiv. Bio má vyjadřovat environmentální efekt pohonných hmot s rostlinnou složkou, ten je přitom podle některých vědců sporný. Ale zpátky k biopotravinám. Asi nepřekvapí, že nejrychleji roste tento trh v zemích, kde mají lidé vysoké příjmy, tedy ve Švýcarsku, Spojených státech a Singapuru. Celých 80 procent biopotravin se sní v zemích G7, kde je však jen dvanáct procent ekologických ploch. Někdy se už zelený konzum zvrhává do trendů, které nejsou úplně vlastní filozofii zdravé a bio výživy, tedy bio fast foody, které vznikají v USA. V souladu se směřováním Evropské unie a za pomoci evropských a národních peněz chce být také Česká republika víc bio. V ekologickém programu, který připravilo ministerstvo zemědělství a schválila rada vlády pro udržitelný rozvoj, jsou stanoveny mety v konzumaci biopotravin a rozvoje ekozemědělství: do konce roku 2010 se má podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin zvednout z loňských 0,35 na jedno procento. Alespoň čtvrtina Čechů má potraviny s logem bio za tři roky nakupovat pravidelně, tedy nejméně jednou týdně. Smělý cíl, když v minulém roce byla pravidelnými konzumenty pouhá tři procenta. Cílová čísla berme jako dobrou snahu, za jejich neplnění se nikdo nebude zpovídat. Rozumným krokem, který se pozitivně projeví až s delší setrvačností, je pilotní projekt biopotraviny do škol. Zatím běží na zkoušku v některých krajích a převážně v mateřských školkách, kde je ideální začít s výchovou ke zdravějším stravovacím návykům. Pro začátek jsou prý nejlepší jablka, karotka, brambory a v teplejších krajinách i pomeranče. Alespoň na nich se na bio nejčastěji naučili spotřebitelé ze západoevropských zemí. Papír snese hodně, proč však v dnešní době plánovat, že na konci roku 2010 mají 60 procent z celkové spotřeby biopotravin v Česku tvořit domácí výrobky? Obchodní řetězce, které drží zhruba dvoutřetinový podíl na trhu s biopotravinami, sice unisono tvrdí, že stojí o české zboží, narážejí však na jeho nedostatek. Přimět farmáře, aby se dali na pracnou zeleninu, biomléko a další úzkoprofilovou produkci, není při současné dotační politice příliš reálné. A potravináři se do bio nepohrnou, když by obtížně sháněli surovinu. Rozetnout tento začarovaný kruh potrvá asi delší čas.
