Ve svém slavném Gepardovi vložil Giuseppe Tomasi di Lampedusa, vévoda z Palmy, svému románovému hrdinovi do úst památnou větu o tom, jak „se všechno musí změnit, aby věci zůstaly při starém“. Vybavila se mi poté, co bankovní rada České národní banky zvedla dvoutýdenní repo sazbu, za kterou si u ní banky ukládají peníze a která určuje vývoj na trhu, o čtvrt bodu na 1,5 procenta. A hned se objevily komentáře, že ČNB nám propadá jestřábím pudům, když přitom pan prezident už věští příchod další krize.
Dobrá zpráva je jen špatná zpráva s odkladem, tvrdí pesimisté, ale že by čtvrt procenta nenápadně, ale jistě přistrkávalo ekonomiku do recese, to asi nemůže nikdo myslet vážně. Jednoduché porovnání s posledními čísly u spotřebitelské inflace i průmyslových cen ukazují, že máme reálné úrokové sazby ještě pořád v negativním teritoriu, což fakt nenasvědčuje tomu, že by Na Příkopech hnízdilo hejno jestřábů.
Čtvrtprocentní snížení či zvýšení, dokonce i čtyřikrát, ba šestkrát opakované, se projeví v české ekonomice mírně - my dojíždíme na vnější šoky, alespoň zatím to tak bylo, s jedinou výjimkou.
Ilona Švihlíková: Můžeme si dovolit recesi? Centrální banky jsou bez střeliva
Dokonce i ve vysoce citlivé oblasti, jako je hypoteční dluh, představuje zvýšení sazeb o jeden procentní bod u dvoumilionové třicetileté hypotéky nárůst splátky o necelou tisícovku. Takový nárůst splátkového břemene nemůže rozvrátit ekonomiku těch domácností, které se kvalifikují na hypotéku, ani náhodou. Za jednoho klíčového předpokladu: že se zaměstnanost udrží na současné úrovni. Porovnejte to s růstem mediánové i průměrné mzdy, která ani v nejchudším kraji v Česku nevzrostla méně než o 2115 korun měsíčně.
Očekávání do budoucna jsou zejména v případě spotřebitelů velmi optimistická, což obzvláště v malé otevřené ekonomice samozřejmě není žádná garance čehokoli, ale již jsme poznali, že opak v podobě negativních očekávání dovede české hospodářství stáhnout do recese vlastní silou.
Jestli někdo pozná vzestup sazeb výrazně, v řádu miliard, pak to bude ministerstvo financí, které se v minulosti zcela nedávné chtělo svézt na záporných sazbách u krátkodobých vládních dluhopisů. Místo aby prodloužilo průměrnou splatnost a nadlouho dopředu si zajistilo sice nenulové, ale nízké úroky, s vidinou čarování s úsporou „tenor“ státního dluhu naopak zkracovalo. Na to, že tahle politika správy státního dluhu je amatérsky vychytralá, jsme upozorňovali v době, kdy se dal a měl dělat pravý opak. Teď skončeme Exkurzí v zoo od Šimka a Grossmanna, když jsme tak pěkně začali Gepardem od vévody z Palmy. Však to znáte, jak doktor Zelí „nechtěl slevu zadarmo“…
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
Petice výrobců svíček Donaldu Trumpovi
Kdo zamíří do tunelu
Nápady z nejvzdělanějších
MHD v Praze zadarmo a zamrzlé investice
Co dělají s Ruskem sankce
Co si analytici myslí, když kamery neběží
