Když Miloš Zeman nastupoval do funkce předsedy vlády, byl přesvědčen, že zahraniční cesty bude absolvovat jen v nevyhnutelných případech. Netajil se svou nechutí k cestování, a především odporem k takzvané politické turistice, kterou hojně pěstovaly předchozí vládní kabinety. Jeho cesty striktně vycházely z koncepce zahraniční politiky přijaté vládou. V žádném případě to nebyl chaotický pohyb premiéra po světě. Už vzhledem k tomu, že program byl připravován a dlouhodobě sestavován s odborníky úřadu vlády, v úzké spolupráci s pracovníky ministerstev a samozřejmě s ministrem zahraniční Janem Kavanem.
Obchodně-ekonomickými i politickými dimenzemi zahraničních cest Miloše Zemana ve funkci premiéra se ještě nikdo z novinářů souhrnněji nezabýval, ani je z tohoto pohledu nezhodnotil, i když téměř všech zahraničních cest předsedy vlády se zpravidla zúčastňoval početný novinářský doprovod, samozřejmě včetně zástupců největších a nejčtenějších českých deníků a časopisů. Následná informovanost českého čtenáře byla přesto povětšinou žalostná. Dozvěděl se, co se servírovalo v Elysejském paláci k večeři, proč chodil premiér o holi při návštěvě Indie nebo jakou značku cigaret kouří jeho manželka. Hlavní cíl zahraničních cest a zejména jejich výsledky, ať už záměrně či z neznalosti novinářské profese, některým zpravodajům, kteří Miloše Zemana doprovázeli, unikal, stejně jako věcná a přátelská atmosféra ať už při jednání nebo při doprovodných programech. Vzhledem k tomu, že naší povinností, jako blízkých spolupracovníků premiéra, byla mimo jiné i důkladná příprava a následně také aktivní účast na těchto zahraničních cestách, mohli jsme detailně poznat duševní i fyzické nasazení premiéra v tomto směru, což asi někteří novináři spíše vidět nechtěli. Všechny shora uvedené okolnosti nás proto vedly ke zpětnému pohledu na činnost premiéra na tomto poli, respektive alespoň k rámcové analýze jeho cest po politické a ekonomické stránce.
Křížem krážem.
Už první nástin zahraničních cest od okamžiku, kdy Miloš Zeman vstoupil do Strakovy akademie hlavním vchodem, ukázal jeho priority. Upevnit a rozvinout vztah České republiky k našim sousedům, z prachu zapomnění (do kterého ho uvrhly předchozí vlády) opět vybudovat pevnou pozici zemí Visegrádské skupiny, přivést Českou republiku před brány Evropské unie a posílit naši pozici u světových velmocí. K tomu se přidaly aktuální problémy, které nastolila doba. Řešení vyhrocené situace kolem zahájení provozu Jaderné elektrárny Temelín v souvislosti s nástupem „heiderovců“ do rakouské vlády - a v této souvislosti hysterický povyk kolem takzvaných Benešových dekretů - a v neposlední řadě erupce světového terorismu. Právě postoj Miloše Zemana v jednání s rakouskými představiteli zabránil tlaku Vídně na vyslovení veta pro náš vstup do Evropské unie, ale současně i napomohl ke zrušení izolace, ve které se rakouský vládní kabinet ocitl těsně po zmíněných volbách. V těchto souvislostech nebude ke škodě, připomenout si reálné výchozí pozice, které měl Miloš Zeman k dispozici a následně zhodnotit jeho kroky křížem krážem po politické mapě světa.
Bytostné národní zájmy.
Na začátku funkčního období Zemanova kabinetu byly v Německu a Polsku pravicové vlády. Premiér nejenže s nimi našel společnou řeč, ale při všech jednáních dokázal prosazovat bytostné národní zájmy České republiky. Navázal úzkou spolupráci se socialistickými vládami v Rakousku a později v Německu, a to i díky sjednocenému pohledu na vývoj v Evropě. Naše vztahy se Spolkovou republikou Německo byly v tomto období navíc posilovány i vzájemným osobním vztahem Miloše Zemana a nového německého kancléře Gerharda Schrödera. To napomáhalo k překonávání problémů přetrvávajících z minulosti, přispívalo ke vzájemnému pochopení postojů obou zemí a zejména k získání podpory německého politického vedení i širší veřejnosti pro vstup naší republiky do Evropské unie. Nezanedbatelná je nejenom podpora Miloše Zemana prohlubování přítomnosti německých podnikatelů a investorů v Česku, ale i nastolení trendu zvyšování českého exportu do Německa a vytváření dobrých podmínek pro tak zvanou příhraniční spolupráci. V této souvislosti je však třeba upozornit i na premiérovu maximální snahu po vyváženosti přílivu zahraničních investorů. Proto stejnou - ne-li leckdy větší - pozornost věnoval přiblížení zahraničních investorů z Velké Británie, Francie, ale i z USA a dalších zemí.
Premiér také za prioritní považoval prolomení bariér ve vztazích s nejbližším sousedem Slovenskem, i když tam působila pravolevá koalice. Je nutné vyzvednout jeho úsilí, které věnoval snaze přiblížit našeho nejbližšího souseda ke vstupu do NATO a Evropské unie. Jsme toho názoru, že se také poněkud rychle zapomnělo na osobní podíl Miloše Zemana na přijetí nulové varianty při řešení vzájemných česko–slovenských závazků jako základu dnešních dobrých sousedských vztahů.
Rodinné vztahy.
Přímo „rodinné“ vztahy přesně definoval a adresoval Miloš Zeman těm zemím, s nimiž co nevidět usedneme u evropského stolu. Při jednání s jejich představiteli zaujímal jednoznačný postoj, ve kterém bytostně hájil národní zájmy České republiky a požadoval pro všechny bez rozdílu u společného oběda stejně velkou židli, talíře i nabídku menu bez jakéhokoliv omezení nebo diskriminace, stejná práva při hledání pracovních příležitostí jako při konečném účtování. Zaručil se za naše občany, že budou i oni jednat a postupovat stejně. Ať už jde o možnost koupi nemovitostí, nebo snahy podnikat.
Co se týče aktivity premiéra a jeho postojů k světovým velmocím, chceme připomenout jen následující. Vztahy s demokratickou vládou USA byly díky politice prezidenta Václava Havla již dříve na standardně dobré úrovni. Na druhou stranu však pracovníci velvyslanectví například pro rozvoj obchodních styků udělali pramálo. Téměř nic. Nelze proto opomenout, že po čtyřech Zemanových cestách do USA vzrostl nebývale zájem amerických investorů a obchodníků o Českou republiku. Jím podaná charakteristika ekonomického prostředí a investičních příležitostí v naší republice byla výstižná, přesvědčivá a s hlubokou znalostí problematiky. Následovně to vedlo k prudkému zvýšení přílivu amerických investic. Nelze opomenout dnes už historickou cestu premiéra do USA v listopadu 2001, téměř bezprostředně po teroristickém útoku na Spojené státy. Miloš Zeman vzápětí po tomto útoku ve svém projevu přímo přenášeném všemi českými televizemi řekl památnou větu: „s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje“. Tuto zásadní politickou myšlenku pak následně rozšířil v přímém vysílání zpravodajské stanice CNN těsně před svým přijetím v Bílém domě, když mimo jiné řekl: „Útok na New York je útokem i na Prahu a útok na USA je útokem i na Českou republiku.“ (Mimochodem v tomto duchu vystupoval i při své návštěvě Izraele.) Jako jediný z premiérů byl během jedné návštěvy přijat jak prezidentem, tak viceprezidentem Spojených států i v tak pro USA náročné době. Zemanovy zásadní postoje nevyprchaly ani po roce, a jsou náležitě oceňovány. Málokdy se stane, aby velvyslanec nejmocnějšího státu světa přijel na soukromou návštěvu v automobilu s vlajícími vlajkami své země na kapotě jako v případě Craiga Stapletona, když navštívil Miloše Zemana, již jako expremiéra, na jeho chalupě na Vysočině. Tisku ho pak představil jako velkého přítele Spojených států a odvážného politika. To je také dokladem toho, jak Miloš Zeman na americké politiky při svých návštěvách USA, respektive při vzájemných setkáních, zapůsobil.
Rusko.
Spolupráce s Ruskou federací byla při zahájení Zemanova funkčního období jako premiéra prakticky na bodu mrazu. Jeho cesta do Ruska a bývalých zemí SSSR (Uzbekistánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu) rázem prolomila bariéry, vystavěné po roce 1989. Bylo to bezesporu i tím, že premiéra doprovázel nebývale početný doprovod podnikatelů, který se ani nevešel do jednoho letadla. Ti měli eminentní zájem na konkrétních projektech, jako jsou dodávky lokomotiv i trolejbusů ze Škody, tramvají z ČKD, autobusů z Karosy… Bez nadsázky lze konstatovat, že návštěva Miloše Zemana v těchto zemích měla zásadní význam, byla průlomová a uskutečnila se ve správný čas. Jak jinak než kladně hodnotit i následný postoj Ruska ke splácení dluhu vůči České republice. Přes reakce pravicové, ale hlavně hloupé části tisku, o nevhodnosti uzavřené dohody s firmou Falcon, která na sebe vzala závazek realizace úhrady značné části dluhu, vládě tato firma zaplatila v termínu a přesně podle smluv. Výsledkem práce Zemanovy vlády je i to, že byl před několika týdny obchodním radou našeho velvyslanectví v Moskvě jmenován Vladimír Remek, který se - na rozdíl od některých našich ideologických omezenců - těší v Rusku obecně a také u našich obchodníků mimořádné úctě. A co uniklo pozornosti našich profesionálních novinářů, bylo například setkání premiéra Zemana s prezidentem Putinem. Plánovaných 30 minut se protáhlo dlouho přes hodinu. Asi si měli mezi čtyřma očima o čem povídat, než jen pronášet zdvořilostní diplomatické fráze. Bulvárnímu tisku, který se honí za senzacemi za každou cenu, zase unikla například závěrečná večeře v Petrohradu. Premiér projevil přání, aby mu zahráli oblíbenou swingovou písničku, ale místní klavírista ji neznal, a tak Miloš Zeman k překvapení zhruba padesátičlenného auditoria šel a zahrál ji sám, bez not a perfektně. V tom okamžiku i poslední zbytky ruských ledovců roztály.
Davos, Petrohrad, Brusel, Peking.
V této souvislosti bychom mohli také vzpomenout na to, jak si Miloš Zeman na svých cestách dokázal získat posluchače jak na Mezinárodním ekonomickém fóru v Davosu, na Petrohradském ekonomickém fóru, i na celé řadě univerzit a seminářů, kde přednášel. Podotýkáme, že bez papíru a v jazyce, kterému jeho posluchači rozuměli, ať již to bylo v angličtině nebo v ruštině. Poprvé na sebe Miloš Zeman v tomto smyslu světovou politickou veřejnost upozornil, když institucionalizoval vstup naší republiky do NATO. Před vlajkami nových států Severoatlantické aliance, které poprvé zavlály v Bruselu, šokoval všechny přítomné svým projevem v angličtině, zatímco ostatní „nováčkové“ použili služeb tlumočníků. Mimořádná pocta - a nejen protokolární - mu byla projevena i v Pekingu. V průběhu své cesty byl premiér přijat postupně sedmi nejvyššími představiteli Číny – mimo jiné prezidentem Ťiang Ce-mingem, předsedou státní rady Ču Žung-ťi a předsedou parlamentu Li Pchengem.
Jen pro zajímavost: Miloš Zeman za svého působení ve Strakově akademii přijal na 120 představitelů států a vlád a jednal s více než dvěma stovkami zahraničních investorů a podnikatelů. Jediná významnější privatizační akce a uskutečnění zahraniční investice se neobešla bez jeho osobní pozornosti.
Visegrádská skupina.
Samostatnou velkou kapitolu by si zasloužil premiérův postoj k zemím Visegrádské skupiny. Byl to právě Miloš Zeman, který má nespornou zásluhu na vytvoření takzvaného Mezinárodního visegrádského fondu, který následně působil jako základna pro konkrétní rozvoj spolupráce v rámci Visegrádské skupiny. Osobně se přičinil také o rozvoj vztahů se zeměmi mimo toto uskupení, aktivně se zasloužil o hledání společné platformy spolupráce mezi Visegrádskou skupinou a zeměmi Beneluxu.
Na dokreslení efektivnosti obchodně-ekonomické dimenze zahraničních cest Miloše Zemana uvádíme jen některá statistická čísla. Objem hrubého domácího produktu za období od roku 1997 do konce roku 2001 stoupl přibližně o 14,7 procenta, což v hodnotovém vyjádření činí přírůstek 318 740 miliard korun v běžných cenách. Zvýšení vývozu v tomto období činilo přibližně 44 procent, přesně 560 488 miliard korun ve FCO. Nejzajímavější údaj nám však poskytuje trend v přílivu přímých zahraničních investic. Zatímco v roce 1997 zahraniční investice představovaly výši 41,25 miliardy korun, již v roce 1999 dosáhly rekordní výše 218,81 miliardy korun. V roce 2001 sice došlo k poklesu na částku 187 miliard korun (z toho se průmysl podílel asi 35 procenty, přibližně 27 procent přišlo do peněžnictví a pojišťovnictví, sedmnáct procent do dopravy a spojů a přibližně dvanáct procent jich bylo využito v obchodě. Při dokladování úspěšnosti nastoupené politiky ČSSD v této oblasti a realizaci přijatých koncepcí a následné strategie si samozřejmě uvědomujeme nezastupitelný podíl odpovědných resortů a jejich představitelů, zejména ekonomických ministrů, a vůbec netvrdíme, že uvedené výsledky jsou zásluhou jenom Miloše Zemana. Premiérova nezastupitelná úloha však byla v tom, že denně věnoval ekonomické problematice (nastartování žádoucích změn v hospodářství) prioritní pozornost, důsledně k tomu vedl i své spolupracovníky a stejným způsobem na sebe bral i úkoly při jednání se svými zahraničními partnery.
Zásada otevírání dveří.
Miloš Zeman si především na svých zahraničních cestách osvojil a brilantně zvládal zásadu otevírání dveří, které vždy držel pootevřené, dokud jimi neprojdou i čeští podnikatelé. Bytostně ho zajímaly jejich problémy v jednotlivých zemích a v té souvislosti i jejich požadavky na pomoc z jeho strany. Na druhé straně avšak vyžadoval od účastníků podnikatelských delegací informace o tom, s kým a s jakými výsledky na těchto doprovodných misích jednali a zejména nesnášel takzvané výletníky, kteří ovšem byli na jeho cestách jen zcela ojedinělým jevem. Na všech jednáních dominovala Zemanova perfektní odborná připravenost, vysoká koncentrace na daný problém, schopnost nalezení osobního přístupu ke svým partnerům a v neposlední řadě i jeho jazyková vybavenost. Všechny tyto vlastnosti se pak zúročily i v dosažených výsledcích. Svým nasazením ve prospěch české ekonomiky a úspěšnosti českých podnikatelů byl zcela jistě výjimečný. To není apologetikou jeho osoby. Naopak. Je to suché, střízlivé a hlavně reálné konstatování lidí, kteří měli možnost jej při této činnosti sledovat zblízka a přitom i poznat názory a mínění účastníků doprovodných podnikatelských misí. A zase jen na dokreslení: V průběhu čtyřletého funkčního období absolvoval Miloš Zeman ve funkci premiéra na 90 zahraničních cest a z toho více než v polovině jej doprovázela reprezentativní a početná delegace podnikatelů. Svůj pracovní den začínal pracovní snídaní s obchodními partnery nebo s místními politiky. Program obvykle končil s blízkými spolupracovníky v pozdních nočních hodinách zhodnocením výsledků uplynulého dne a přípravou na další očekávaná jednání. Dokázal být velmi nepříjemný, pokud by byl do jeho programu zařazen bod „osobní volno“. To považoval za ztrátu již tak drahocenného času a mrháním peněz daňových poplatníků.
