ODS: Tato strana byla hlavním reprezentantem neúspěšné transformační politiky v minulosti. S výjimkou krátkého záchvěvu sebekritiky v době takzvaných balíčkových opatření nikdy nepřiznala svoji odpovědnost za ekonomickou a sociální krizi České republiky. Je však třeba respektovat, že voliči ji zařadili na druhé místo, a hledat možnosti komunikace s ní. Tato komunikace nemůže být vzhledem k podstatné rozdílnosti našich programů koaliční, může však spočívat v respektování role nejsilnější opoziční strany včetně jejího práva kontroly. Pokud by si většina občanů přála přechod k systému dvou dominujících stran, nepotřebujících hledat trvalé koaliční partnery, lze očekávat trvalé začlenění ODS v takovém systému. Takovou možnost lze otestovat na základě výsledků regionálních voleb, jež by se měly uskutečnit na podzim příštího roku. Dosažená dohoda o dlouhodobé politické stabilitě podobný systém simuluje, a pokud se osvědčí, lze diskutovat i o jejím prohloubení, které by umožňovalo společnou akceptaci některých protikrizových opatření. Na druhé straně lze očekávat tlak části ODS na vypovězení této smlouvy, pokud by se někteří její představitelé cítili ohroženi akcí čisté ruce. Tomuto tlaku však podle mého názoru v žádném případě nelze ustupovat vyhlášením beztrestnosti pro jakéhokoliv politika (samozřejmě včetně politika z ČSSD).
KSČM: Tato strana byla prakticky jediným reprezentantem politického systému let 1948-1989, který ztroskotal nejen v našem státě, ale celosvětově. S tímto systémem se dosud důsledně nerozešla, na rozdíl od většiny jiných komunistických stran si dokonce uchovala svůj název. Je však třeba respektovat, že voliči ji zařadili na třetí místo, a hledat možnosti komunikace s ní. Perspektivy této komunikace budou záviset na vnitřním vývoji v KSČM, který samozřejmě nemáme právo ovlivňovat. Pokud by se KSČM (patrně pod jiným názvem) v budoucnosti stala stranou radikální levice, explicitně odmítající stalinismus ve všech jeho formách, lze uvažovat o rozšíření spolupráce z jednorázové na systematičtější, podobně jako je tomu v některých západoevropských zemích. Prozatím je však stanovisko KSČM koísavé, od pozitivní podpory (viz hlasování o státním rozpočtu) až k nepodpoře (viz například druhé kolo senátních voleb).
KDU-ČSL: Tato strana je jedinou ze stran bývalé vládní koalice, která upřímně přiznala svoji spoluzodpovědnost za minulý vývoj. Z hlediska svého politického programu, založeného na sociálně-tržním hospodářství, je nejblíže programu ČSSD. Některé rozpory (zejména v otázce církevních restitucí) jsou překonatelné racionálním kompromisem. V případě vypovězení opoziční smlouvy s ODS je potenciálním koaličním partnerem ČSSD, o což jsme se ostatně snažili již v červenci 1998. Nelze však vyloučit ani snahu KDU-ČSL o obnovení koalice s ODS.
US: Nejslabší parlamentní strana vzniklá odštěpením z Občanské demokratické strany. Nemá dostatečně zřetelný program, patrně však jde do jisté míry o „ODS s lidskou tváří . Proto lze předpokládat vodičkovský návrat této strany do ODS s přechodnou mezifází pokusu o koalici těchto stran.
