Místopředseda ČSSD nechce kandidovat proti Vladimíru Špidlovi
EURO: Dvě neúspěšné prezidentské volby, v nichž si ČSSD postupně odstřelila své kandidáty Jaroslava Bureše a Miloše Zemana, lze považovat buď za čiré amatérství sociálních demokratů, nebo za překombinovanou šachovou partii. Jakému hodnocení dáváte přednost? GROSS: Myslím si, že to není překombinovaná šachová partie, spíše se v prvopočátku stala chyba. Spočívala v tom, že jsme se prezidentskému tématu nevěnovali mnohem dříve. Když k tomu loni na jaře a v létě byly vhodné podmínky, starali jsme se o jiné věci: sestavovali jsme vládu a koaliční smlouvu, pak přišly povodně, nebyl čas. A najednou bylo pozdě. Je zapotřebí jasně přiznat, že jsme se přípravě volby hlavy státu nevěnovali s dostatečným časovým předstihem.
EURO: Asi jste měli kandidáta hledat už před volbami do sněmovny. GROSS: Minimálně jsme se o to měli pokusit. Možná, že v té době by to bylo daleko jednodušší než později.
EURO: Ale o záměrech Miloše Zemana vzít to na Hradčany oklikou přes Vysočinu si tehdy cvrlikali vrabci na střeše. Nešlo to říci nahlas? GROSS: Myslím, že kdyby loni Miloš Zeman na konci své premiérské éry otevřeně vystoupil s tím, že odvedl velký kus práce, na chvíli si chce odpočinout, ale že se necítí na odchod do starého železa a je připraven se vrátit, třeba jako prezident republiky, bylo by to v té době muselo být přijato naprosto jednoznačně pozitivně. Soudím, že celé vedení sociální demokracie by se za jeho kandidaturu postavilo. Problém byl v tom, že dával na odiv, jak o to nestojí. Říkal, že se v žádném případě nevrátí, a nakonec se ukázalo, že o návrat velmi intenzivně stál.
EURO: To tenkrát v ČSSD nikdo netušil? Ani vy? GROSS: Jedna věc je tušení, a druhá věc je, když se s někým bavíte mezi čtyřma očima či na úzkých stranických fórech a dotyčný vám na jasnou otázku jasně odpoví s úsměvem, že to myslí opravdu velmi vážně. Že prý se chce odstěhovat na Vysočinu definitivně. Tak to je pak těžké s ním jakkoli počítat. Byť samozřejmě osobně jsem si mohl myslet své.
EURO: A bral jste vážně, že se Miloš Zeman pokusí vrátit? GROSS: Střídavě. Vždycky, když jsem o tom s někým mluvil, tak byly chvíle, kdy jsem tomu uvěřil. Miloš Zeman totiž opravdu velmi intenzivně i v osobních rozhovorech hovořil o tom, že odchod na penzi myslí velmi vážně. Říkal, že bude první politik, který to dokáže takto udělat. Ale když se na to člověk díval s trošku větším odstupem, tak to příliš logiky nedávalo. Spíše jsem se pak klonil k tomu, že se asi v nějaké podobě bude chtít vrátit.
EURO: Představte si, že by ani z třetí volby prezident nevzešel. Domníváte se, že se Miloš Zeman objeví znovu jako kandidát v některé z dalších voleb? GROSS: To se musíte zeptat jeho. Kdyby v třetí volbě nebyl zvolen prezident, hovoří se v ČSSD hlavně o přímé volbě. Ale úvahy určitě mohou být různé.
EURO: Tedy čtvrtá, pátá či další nepřímá volba se už neuskuteční? GROSS: To je otázka dohody parlamentních stran. Výklad ústavy není jednoznačný. Pokud by neexistovala jednoznačná politická shoda na tom, že se volby již opakovat nemají, možná ještě nějaká kola budou. Ale je otázkou, s jakou šancí na pozitivní výsledek.
EURO: Klub sociální demokracie se přesvědčivě postavil za prezidentskou kandidaturu Jana Sokola. Že by to byla tak jednoduchá záležitost? GROSS: Nebyla to složitá debata. Otázkou ovšem je, jaký bude výsledek volby, a to samozřejmě poznáme až 28. února.
EURO: Kdo přišel s nápadem oslovit Jana Sokola? GROSS: Jméno Jana Sokola bylo v širších seznamech potenciálních kandidátů už před řadou týdnů. Ale v tento okamžik ho do hry vložil Vladimír Špidla. A myslím si, že za situace, ve které jsme, to nebyl špatný tah.
EURO: To nezní moc nadšeně. Jaký máte osobně pro volbu Jana Sokola konkrétní, pozitivní důvod? GROSS: Osobně Jana Sokola příliš neznám. Teď jsme spolu měli možnost jednou hovořit. Myslím, že by to byl člověk, který by dokázal úřad prezidenta republiky zvládnout. Zapotřebí je jen jediná věc, která je však v České republice vnímána poměrně citlivě: objasnit jeho vztah k historickým událostem těsně po konci druhé světové války. Musí být zcela evidentní, jaké jsou myšlenky pana Sokola na toto téma, aby je někdo neinterpretoval jinak, než jsou ve skutečnosti míněny. Ale jinak si myslím, že Jan Sokol svým životem prokázal, že je docela velkou mravní autoritou. A to je vlastnost pro prezidenta republiky a pro dobré zvládání jeho poslání velmi důležitá. Toho si cením.
EURO: Jan Sokol se přiznal, že v minulých volbách volil lidovce. Není tedy více kandidátem KDU-ČSL než ČSSD? GROSS: Ne. Pokud vím, lidovci se za Jana Sokola nepostavili jako jeden muž.
EURO: Vážně jste si nikdy během obou volebních debaklů neřekl: proč nedat přednost tomu výraznému, silnému Klausovi před nouzovým improvizováním? GROSS: Samozřejmě si dovedu představit Václava Klause jako prezidenta. Co si nedovedu představit, je to, že by mu k tomuto postu pomohla sociální demokracie. Bude-li Václav Klaus zvolen, je zcela evidentní, že by se tak stalo díky hlasům komunistických poslanců. Ale komunisté poté budou nuceni se před svými voliči zpovídat a myslím si, že za toto rozhodnutí by je jejich voliči rozhodně nepochválili. Pokud Václav Klaus bude zvolen – a opakuji, že by to mohlo být jedině pomocí hlasů komunistů, je evidentní, že KSČM dává přednost boji se sociální demokracií před plněním slibů, které dala svým voličům. Pan Grebeníček totiž slibuje „stavět hráze pravici“.
EURO: Hovoří se o tom, že skutečným autorem iniciativy Karel Gott na Hrad, která vystrašila politiky coby model přímé volby, nebyli tři rockeři, ale manažer František Janeček. Jste jeho blízký přítel, jak to tedy bylo? GROSS: Bavili jsme se o tom, ale to bylo až v době, kdy už progottovskou akci přetřásala média. Já tu iniciativu neodsuzuji. Myslím si, že Karel Gott je velmi výrazná osobnost a že pro Českou republiku udělal docela hodně. Netroufám si soudit člověka, který ve své branži byl tak úspěšný, a nebudu říkat, že nemá právo se ucházet o účast ve veřejném životě. Byť je to úplně jiné pole, než to, na které byl zvyklý. Otázkou samozřejmě je, do jaké míry to Karel Gott myslí vážně.
EURO: A vy? GROSS: Úplně za recesi to nepovažuji. Protože v okamžiku, kdy politici nedokážou nalézt řešení, mohou prostě přijít jiní. Tak to v demokracii funguje. Na to si musíme zvyknout. Tohle nejsou domény, do kterých mohou hovořit jenom politici. To je věc, která se bytostně týká každého občana.
EURO: Koncem března se koná sjezd ČSSD. Budete kandidovat na předsedu? Přijal byste nominaci, kdyby vás někdo navrhl? GROSS: Myslím si, že Vladimír Špidla je dobrý předseda a že odvedl velký kus práce. Trochu mě mrzí, že se na to někdy zapomíná, protože neměl lehkou úlohu. To je jako ve sportu: jednou vyhrát titul je daleko jednodušší než ho na příštím mistrovství obhájit. A Vladimír Špidla obhajoval prvenství sociální demokracie ve volbách do sněmovny a podařilo se mu to. Pak měl poměrně obtížné období, ať už jde o sestavování vlády nebo o povodně. Není možné ve světle určitých pochybností, zda se něco nedalo udělat lépe, zapomínat na daleko závažnější věci, kdy Vladimír Špidla velmi výrazně obstál. Takže si myslím, že by bylo dobré, aby měl možnost ve své práci pokračovat. V takovém případě bych se znovu ucházel o místopředsednický post. Jinými slovy: proti Vladimíru Špidlovi se mi kandidovat rozhodně nechce. Protože bych to považoval ze své strany za nefér.
EURO: A pokud by Špidla nekandidoval nebo neuspěl, tak byste po předsednictví sáhl? GROSS: To by se muselo odehrát něco, co teď opravdu nejsem schopen odhadnout. Do sjezdu zbývá relativně krátký čas, takže žádné zemětřesení nečekám. Hlavně si nic takového nepřeji. Nechci však říci něco kategorického, abych – pokud se odehraje bůhvíco - později musel vysvětlovat, proč jsem v polovině února tvrdil opak. Já si teď ty okolnosti neumím představit, ale člověk nemá nikdy říkat nikdy. To je jediná rezerva, kterou si nechávám. Velmi vážně se budu vší silou zasazovat o to, aby Vladimír Špidla získal důvěru a získal podporu na příštím sjezdu.
EURO: Tedy aby setrval i ve funkci premiéra? GROSS: Aby setrval i ve funkci premiéra. To je jedna z věcí, kterou pokládám za systémově správnou: předseda hlavní vládní strany má být zároveň předsedou vlády. Nemyslím si, že by mohl dlouhodobě fungovat model, kdy předseda nejsilnější politické strany není současně premiérem.
EURO: Zemanovi stoupenci varují, že si Špidlovo vedení volební debakl odskáče. Jak se budou na sjezdu vyrovnávat účty? GROSS: Nejsem věštec, nevím. Volby hlavy státu určitě nebyly pro ČSSD dobrou partií a jistě nás to více či méně poškodilo. Ale život jde dál a je mnoho jiných věcí a jiných témat, která musíme zvládat. Důvěra v sociální demokracii se na nich dá obnovit. Jestli na sjezdu z toho někdo vyvodí nějaké závěry, nebo ne, to je suverénní volba delegátů. To nemohu předvídat.
EURO: V poslední době se hodně zviditelnil Zemanův příznivec Zdeněk Škromach. Dá se s ním na sjezdu počítat jako se Špidlovým protipólem? GROSS: Myslím si, že Zdeněk Škromach se při volební anabázi stal určitě viditelnějším. Ale nemyslím si, že by ho to posílilo.
EURO: Zkuste sám definovat spor dvou křídel uvnitř ČSSD. Do jaké míry je osobní, do jaké míry věcný? GROSS: Myslím, že takové rozlišení je zjednodušující. V ČSSD jsou zkrátka lidé, kteří mají z nějakých důvodů pocit, že současná konstelace, tedy křehká vládní koalice a vedení strany, nedělají všechny věci, jak by je dělat měly. Někteří lidé mají pocit, že po volbách se mělo postupovat jiným směrem. Ale to je v demokratické politické straně legitimní a přirozené. Jde o to, aby se tento názor, který nikomu nemůžeme brát, nedostal do nějaké destruktivní polohy. Aby nevítězila snaha rozbíjet všechno za každou cenu. Soudím, že to minimálně u drtivé většiny sociálních demokratů nehrozí. Jinak je to samozřejmě částečně dáno i osobními vztahy, někteří lidé spolu komunikují více, jiní méně.
EURO: Premiéru Špidlovi se občas nedaří věci náležitě předjednat a pak dochází k nekontrolovanému, mnohdy dramatickému vývoji událostí. Míváte mu to za zlé? Jak se v uplynulém půlroce vyvíjely vaše vztahy? GROSS: Pokud spolu dva lidé pracují velmi intenzívně - a naše úlohy nás odkázaly, abychom spolu velmi intenzívně komunikovali a velmi intenzívně spolupracovali - tak určitě jsou chvíle, kdy mám pocit, že mohl něco udělat lépe on, a kdy má pocit on, že jsem mohl něco udělat lépe já. To je oboustranné a úplně normální. Ale myslím si, že během času se ta vazba spíše utužuje, než že by se rozvírala.
EURO: Nevyrábí si Vladimír Špidla zbytečně nepřátele? GROSS: To si nemyslím. Je to extrémně vytížený člověk a možná má řada lidí pocit, že by s nimi měl více komunikovat. Ale ono je to trochu o fyzických možnostech. To by se premiér musel naklonovat.
EURO: Stále lze hovořit o tandemu Špidla – Gross? GROSS: My jsme to tak kdysi nazvali a myslím si, že za jeden provaz táhneme stále. To je zcela jasné. To ale neznamená, že na všechno máme stejný názor. Jsou chvíle, kdy k určité diferenciaci názorů dochází, ale nemáme problém si to vyříkat a nalézt nějaké společné řešení. Pojem tandem by se bylo možné použít i dnes.
EURO: Volba prezidenta posílila roli KSČM. Neoficiálně již komunisté vyšli z izolace, nenastal čas spolupracovat i oficiálně? GROSS: Pokud ke spolupráci neoficiálně dochází, tak ne proto, že by se komunisté změnili. Nepatřím k primitivním antikomunistům, ale stačí se podívat na internetové stránky KSČM nebo si přečíst různé projevy na shromážděních. Myšlenky tam jsou identické s těmi, které před rokem 1989 hlásala KSČ. Je zcela jasné, že KSČM nějakou demokratizací – což byl v jednom okamžiku jejich pojem – neprošla. A soudím, že tento proces zkostnatění se bude prohlubovat. Přesto KSČM neslábne, spíše krůček po krůčku mírně posiluje, a to jak kvůli chybám demokratických stran, tak vzhledem ke svému obratnému populismu.
EURO: Zkuste poradit KSČM, jak by si mohla otevřít cestu k levicové spolupráci s ČSSD. GROSS: Rozhodně jim nemíním radit, ale v každém případě je zcela evidentní, že komunisté mají cíl být hlavní politickou stranou nalevo od středu. A v tom jim vadí sociální demokracie. Jejich prioritním cílem je porazit ČSSD nebo nás rozložit. Mimochodem k tomu směřují také jejich kroky při prezidentské volbě. Proto jim nebude dělat a nedělá problém podporovat Václava Klause. A dokud KSČM bude uvažovat takto, je velmi obtížné s ní navázat nějakou hlubší spolupráci.
EURO: Vidíte v nejužším vedení KSČM někoho, kdo by stranu dokázal demokratizovat? GROSS: Určitě jsou v KSČM lidé, kteří patří do moderní levicové demokratické strany. Jsou mezi poslanci i ve vedení KSČM, ale rozhodně jejich hlas není tak silný, aby byli schopni výrazně ovlivňovat vývoj strany. Kdybych řekl nějaká konkrétní jména, předem bych jejich nositele zlikvidoval. A to se mi nechce.
C.V.
Stanislav Gross (30)
se narodil v Praze. Vystudoval střední průmyslovou školu dopravní a v letech 1984 až 1988 krátce pracoval jako elektromechanik - kandidát strojvedoucího v Lokomotivním depu Praha - Vršovice. Po základní vojenské službě (1988 až 1990) vstoupil do politiky. V roce 1989 se stal členem obnovené sociální demokracie a v letech 1990 až 1994 působil jako předseda (zprvu ústřední tajemník) Mladých sociálních demokratů. Od roku 1990 byl poslancem České národní rady (později Poslanecké sněmovny) za ČSSD. V letech 1995 až 2000 se stal předsedou poslaneckého klubu sociálních demokratů a v období 1998 až 2000 i místopředsedou Poslanecké sněmovny. Od dubna 2000 působí jako ministr vnitra a o rok později ho sjezd ČSSD zvolil statutárním místopředsedou strany. Od loňského července je také 1. místopředsedou v kabinetu Vladimíra Špidly.
V letech 1993 až 1996 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Je ženatý, má dvě dcery.
