Miloš Zeman označuje uhlí za národní bohatství. Jde však o bohatství hodně špinavé, což moc dobře chápe i prezidentův spojenec v čele ČEZ Daniel Beneš.
Analýza osob, které doprovázely prezidenta Miloše Zemana na pódium po vítězství v loňské prezidentské volbě, připomínala disciplínu, pro kterou se svého času vžil pojem kremlologie. Při nedostatku jiných informací se z chování a postavení vůdců sovětského impéria při nejrůznějších shromážděních dalo vyčíst, kdo v Kremlu aktuálně velí a kdo upadl v nemilost.
Na Zemanově povolebním večírku připadlo nejvíce pozornosti holohlavému muži, který se držel poměrně v pozadí. Přesto byl vyslaný vzkaz jasný: spojenectví šéfa ČEZ Daniela Beneše a znovuzvoleného prezidenta je hodně pevné.
Po roce oba muži vysílají úplně opačné signály. Zatímco Zeman při návštěvě karlovarského kraje označil uhlí za „zlatou slepici“ a „národní bohatství“, Daniel Beneš jen pár dní poté oznámil v rozhovoru pro deník E15, že polostátní společnost příští rok uzavře uhelné elektrárny o výkonu jedné gigawatty, což představuje největší jednorázové odstavení v historii ČEZ.
Vyhlídka nad energetickou propastí. Česko má na výběr jen z problematických řešení
Energetická společnost se chce raději soustředit na bezemisní energetiku. Už před třemi lety vycouvala z riskantního záměru nakoupit hnědouhelné doly a elektrárny v Německu, oproti tomu masivně investuje do odvětví energetických úspor, v zahraničí nakupuje větrné elektrárny a doufá, že se po probíhající změně legislativy podaří opět rozjet výstavbu obnovitelných zdrojů v Česku. Tedy těch, které podle Zemana nemají budoucnost.
Jaký zdroj energie má stát preferovat?
Nelze z toho vyvozovat na rostoucí odcizení prezidenta a šéfa tuzemského energetického kolosu. Spojenectví obou mužů je výhodné pro oba a bylo by z jejich pohledu zbytečné ho ukončit kvůli troše uhlí.
Spíše to ukazuje, jak moc je prezident v energetických otázkách mimo a jak absolutně nechápe, co se v evropské i světové energetice aktuálně děje, když i muž prezidentovi tolik blízký jako Beneš zastává úplně opačný názor. A to je potřeba mít na paměti, až bude zase mluvit o národním bohatství.