Já nejsem já
Druhý případ, kdy se Zeman distancoval od špatné vlny ve svém okolí, nastal hned po volbách. Strana s jeho jménem ve štítě získala slabých 1,5 procenta. Zeman přitom v době předvolební kampaně objížděl jako o život česká města, aby straně nepřímo pomohl. Výsledek? Podle prezidenta by strana neměla mít v názvu jeho jméno, říkal to jejím představitelům už dávno, takže ta strana vlastně nejsou zase takoví zemanovci, jak by se mohlo ze všech plakátů a známek s prezidentem zdát.
Při předvolebním objíždění Česka také neřekl ani jednou jejich jméno a nevyzval voliče k podpoře zemanovců, takže spojitost s jeho reálným obličejem a jeho tváří na předvolebních billboardech strany neexistuje. A navíc. Zafungovala trochu smůla, protože když prezident podporuje nějakou stranu (a vida), ta strana neuspěje.
Jsou to všechno trochu výmluvy okresních sportovců. Podrazil nás rozhodčí, svítilo proti nám slunce, máme za sebou těžký zápas, chybělo štěstíčko. Prezident Zeman tyto výmluvy říká sice košatě, obsáhle, zaobalené do citátů a nezapomene u toho vždycky někoho urazit, ale jsou to výmluvy. Na jednu stranu se dá říci, co mu také zbývá, když nechce být za poraženého, ale na druhou stranu – chtěli byste ho za kamaráda?
Čtěte další komentáře Petra Weikerta: