Prezident Miloš Zeman letos jmenuje čtyři ze sedmi členů bankovní rady, aby změnil politiku ČNB k obrazu svému
Letos začne obměna bankovní rady ČNB a důsledky personální politiky prezidenta Miloše Zemana nebudou mít za následek jen jedovaté komentáře v médiích, ale promítnou se přímo do stability a důvěryhodnosti české měny.
Zeman musí do července jmenovat nového guvernéra ČNB, místo Miroslava Singera, kterému končí druhý mandát, a tudíž ani v případě, že by prezident stál o jeho pokračování ve funkci, znovu jmenován být nemůže.
O jeho náhradě má prezident už zcela jasno. Guvernérem se stane Jiří Rusnok, pro něhož je funkce především odměnou za ochotu, s níž přijal funkci premiéra prezidentské vlády v roce 2013. K jeho kompetenci – i vzhledem ke zkušenostem s vedením ministerstva financí – lze těžko mít výhrady.
Ve stejném termínu nicméně končí také Kamil Janáček, který by sice mohl ještě šest let pokračovat, ale Zeman s vysokou pravděpodobností sáhne po někom s jemu bližší krevní skupinou. V únoru 2017 pak skončí ve funkci také po druhém mandátu Pavel Řežábek a po prvním Lubomír Lízal. Dva viceguvernéři, Mojmír Hampl a Vladimír Tomšík, mají mandát až do prosince 2018. Zeman tak během letošního roku bude vybírat čtyři členy bankovní rady ČNB, což nebude nijak jednoduchý úkol. Zvláště když dopředu ohlásil kritéria, podle nichž bude posuzovat kandidáty. Prvním má být náklonnost ke společné evropské měně a jejímu zavedení v Česku. Takových kredibilních makroekonomů se v Česku momentálně moc nenajde, nicméně zde nejspíše nebude kritérium uplatňováno tak striktně, protože i český prezident pružně změnil názor a nyní hodlá zavádět euro v Česku až po odchodu Řecka z eurozóny, což se evidentně nechystá.
Druhé kritérium je složitější. Nový člen bankovní rady má být nakloněn zhodnocování koruny a okamžitému zrušení současného kurzového režimu koruny, kterým ČNB drží českou měnu pod hranicí 27 korun za euro. Zde by měl mít Zeman problém už se jmenováním zcela jasného nového guvernéra Rusnoka, který pro rychlé opuštění intervenčního režimu rozhodně není, a nezdá se, že by chtěl změnit názor. Pokud bude Zeman hledat lidi vyhovující tomuto požadavku, těžko může minout svou oblíbenou Českomoravskou komoru odborových svazů a jejího mnohaletého hlavního ekonoma Martina Fassmanna. Mimochodem za komunismu Rusnokova kolegu ze Státní plánovací komise. Je sice makroekonomem bez kreditu a například v létě 2013, kdy začínal startovat v Česku ekonomický růst, předpovídal začátek druhé a hlubší fáze recese, to však Zemanovi vadit nebude. Fassmann se momentálně angažuje v odborářské iniciativě za prudký růst mezd, který má být základem dohánění výkonnosti západoevropských ekonomik. Tato svérázná teorie předpokládá, že by reálně mzdy měly meziročně růst o čtyři a půl až šest a půl procenta, což je zhruba dvojnásobek hodnoty, kterou akceptuje v současnosti ČNB jako rozumnou a ekonomice neškodící. Nakolik Fassmann vnímá dopady souběžného prudkého růstu mezd a razantního posilování měny po rychlém uvolnění kurzu na konkurenceschopnost ekonomiky a zaměstnanost, není z veřejných zdrojů známo.
Ze stejného hnízda pochází i další Zemanovi blízký ekonom Jaroslav Ungerman, který se spíše než svéráznými makroekonomickými teoriemi zabýval věcmi přízemnějšími – v době socialistických vlád zastupoval stát v řadě podniků se státní majetkovou účastí a byl vnímán jako šedá eminence stojící za některými transakcemi státu. V současnosti navíc je blízko Andreji Babišovi. Špičkový technolog moci Miloš Zeman ví, jak takový fakt využít. Z podobných motivů by mohl jeho pohled padnout i na jiného čerstvého Babišova souputníka Aleše Michla, který sice poradenský post na financích opustil a odebral se do privátního sektoru, ale to mu alespoň dodává punc apolitičnosti. Nakolik bude prezident ochoten sáhnout do skupiny mladých ekonomů, není jasné. Každopádně je zjevné, že se mnozí z nadějných analytiků hlavu státu snaží zaujmout veřejnou kritikou současné politiky ČNB.
Pravděpodobnost, že by obměna bankovní rady nějak ovlivnila v letošním roce kurz koruny, je mizivá. Zemanovi lidé budou stále v menšině a v příštím roce, kdy bankovní radu ovládnou, se s návratem k plovoucímu kurzu stejně počítá a nepůjde to odložit.
Kritérium rychlého zavedení eura nebude Zeman nejspíš uplatňovat tak striktně, protože sám už pružně změnil názor a nyní hodlá zavádět euro v Česku až po odchodu Řecka z eurozóny, což se evidentně nechystá.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
